Minulou středu se v Praze uskutečnilo malé setkání pro pár vyvolených, na kterém měly padnout mýty a některá tabu, jež se kolem dlouho očekávaných nových "nfsek" stačila vytvořit. Jak to dopadlo? Edici NFS zachvátily zřejmě výčitky svědomí. Ty tam jsou krásné undergroundové závody v utajených kaňonech, nebo noční projížďka nic netušícím městem. Tunerské gangy, sprejeři a polonahá děvčata jsou zřejmě nenávratně pryč. Nebo ne?
Ne tak docela, jen se přesunuli na opačnou stranu zákona, gesta ztratila smysl a svět nejúžasnějších motoristických závodů se přesunul pod ochranu dobře organizovaných, na výkon a efektivitu orientovaných oficiálních soutěží. Právě o nich jsou Need for Speed ProStreet. Nová hra přináší více reálné motoristické kultury a méně arkádového hraní, samotní lidé z EA to komentují slovy, pozdvihli jsme pouliční závodění na nejvyšší level! Nejsou to ale moc silná slova? Měli jme tu možnost se přesvědčit. Black Box buď kompletně obměnil vývojářský tým, nebo všichni zaměstnanci prošli důkladným brainwashingem, jinak si totiž nedovedeme vysvětlit, jak je možné, že se nové ProStreet od původních NFS her tak diametrálně liší.
Změny patří k životu
První a asi nejvíce patrnou změnou je již avizovaný přesun na licencovaná legální závodiště, kterých je ve hře vážně nespočet. Druhou, již poněkud méně příjemnou je zjištění, že automobil nelze přepnout do vlastního pohledu (z kabiny, musíte se spokojit s pohledem za autem a z nárazníku). Další úpravy již nejsou tolik viditelné na první pohled (tedy, nepočítáme-li onen všude proklamovaný realistický dým za pneumatikami), ale spíš na pohmat. Ovládání a vůbec celý herní interface doznal zesložitění, což sice není nijak na škodu hraní, ale pro příznivce arkádových NFS z let minulých to bude docela šok proto jsou k dispozici tři úrovně obtížnosti, od arkády k čisté simulaci.
V kariérním modu jsou alespoň některé změny dávkovány postupně a vůbec, než se dostanete k samotnému závodění, budete se muset nejdříve důkladně seznámit se svým vozem a ideálně si rovnou rozmyslet celý tunigový plán. Pokud ovšem, podobně jako my, začnete rovnou dostupnými závody, nebudete pravděpodobně stačit valit oči, auta se i přes drobné nedostatky, chovají alespoň ve svém fyzikálním modelu opravdu hodně realisticky a i v arkádovém světě poměrně bezproblémový terén může nezkušenému řidiči zlomit vaz, nebo alespoň urazit zrcátka, promáčknout střechu a totálně zdecimovat masku a trochu pošpásovat s tím, co se skrývá za ní. Přesto je lepší si vozy i v takovémto případě raději vlastnoručně pořádně "osahat", případně si na závody zapnout výukového asistenta, který vám barevnými šipkami ukáže ideální stopu a rychlost.
Jak je to s AI?
Umělá inteligence ve hře je poněkud rozporuplná. Řada soupeřů a to dokonce i těch nejslabších vám, vzhledem k faktu, že se hraje na realističnost poškození (a za opravy se musí po závodech tvrdě platit), může pěkně zatopit. Automobily soupeřů se navíc chovají vyloženě jako podrážděné vosy, kdykoli jim zkřížíte jejich dráhu, nebo se je pokusíte nějak kamarádsky pošťouchnout. Soupeři se většinou drží své dráhy, nicméně i tak narazíte na nějaký ten jejich omyl, kdy do zatáčky najedou moc rychle a vyletí z ní.
Pekelná komplexnost
Trochu rozporuplnou je hlavní karta, na níž vývojáři vsadili, něco jsme již naznačili výše, ale není to zdaleka všechno. Jiný přístup je znát již v samotné struktuře závodů, která opět mnohem více připomíná reálné (alespoň ty oficiální) soutěže. Mezi disciplínami nalezneme klasický Drift a Speed, ale také Grip a Drag závodění, v momentě, kdy budete se smrtí v očích bojovat o titul krále silnic, budete muset dokázat, že jste ve všech čtyřech vážně jednička, což vzhledem ke stíženému fyzikálnímu modelu bude místy trochu o nervy, na druhé straně, o tom by přeci závody být měly, nebo ne?
Jako by nestačil pavouk disciplín a žebříčků, orientaci v tom všem ještě trochu komplikují mírně nepřehledná menu. Je to však jen první dojem, pokud vytrváte a dostanete se do toho, zjistíte, že vše má svůj smysl a pomyslné kostky do sebe perfektně zapadají. Práce s vozem je například postavena na několika úrovních tuningu, vedle klasického dělení na vizuální a vnitřností zde máme několik možností, jak moc do hloubky chceme postupovat. Pro začátečníky jsou zde připraveny balíčky (quick upgrade), pro fanatiky možnost vyměnit vše od posledního šroubku až po převodovku zvlášť.
Více prozradíme v chystané recenzi, která vyjde 13.11.
