"Palivo HVO nabízí až o 90 procent nižší čisté emise uhlíku ve srovnání s fosilní naftou. Jako první značka koncernu Volkswagen, která toto inovativní řešení zavedla, využíváme HVO nejen v našich osobních vozech, ale také pro tankování nákladních vozidel, která zajišťují interní logistiku v českých závodech společnosti," pochvaluje si Karsten Schnake, člen představenstva Škoda Auto pro oblast nákupu a zmocněnec představenstva pro udržitelný rozvoj.
Z dalších automobilek v Evropě se podle informací Aktuálně.cz tímto způsobem chystá inovovat prvotní náplň nádrží například Audi. HVO (na štítku u pistolí stojanů se označuje písmeny XTL) se na rozdíl od bionafty nevyrábí ze zemědělských plodin, například z řepky, ale z odpadních tuků a olejů, často právě upotřebených fritovacích, s využitím chemického procesu hydrogenace v rafinériích.
Odborníci, včetně těch nezávislých z univerzit, soudí, že tohle palivo nijak neublíží nejen novým modelům spalovacích aut - jak garantují automobilky, ale ani těm starším.
"Je to taková téměř ideální nafta. Nejsou v ní aromatické uhlovodíky a má velmi vysoké cetanové číslo, takže se velice rychle a ochotně zapaluje. Je to docela velká výhoda i pro starší motory, které lze za studena lépe nastartovat. Motoristé, zejména majitelé starších vozidel, se nemusí obávat. U stávajících vozidel nejsou známy žádné problémy spojené s náhradou nafty za čisté HVO," vyjádřil se mezinárodně uznávaný expert na problematiku motorů, paliv a emisí profesor Michal Vojtíšek z ČVUT Praha.
Dovoz a vyšší cena
Kde je tedy problém s větším rozšířením? Tahle syntetická nafta se u nás nevyrábí. Výhradně se dováží, a to zejména státním distributorem paliv, firmou Čepro. Ostatně Čepro je také výhradním dodavatelem pro Škodu Auto.
A pak je tu cena. U čerpacích stanic vyjde litr vzhledem k vyšším výrobním nákladům zhruba o pět korun dráž než fosilní obyčejný diesel, který aktuálně prodávají pumpy v průměru za cenu přes 32 koruny.
Čerpačky se do nabídky syntetické nafty zrovna nehrnou i proto, že nemají volný stojan a volnou nádrž. Zařadit zelený diesel do nabídky tedy znamená oželet některé stávající palivo, třeba prémiovou fosilní naftu či benzin. Ty sice tvoří jen jednotky procent z celkového prodeje, ale petrolejáři si na těchto vylepšených variantách patřičně zakládají.
A vypustit úplně z nabídky tradiční fosilní naftu, to neudělá nikdo. Vzhledem k tomu, že alternativa je dražší, lze těžko předpokládat, že by byli řidiči ochotní si při tankování pro záchranu planety připlácet.
Jakkoliv lze tedy mluvit o HVO dieselu z fritovacích a jiných odpadních olejů jako o nadějné alternativě, nepřekvapí, že v současné době tohle palivo nabízí zhruba jen 25 ze všech čtyř tisíc veřejných čerpacích stanic v Česku. V evropských zemích se počet pump s nabídkou syntetické nafty hodně liší.
Liší se i zdroje, které jejich počty evidují. Například u skupiny stanic, které akceptují tankovací karty UTA, byl evropský součet na konci loňska přes 2100 pump s HVO. Nejvíc jich bylo ve Španělsku - 769. Skutečné počty budou ale při započtení i dalších čerpacích stanic výrazně vyšší. Například německé sdružení eFuelsNow uvádí k letošnímu květnu 5750 stanic s HVO v celé Evropě, v samotném Německu 455.
"Paliva, jako je HVO, mají šanci na větší rozšíření, zvlášť pokud se cenový rozdíl oproti těm fosilním v budoucnu zmenší. Nevyžadují totiž pořízení nového vozu. Na rozdíl od elektromobility. Elektromobilů je u nás už sice přes 36 tisíc, ale vedle toho tu máme pořád přes 6,5 milionu osobáků se spalovacími motory," reaguje expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula.
