Jeho první číslo vyšlo 15. ledna 1826, takže v neděli oslaví nejstarší francouzské periodikum už své 180. narozeniny.
V jeho záhlaví se stejně jako tehdy skví heslo "Bez svobody hanět neexistuje lichotivá pochvala", což je citát z dramatika 18. století Pierra-Augustina de Beaumarchais. Od něho je vypůjčen i název listu, který měl tehdy - v souladu s charakterem Beaumarchaisovy literární postavy - symbolizovat jeho satirický, k vrchnosti ne moc uctivý duch.
Dnes platí Le Figaro naopak za deník konzervativní a podle toho vypadá i jeho čtenářstvo, které je starší než u kteréhokoli jiného francouzského listu. Průměrný čtenář Figara má údajně kolem 55 let a pochází z vrstvy, která bývá označována za staré
dobré měšťanstvo. Satira se pak v deníku uplatňuje spíš v dobách, kdy je u moci levice, i když seriózní kritika některých aspektů vlády pravice v něm rozhodně nechybí.
Le Figaro, který začal vycházet jako deník už v roce 1856, se může pochlubit tím, že do něho přispívali nejprestižnější muži pera, jako byli François Mauriac, André Gide nebo Marcel Proust. Na jeho stránkách vyšel také slavný manifest Emila Zoly Žaluji, který zahájil tažení za osvobození neprávem odsouzeného kapitána Alfreda Dreyfuse.
Známá jména podepisují články v něm i dnes, známá je serióznost jeho zahraničněpolitických a ekonomických stránek, je to stále spolu s odpoledníkem Le Monde nejčtenější celostátní deník v zemi s výjimkou sportovního listu L'Equipe. Přesto i on bojuje s úbytkem čtenářů. V roce 2004 činil tento úbytek proti roku 2003 3,1 procenta. Předloni se denně prodávalo v průměru asi 330.000 výtisků.
S cílem zachovat si dosavadní čtenáře a získat nové přistoupil krátce před nynějším výročím k řadě změn. Od října vychází s pozměněnou hlavičkou, v menším formátu, s odlišným dělením stránek i s větším důrazem na grafiku. Má to přilákat hlavně kádry, čtyřicátníky a ženy.
Deník je od roku 2004 majetkem skupiny, v jejímž čele je známý podnikatel Georges Dassault.