Vše o Call of Duty 4 včetně recenze najdete zde!
Když se řekne Call of Duty, většině z nás se okamžitě vybaví historický šlágr říznutý notnou dávkou zábavnosti, intenzivní akce, ale také přímočarosti a velkým kvantem doprovázejících skriptů. Zaběhnutý standard však dostane zanedlouho zcela odlišné kontury, jelikož se v kancelářích Infinity Ward od vydání dvojky permanentně pracuje na pokračování se čtyřkou v záhlaví, ve kterém se posuneme o několik desítek let dopředu, o čemž nás loni spravila, tehdy oficiálně nepodložená, uniknuvší informace.
Jak už samotný název napovídá, oblékneme kanady, navlečeme se do drap maskáčů, Thompson vyměníme za soudobou M16ku a nakonec přes záda přehodíme bágl plný všemožných udělátek, abychom mohli záhy zavelet: "Letí se na východ!"
Hrátky na vojáky
Právě se Středním východem má jeden z největších ropných magnátů, jistý Zakhaeva, své mocenské plány, rozhodne se tedy v blíže nespecifikovaném fiktivním státě zinscenovat převrat, aby chytře zastínil skutečný záměr s jeho rodným Ruskem, přesněji řečeno Sovětským svazem, jenž chce násilnou formou vzkřísit. Stalinem inspirovaného ultranacionalistu právem sledují upřené oči celého světa, proto mírně zmatené mezinárodní organizace ve spolupráci s americkými vojenskými složkami ihned vysílají na východ své jednotky s cílem potlačit občanskou válku a zároveň zabránit globálnímu konfliktu. V této chvíli se jakožto příslušník amerických mariňáků stavíte na startovní čáru pomyslné rovinky, jejíž konec je v nedohlednu - doufejme, že se to příznivým způsobem podepíše i na délce hry. V jejím průběhu se již tradičně převtělíme do dalšího hrdiny. Rodinou nám budou členové britských SAS, jejichž infiltrační působení se bude napříč kampaní prolínat s příběhovou linií amerických drsňáků z jednotky Force Recon.
Těšit se můžeme rovněž na nebývale silný příběh. Ten se již do série snažili narvat pokrevní bratři ze studia Treyarch ve výhradně konzolovém třetím díle, nicméně marně. Příběhové provázání jednotlivých postav působilo spíše zmateně a nedotaženě. Proto na CoD4 pracují i televizní scénáristé, aby byly osudy obou ústředních postav pečlivě propletené, hráč se zbytečně neztrácel a zároveň se s nimi ztotožnil. V dějovém hledáčku navíc nebude zaměřeno výhradně hráčovo já, ale především samotný fiktivní konflikt, neboť vy jste jen postradatelnou součástí smyšleného střetu.
Že by přejmenované Rainbow Six?
Přestože přirovnání k podobným taktický akcím, jako je Rainbow Six nebo stařičká Delta Force, tvůrci striktně odmítají, bude mít s nimi čtyřka více než společného, zejména pak s druhou jmenovanou. Často tak budeme v helikoptéře Blackhawk přelétávat nad arabskými městy, o paži upevněnou MP5tkou čistit nejrůznější interiéry či se po večerech blátem pomazaný od hlavy až k patě nenápadně válet v trávě a odstřelovat nedalekou vesnici, kde stanují chlapci 101. teroristické.
Snad největší otazník však stále visí nad hratelností, pilířem celé série. Nepříliš proveditelné video toho bohužel moc neukázalo, takže nám prozatím nezbývá nic jiného, než s výrazem přejeté ovce slepě věřit producentům hry. Podle všeho nás opět čeká svižná akce doslova nasáklá skvělou atmosférou, jako zemina radioaktivním cesiem nedaleko Černobylu těsně po výbuchu.
Jde skutečně o Call of Duty?
Nicméně k nějakým změnám přeci jenom dojde. Namísto akčních momentů, nepříjemně svázaných historickými přesnostmi, můžeme počítat s nečekanými okamžiky, které nejenže donutí hráče přemýšlet, ale také dělat chyby. Stovky spojenců nahradí komornější týmy speciálních jednotek a nebezpečí bude nyní na hráče cenit zuby z každého úhlu, je tedy konec ohraným koridorům a jednosměrkám. Kostra jednotlivých situací bude předskriptovaná a o zbytek se patrně postará sama hra, která půjde ruku v ruce s umělou inteligencí i rozlehlejšími mapami. Osvědčený systém by tak měl prodloužit životnost, což s nadšením kvitujeme.
Po vizuální stránce bude čtyřka znatelně skromnější, než tomu je u konkurence při přechodu na novou generaci. Zásluhu na tom má jmenovitě pokročilý fyzikální engine, jenž zajistí destruktivnost okolí, krátké loadovací časy, spousta speciálních efektů včetně osvědčeného depth-of-field rozostření nebo vypilovaného nočního režimu a předsevzetí vývojářů, dosáhnout na konzolích stabilního snímkování při 60fps.
Multiplayer jako stěžejní prvek
V Infinity Ward, jak je již zvykem, nezapomínají ani na multiplayerová klání a proto na této části pracuje zvláštní tým lidí, kteří chtějí odkázat na kvality Call of Duty 2. Hra více hráčů bude momentálně přístupná nejenom zasvěceným veteránům, ale s trochou vstřícnosti také svátečním střelcům. Do síťové hry bude mimo jiné zakomponován zkušenostní koeficient, na jehož základě se budou odemykat speciální zbraně a možnosti v podobě oblíbené C4řky či leteckého útoku. Odměny se dočkají i ti jedinci, kteří budou plnit úkoly z rozmanité soupisky.
Prozatím se Modern Warfare prezentuje skutečně lákavě, ovšem až čas ukáže, zda má vůbec něco společného s brandem Call of Duty. Teď nám to spíš připadá, jako sázka na jistotu, respektive na dobré jméno akčního hitu. Nutno podotknout, že ne každému může jít tato skutečnost pod nos - ostatně již nyní se spousta fanoušků vzteká, co jim to s jejích hrou provedli. Na druhou stanu, když se Wardům podaří v listopadu vydat kvalitní akci pro osobní počítače a next-gen konzole, jistě bude každému ukradené, co má implicitně napsáno před příponou "exe", i kdyby to byl sebe kurióznější název, třeba Elastomania.
