Poučen touto trochu škodolibou moudrostí, vyzbrojen svými vizemi, pustil se Satoru Iwata, sympatický japončík ve středních letech a vůdčí osobnost společnosti Nintendo, do vývoje revoluční konzole budoucnosti. U nás se konzole na trhu objeví za pár dní, už 8. prosince, za cenu 7 999 Kč. My jsme samozřejmě v předstihu vyzkoušeli, jaká vlastně je.
Zkuste si někdy představit, že se rozmáchnete ovladačem přes půl obýváku a golfový míček na vaší obrazovce jakoby na povel odlétne o několik desítek metrů dál. Chtěli jste zjistit, jaké to opravdu je změřit své reálné síly s obávaným goblinem? Zvládli byste většinu nástrah lépe než skutečný protagonista Zeldy? Nyní máte možnost dokázat si, že to všechno nebyly jen plané řeči.
Opravdová budoucnost herní zábavy?
Wii (dříve Revolution!) mění herní konzolovou zábavu od základů. Na rozdíl od svých sokyň nestaví tolik na vytuněném hardwaru, ale spíše na originální koncepci herního ovladače. V čem je ale vlastně tahle sestava bílých plastových krabiček tak revoluční?
Ovládací interface byl vždy prubířským kamenem většiny počítačových i konzolových her. Kdo se špatně popral s omezenými možnostmi klávesnice a myši nebo v tom lepším případě gamepadu, měl zkrátka smůlu. Dokonce i ti movitější časem museli uznat, že se s joystikem tak dlouho skáče přes pohyblivou kládu, až se noha utrhne. Zkrátka s novým ergonomickým ovládáním, které obsahuje snímače pohybu, je pro vývojáře i pro hráče konec s tyranií v podobě nedokonalé herního interface. Protože je ovládání skutečně víceméně intuitivní a neklade žádné překážky věku ani míře hráčské zkušenosti, doufají lidé z Nintenda, že se podaří ke hraní přitáhnout úplně nové cílové skupiny (rodiče, seniory, malé děti).
Nenápadná elegance
Na první pohled je to vcelku nenápadná elegantní hardwarová skříňka s modrým podsvícením vstupní mechaniky. To hlavní, žárlivě střežené tajemství, však nenaleznete v konzole samotné, ale v unikátní periferii - sérii bezdrátových ovladačů se snímáním pohybu.
Ani ty na první pohled nijak zvlášť neohromí, dokonce si je lze snadno splést s klasickým ovladačem digitální domácnosti, hi-fi soupravy nebo projektoru. Čidla rozlišující šest směrů pohybu se totiž skrývají kdesi uvnitř. Na základě porovnání jednotlivých vstupních údajů umí ovladač vyhodnotit, v jakém sklonu ho držíte a pozná také délku a rychlost jednotlivých pohybů. Váš herní Avatar díky této technologii a v závislosti na zručnosti programátorů víceméně věrně kopíruje všechny vaše pohyby a přenáší je do virtuálního prostoru.
Ochutnali jsme ji, jak se líbila?
Pohled na komicky se svíjející dospělé lidi křečovitě držící v rukou bílou hranatou krabičku v nás vzbudil nejprve trochu nedůvěru, ale jak se později ukázalo, veškeré předsudky vzaly po partii virtuálního bowlingu rychle za své. Kouzlu nového rozhraní jsme propadli úplně stejně. Někdo by mohl říci, že jde o náhodu, a tak jsme pro jistotu vyzkoušeli ještě všechny zbývající tituly ze série Wii Sports a navrch přidali remake Zeldy.
Pevně věříme, že se portfolio Wii titulů velice rychle rozroste přinejmenším do slibovaných rozměrů, protože naše závislost na novém herním ovladači doznala za krátkou dobu testování značně pokročilého stádia. Jakmile ho totiž jednou uchopíte do ruky a učiníte pár prvních nesmělých pohybů, získáte velice brzy pocit, že je pro vás pohyb na obrazovce velmi přirozený a jednoduše začnete splývat s virtuálním děním splývat. Jak nám bylo sděleno, ovladač do budoucna také počítá s možností dalšího rozšiřování. Například pro bojové hry tak bude optimální kombinace analogového systému ovládání s nunchuckem nebo pistolí, pro letecké simulace využijete joystick atd. Vedle her speciálně vyvinutých pro nový ovladač slibuje Wii konzole také zpětnou kompatibilitu se systémy Nintendo GameCube, Nintendo 64, Super Nintendo Entertainment System i legendárním NES.
Skeptický hlas ne zrovna ze záhrobí
Přestože jsme v rámci doznívající herní euforie zahrnuli novou ninteďáckou konzolu samými superlativy, nedá nám to nezmínit také některé nedostatky. Tím prvním je pochopitelně grafika, která byla v případě Nintendo vždycky až na druhém nebo třetím místě.
Druhým je schematičnost a příliš velká omezenost co do interakce v zatím představených jednotlivých hrách. Jednoduché, snadno pochopitelné a intuitivně ovladatelné herní tituly sice možná přilákají ke hraní babičku s dědečkem, ale pro ostřílené hráče je to zkrátka trochu málo. Také se nám nechce příliš věřit tomu, že Nintendo, které vsadilo úspěšnost své nové konzole na revoluční ovladač, může tuto osamocenou baštu dlouhodobě udržet. Už dnes se objevují první zvěsti o tom, že si speciální ovladač své výlučnosti příliš neužije. In2Games například nedávno představila novou technologii GameTrak Fusion, která (jak překvapivé) jako by z oka vypadla té v ovladači pro Wii. Princip snímání je pochopitelně odlišný od systému, který má patentováno Nintendo, ale to pravděpodobně většinu hráčů příliš zajímat nebude. Otázkou samozřejmě zůstává, na čí stranu se přikloní herní vývojáři.
