Pouze patnáct let bylo Christopheru Paolinimu, když poprvé na papír zaznamenal příběh obyčejného hrdiny v neobyčejné životní situaci, blonďáka Eragona. Dost možná se inspiroval vlastním životním příběhem s notným přídavkem fantazie, každopádně zárodek současného bestselleru byl na světě. V současné chvíli na pultech knihkupectví najdete i pokračování s názvem Eldest a přesně 14. prosince by se v kinech měl objevit film na motivy dílu prvního. A právě tímto snímkem se inspiruje stejnojmenná hra.
Fantasy svět čeká
Na samotném počátku je Eragon naprosto tuctovým klukem žijícím v chudé rodině. Jeho svět ale vzhůru nohama otočí nález tajemného modrého předmětu, z něhož se následně vyklube malá dračice Safíra. Ta záhy doroste do velikosti skutečného obra, kterého již nelze dále skrývat. A dramatický příběh o Dračích jezdcích, tajemné Alagaëzii, stejně jako zlotřilém Galbatorixovi, začíná...
Dostáváte se do víru patnácti misí, jež se postupně odemykají. Většinu herního času strávíte spolu s hlavním hrdinou v boji. Autoři se totiž vydali cestou poměrně jednoduché mlátičky, kdy se na vás budou nepřátelé valit ve vlnách. A na vás bude tyto zástupy zpracovat jednou zbraní nebo jejich vhodnou kombinací. Jako první je radno využít služeb luku, který odstraní některé protivníky již z bezpečné vzdálenosti.
#hodnoceni
Nemusíte se ale ani vyloženě bát pustit si protivníky k tělu. Kombinací tří kláves totiž můžete provádět opravdová kouzla - lámat přerostlým obrům vazy, přehazovat je přes sebe a užívat si několika dalších efektních parádiček. Zpočátku budete na přiblížené záběry podobných chvatů koukat s otevřenou pusou, ovšem vzhledem k tomu, že většinu herního času strávíte tou samou činností, začnou vás po pár úrovních nepříjemně otravovat. Svěžím vánkem do pomalu se vkrádajícího stereotypu jsou levely, kdy usednete přímo na dračí hřbet. Je jich ale až trestuhodně málo, což je minimálně pozoruhodné, přihlédneme-li k faktu, že valná část knihy se točí právě okolo draků a Safíry samotné.
S Bromem proti osamělosti
Po celou dobu hry bude Eragonovi průvodce po všech lokacích dělat šikovný Brom (po jeho smrti jej vystřídá Murthag), který si mladého chlapce vezme na starost, aby mu vštípil základy boje a učinil z něj skutečného Dračího jezdce. V této chvíli je třeba zmínit jeho umělou inteligenci, kterou lze nejvýstižněji označit za velmi slušný průměr. Brom šikovně reaguje na vaše akce, snaží se udržet krok a pomáhat ve zvláště vypjatých situacích. Samozřejmě, většina práce zůstává pořád na vás; parťák vás ale dobře doplňuje, za což patří autorům velká pochvala.
Vzhledem k tomu, že Eragon je čistokrevné fantasy dílko, dostane se ke slovu i magie, a to nejenom v boji. Eragon vládne různými nadpřirozenými silami, které vám pomohou kupříkladu otevřít dřevěnou bránu monstrózních rozměrů, připravit podmínky pro akrobatické pohyby, srážet nepřátele z vratkých lávek, stejně jako přivolávat věrnou dračici Safíru, která vám v napínavých momentech poskytne veledůležitou pomoc. Předměty, na něž je možno magii použít, jsou označeny svítícím symbolem a přehlédnout je rozhodně nemůžete. Právě tyto akce budou vyžadovány pro další postup hrou; jde kupříkladu o seskládání římsy, po níž naši hrdinové následně vyšplhají dále. Podobné překonávání překážek pak vedle boje patří také k nejfrekventovanějším činnostem, jimiž budete ve hře trávit svůj čas.
Trocha nápadů by neuškodila
Ačkoliv autoři přišli se zajímavým konceptem, nepodařilo se jej tak úplně domyslet. Jak jinak si vysvětlit třeba naprostou absenci RPG prvků? Náš hrdina od začátku do konce absolvuje všechny bitky se stejným mečem a lukem, používat bude totožné chvaty a aby toho nebylo málo, ani magie nedozná žádných vylepšení. Přidáte-li si k tomu fakt, že hratelnost Eragona se nese v duchu frenetického mačkání tří akčních kláves, musí být jasné, že tohle vás prostě příliš dlouho bavit ani nemůže.
Hry postavené na očekávaných filmových trhácích by mohly být hravě považovány za samostatnou herní kategorii. Zpravidla jsou totiž sešity hodně horkou jehlou a je to na nich - stejně jako výsledném hodnocení v recenzích - pořádně znát. Bohužel se na této vlně částečně veze i Eragon, jenž je určen pro všechny myslitelné platformy. Už jen úvodní upozornění, že nejlepšího herního zážitku docílíte po zapojení gamepadu, o lecčems svědčí. Ovládání na klávesnici není až tak přesné a počítačoví hráči jsou tak oproti těm konzolovým klasicky trochu ochuzeni.
Nedotažené zpracování
Během hry vás potrápí i lehce nezbedná kamera. Ta dělá problémy zejména v průběhu bojů, tedy v devadesáti procentech herních situací. Úhel kamery totiž není většinou zcela ideální, nemáte dobrý náhled na herní situaci a častokrát prostě pálíte naslepo řídíce se pouze dle podpůrných šipek a automatického zaměřovacího systému.
Technická stránka obecně ke špičce současné komerční herní scény rozhodně nepatří. Co se týče detailnosti prostředí, mohli autoři každopádně přitvrdit a vylepšit taktéž celkovou variabilitu lokací. Ty totiž zpočátku působí zajímavě a variabilně, po chvíli ale také pochopíte, že prostě nic víc než dřevěné lávky a podobně vypadající prostředí vás nečeká. Stejně tak zamrzí i naprostá linearita, kdy nemůžete ani o malý krůček odbočit do míst, kde není vaše přítomnost nezbytně vyžadována k zabíjení monster. A to je přeci dnes, kdy na pultech obchodů čekají tituly s několika možnými konci a otevřenou hratelností, docela škoda.
