Minulý týden se z ničeho nic objevila hratelná demoverze Hellgate: London a všichni ti, kteří čekali na vzkříšení pána pekel, mocného Diabla, byť v jiném kabátku, dostali jasnou zprávu o tom, jak že to s ním vlastně bude. Pokud to chcete vědět i vy, musíte si jen stáhnout jeden a půl gigového macka, klasicky vytvořit postavu a hurá do boje proti pekelným stvořením. Nebo je tady jednodušší varianta a to přečíst si následující řádky, kdy se v krátkosti bráně do pekel pověnujeme.
K osahání jsou jen dvě povolání - Blademaster a Marksmen, ale i tak jsem si mohl udělat o věci velmi slušný obrázek. Již od začátku jsem na to šel velmi psychologicky, doufajíc, že pekelní vyvrhelové nebudou mlátit sličnou blondýnu, případně se do ní budou hůře strefovat, jelikož je menší, vlastně nejmenší a nejhuběnější na celém světě (ovlivnit můžete pohlaví, barvu pleti, vlasů, šířku, výšku, obličej i množství piercingu). Aby věděli, zač je toho loket, dostala jméno Chupacabra, podle démona, který sužuje domorodce kdesi v Jižní Americe, snad mají v pekle smysl pro ironii...
Mind the Gap
Z dema samotného je pak cítit zápach síry i Diabla. Hellgate totiž navazuje tam, kde kdysi slavné RPG skončilo a vše posouvá po žebříku akčnosti k posledním šprušlím. Pipláte si svoji postavičku, čistíte jednu stanici metra a ulici Londýna za druhou (tímto bych chtěl pozdravit kolegu Jirku Nehybu, který se tohoto úkolu chopil i v reálu, čus Storme ;), přičemž sbíráte přehršel předmětů a plníte prosťounké úkoly, které slouží jen jako záminka k doslova pekelnému masakru. Buď musíte zabít daný počet nepřátel, vyčistit tamní prostory, nebo je zabíjení maskováno za nutnost někoho najít či něco přinést, přičemž nemusíte šňupat kávovou sedlinu, aby vám došlo, že se zaprasíte.
Tedy pokud můžeme soudit podle dema, které je roztaženo přes tři stanice metra (Holborn, Tottenham Court, Covent Garden) a jejich přilehlé exteriéry, případně dva podzemní komplexy, které bychom mohli nazvat s trochou nadsázky dungeony. Během svého krátkého putování narazíte na několik monster jako jsou ohořelé mrtvoly, hopsací démoni, malí ještěři plivající oheň, mrtvý tlusťoch, šílená mrtvá ženská, démoničtí rytíři a trojice "bossů", jakožto vrchol na konci dané lokace a questu, kdy budete chtít mladému chlapci pomoci najít jeho ztracenou protézu, aby si nemusel připadat jako pirát.
Jízdenku prosím
Zajímavé je, že probíhající dění je někdy natolik akční, až začnete pochybovat o tom, zda hrajete stále RPG nebo nějakou hack'n'slash mlátičku či prostou střílečku (záleží na volbě povolání). Díky tomu by tak Hellgate: London mohla oslovit i hráče, kteří jasně opovrhují čímkoliv, kde musejí vybírat dovednosti a rozdělovat zkušenosti. Na druhou stranu, tomuto prostě neuniknou a Hellgate nabídne i velmi slušný stromek, co se skillů týká, a ty pak můžete s nabindováním na klávesy využít i v boji.
Zřejmě právě díky tomu má Hellgate: London jisté kouzlo, takže i přes to, že budete hodinu kosit a střílet pekelnou havěť, bude vás to bavit. Otázkou však je, jestli vám to vydrží déle, demo za tuhle dobu v pohodě dorazíte. Největší pozornosti se jistě oprávněně těší Marksmen, který s nekonečnými zásobníky a po dávkách kosí rozpálené nepřátele (pryč je zběsilé klikání myšítek, nyní se jen pořád drží). Bohužel díky grafice jsem měl místy pocit, jako bych hrál pekelnou budgetovku z Ruska, byť Moskvu vystřídal apokalyptický Londýn a zmutované matrjošky všichni ti, co jezdili Undergroundem načerno.
Přerušený provoz na všech trasách
I na velmi vysokých detailech totiž Hellgate nevypadá nijak vábně, nemluvě o speciálních efektech, jako jsou například výbuchy, jimž nepomáhají ani dynamická světla. Levely sice mají náhodné generování, ale bohužel působí neuvěřitelně suše, nemluvě o ulicích města, kde se doslova opakují stejně rozbořené domy se stejně rozmístěnými obrazy, které jsou, a teď to přijde, všechny stejné! Není tak ani divu, že ačkoliv jsem propracovaným londýnským metrem o prázdninách něco najezdil (a nabloudil), stanici jsem nepoznal ani jednu.
Stejně tak hrozná je interakce s okolím, kdy můžete zničit jen krabice, z nichž třeba něco vypadne, výbušné sudy a plynové bomby, které se z podivných důvodů válí téměř na každém rohu, nebo dřevěné desky, to jen aby se neřeklo, že v Hellgate žádná interakce není. Až směšně pak působí scéna, kdy na Tottenham Court bojujete s přerostlým hovadem (přesně ten parchant, co skončil v pekle za krádeže dětských protéz, ten taky dostal), které však nemůže přelézt nebo prostě porazit železné zábradlí a musí jej obejít.
Oproti tomu HUD a práce s ním jsou odvedeny dobře. Penízky k vám naskakují samy, zbraně a brnění pak musíte sebrat, přičemž díky informacím nad nimi hned víte, o co jde a jestli za to stojí. Hráči RPG pak budou v tabulkách a inventářích jako doma, přičemž narazíte i na funkce, které jakoby z Diabla vypadly - musíte prozkoumávat tajemné předměty, případně je upgradeovat ve vybraných zařízeních. Tahle část hry je zatím odvedena velmi dobře, akční ladění Hellgate také sluší (nemluvě o tom, jak v něm vypadá moje blonďatá parádnice), bohužel prezentace je zatím naprostým zklamáním.
Momentálně testujeme finální verzi hry, jejíž recenzi díky embargu vydáme až začátkem listopadu.
