Jedná se o průměrné ceny, které zahrnují i krabicová vína či nejlacinější pivní desítky v akci. Tvrdého alkoholu se taková láce už netýká, ten zdražuje vytrvale. Za posledních 12 měsíců o jedno procento, zatímco u zmíněné lahvové desítky evidují statistici pokles o 3,5 procenta, u lahve vína o víc než dvě procenta.
Zmíněná data platí jen pro obchody, ty však v případě piva a vína představují zhruba 70 až 80 procent celkové spotřeby. Vedle toho hospody, ze kterých s výjimkou větších měst mizí ve velkém zákazníci, si jedou vlastní cenovou politiku vysokých marží a zdražují veškerý alkohol.
S nízkou cenou do značné míry souvisí i vysoká spotřeba, takže nepřekvapí, že Česku patří v přepočtu na zkonzumovaný čistý líh nejvyšší příčky v Evropě i ve světě. Český statistický úřad uvádí, že průměrný Čech v roce 2023 vypil 9,5 litru stoprocentního alkoholu, z toho vlivem vysoké konzumace nejvíc v pivu - 4,4 litru lihu.
"Cenový, a tedy i daňový vývoj u alkoholu je ukázkou nešťastné daňové politiky státu. Dávno upozorňujeme, podobně jako i celá Světová zdravotnická organizace (WHO), že zvyšování spotřební daně, a tedy i finální ceny je jeden z hlavních pomocníků k omezování nežádoucí spotřeby," uvedl Viktor Mravčík, adiktolog a ředitel pro výzkum a inovace ve společnosti Podané ruce.
V Česku vidí problém právě v nerovnoměrném zdanění různých druhů alkoholu. Lihoviny zkrátka zdražují rychleji než na evropské poměry už tak levné pivo a víno. Lidé, pro které je alkohol nezvladatelná droga, přecházejí z kořalek na laciná vína. Hitem alkoholiků už není levná vodka, ale nejlacinější "krabicáky" za cenu kolem 30 korun za litr.
Pokles už tak nízké ceny vína a piva přitom není dlouhodobý trend. Do začátku roku 2024, kdy začala platit nová úprava spotřebních daní, cena naopak spíš rostla.
Na období let 2024 až 2026 však stát v případě alkoholu razantně zvýšil sazbu u lihovin, takže z půllitru tuzemáku odvádí dodavatelé letos 73 koruny jen na spotřební dani (plus 21 procent DPH). Zatímco u piva stále ponechal beze změny daň z roku 2010 (1,6 koruny z půllitru desítky) a u vína nulovou. Stát v podstatě svou daňovou politikou podporuje vyšší konzumaci piva a vína.
Pivaři a vinaři v souhrnu zásadní zdražení v obchodech nepociťují, u lihovin ovšem ano. Byť se jedná o průměrné ceny a ty reálné se obchod od obchodu a značku od značky leckdy vymykají republikovému průměru - nahoru i dolů.
Spotřební daň také nemusí být jedinou příčinou rozdílného vývoje cen mezi lihovinami na jedné straně a pivem a vínem na druhé. Ovlivňuje to i cenová politika řetězců, respektive strategie jejich nízkých marží a nejrůznějších akčních slev. Stále ale platí, že pokud by bylo pivo a víno zatíženo vyšší daní, a ta ještě rostla každoročně, jako je tomu u lihovin, rostla by i jejich cena v regálech obchodů.
Podle řady dalších ekonomů a odborníků tak máme nyní v Česku u alkoholových daní nespravedlivý, nelogický a pro státní rozpočet značně prodělečný systém.
Výzkumná nezisková organizace PAQ Research před časem v rozsáhlé studii doporučila zdaňovat veškerý alkohol (tedy i včetně vína a piva) jednotně - podle množství alkoholu, který jednotlivé druhy obsahují. Státu by to přineslo navíc 12 až 17 miliard korun a zdražení piva a vína by alespoň částečně omezilo "hlad" konzumentů po nejlacinějším alkoholu.
Jenže u politiků nebyl zájem. Zejména vinařská lobby a s ní spříznění vládní politici se s odkazem na údajnou hrozbu pro vinařský sektor postavili proti.
Takže takzvaný konsolidační balíček, ve kterém ministerstvo financí prosadilo na období let 2024 až 2026 úpravu spotřebních daní u alkoholu a tabáku, zachoval dlouholeté sazby u piva a marně navrhoval vyšší než nulovou sazbu u tichého vína. Dnes ale resort už se žádnou úpravou nepočítá. Což několik měsíců před sněmovními volbami nepřekvapuje.
"V současnosti ministerstvo financí na žádné další změně v této oblasti nepracuje. A co se týče zdanění tichého vína, zde se nepodařilo najít kompromis uvnitř současné vládní koalice," vyjádřila se mluvčí ministerstva Gabriela Krušinová.
