David Sarnoff byl ztělesněním amerického snu o chudém chlapci, který se prosadil díky tvrdé práci a pohádkově zbohatl. Stanul pak u zrodu komerčních vysílacích společností RCA a NBC. Než objevil televizi, vyučil se v rozhlasu.
David Sarnoff se narodil v židovské rodině nedaleko běloruského Minsku a v mládí studoval hlavně talmud. Jeho rodiče na počátku 20. století emigrovali z tehdejší carské říše do New Yorku. Nejdříve na ulici prodával noviny, pak jako poslíček nastoupil do britské telegrafní firmy, která se později přeměnila na RCA, tedy Radio Corporation of America.
Od talmudu k rádiu
Tehdy ještě byla spojena s Guglielmem Marconim, vynálezcem bezdrátové telegrafie, a Sarnoff - jak připomíná publicista Daniel Gross v knize Největší američtí magnáti - se stal jeho osobním asistentem. Později povýšil a řídil telegrafní pobočku na Manhattanu, kde poslouchal i rádiové volání o pomoc z potápějícího se Titaniku. Přepis těchto signálů nabídl tisku a vše se proměnilo ve velikou senzaci. "Zkáza Titaniku vynesla rádiovému spojení značnou pozornost a mně také," uvedl později.
Byl přesvědčen, že rádiové vlny mohou přinést i poučení a zábavu a vydělávat velké peníze. Vypracoval proto pro vedení společnosti memorandum, v němž předestřel možnosti, jak by se rádio stalo stejnou součástí domácnosti jako klavír či gramofon. Ambiciózní Sarnoff se pak ve firmě stal obchodním ředitelem. Sehnal odborníky, kteří sestrojili kvalitní rozhlasový přijímač, a postaral se o reklamu pro rozjezd vysílání v podobě přímého přenosu boxerského utkání. Reportáž v létě 1921 poslouchalo 400 tisíc fanoušků a rádio se po USA šířilo jako lavina. RCA do roku 1926 pokryla zemi sítí vysílačů pro centrálně připravované zábavní pořady.
Jako společný podnik RCA s firmami General Electric a Westinghouse vznikla vysílací společnost National Broadcasting Company, známá pod zkratkou NBC. Samotná RCA, v níž Sarnoff převzal řízení v roce 1930 (a šéfoval jí celých 40 let), se pak soustředila hlavně na výzkum a výrobu technického zařízení.
Německý náskok
Sarnoff měl na paměti názor slavného spisovatele Herberta G. Wellse, který rádio označoval za velice nedokonalý způsob komunikace. Proto se zajímal o dálkový přenos obrazu. V laboratořích již fungovala technika potřebná pro elektronický přenos: v roce 1929 mu ruský emigrant Kuzma Zvorykin předvedl snímací elektronku pro kamery, takzvaný ikonoskop. Sarnoff jej pověřil, aby pro RCA postavil celou televizi. Trvalo to však mnoho let a stálo miliony dolarů.
Novinku v USA zbrzdila světová hospodářská krize, která zmrazila bouřlivý technický rozvoj a na léta zastavila i konzumní způsob života.
Ameriku v té době předstihla Evropa. Nejrychlejší byli s televizí v hitlerovském Německu. Od roku 1935 vysílal Deutscher Fernseh‑Rundfunk experimentální program z Berlína založený na 180řádkovém systému společnosti Telefunken. O rok později se olympijské hry v Berlíně staly první velkou televizní událostí světa. Obraz z kamer byl přenášen do 25 veřejných Fernsehstuben, tedy televizních místností, kam mohli diváci zdarma vstoupit. Nacistická vláda televizi používala jako symbol technické převahy a národní hrdosti, šlo tedy o propagandistický experiment, a ne o masové médium. Vysílání bylo zastaveno v roce 1944 po náletech na Berlín.
První zemí, kde se televize proměnila z laboratorního experimentu ve skutečně veřejný vysílač, byla Velká Británie. Po sérii pokusů začala veřejnoprávní společnost BBC v listopadu 1936 v Londýně se zpočátku jednoduchými pořady. Šlo hlavně o hudební čísla, kabarety, přímé přenosy z divadel. O rok později se uskutečnily první významné živé přenosy, mimo jiné z korunovace krále Jiřího VI. Následovala i reportáž z tenisového Wimbledonu, už pro několik tisíc londýnských domácností s televizory. Měli je jen bohatí - přijímač stál 60 liber, což tehdy byla půlroční mzda úředníka.
Sarnoff a začátky televize
1891
V židovské rodině nedaleko běloruského Minsku se narodil David Sarnoff. V devíti letech se s rodiči odstěhoval do New Yorku.
1912
Získal jméno tím, že zveřejnil telegrafní zprávy z potápějícího se Titaniku. Pracoval totiž v telegrafní firmě vlastněné vynálezcem rádiového spojení Guglielmem Marconim.
1921
Rádiová společnost RCA na jeho návrh začala s vysíláním svých pořadů a dominovala americkému rádiovému trhu. V roce 1925 stála u zrodu společnosti NBC, která měla vysílače po celých USA.
1930
Sarnoff ovládl RCA a začal se zajímat o televizní vysílání. V roce 1936 totiž britská veřejnoprávní BBC začala s pravidelným televizním vysíláním a ve stejném roce s ním začali v nacistickém Německu.
1939
RCA jako první v USA začala s televizními přenosy. K prvním patřil projev prezidenta Franklina D. Roosevelta. NBC v roce 1941 začala s televizní reklamou, i když se v tomto roce prodalo jen sedm tisíc televizorů.
1950
RCA a NBC stály společně v čele masového zavádění černobílé televize v USA. V roce 1954 přišlo i barevné vysílání, které ale ještě zápasilo s nedostatečnou kvalitou obrazu.
1954
První pravidelné vysílání Československé televize, u jeho začátků stáli technici ze státního podniku Tesla a předchozí zkušenosti někdejších zaměstnanců firem Philips a Telefunken.
1971
David Sarnoff, kterého v čele RCA už dříve nahradil syn, zemřel.
Luxusem byly první přijímače také v USA, kde zprvu přišly na 645 dolarů, což odpovídá asi 14 500 dolarů dnešních. Poprvé se prodávaly za světové výstavy v New Yorku v dubnu roku 1939 a byl u toho Sarnoff. "S pocitem pokory prožívám chvíli, kdy v této zemi dochází k zázraku zrození nového umění," prohlásil na kameru. K tomu nechal odvysílat projev prezidenta Franklina D. Roosevelta živě z Flushing Meadows.
V témže roce zahájila komerční vysílání i stanice NBC. Její program zahrnoval sport, koncerty a reklamu. První televizní spot propagoval hodinky Bulova za devět dolarů. Zákazníků však bylo stále málo, do roku 1941 bylo v celých USA prodáno jen asi sedm tisíc přijímačů. Přesto RCA, General Electric a DuPont investovaly miliony dolarů do výzkumu anténních sítí a technologické standardizace.
Na obou stranách Atlantiku se rozvoj televize zadrhl vinou druhé světové války, do níž se RCA, BBC i Telefunken zapojily. Sarnoff po japonském útoku na Pearl Harbor v roce 1941 odeslal prezidentu Rooseveltovi telegram: "Všechna naše zařízení i personál jsou připraveny k vašim službám. Očekáváme rozkazy." Podnikatel se dokonce nechal aktivovat, nastoupil do spojařského sboru a v roce 1944 v Londýně otevřel centrálu, z níž se řídilo rozhlasové vysílání, tisk a vnitřní armádní styk při invazi spojeneckých vojsk do Normandie.
Obrázky jako byznys
Válka zároveň Americe přinesla rychlý pokrok v elektronice, vysílací technice i výrobě obrazovek. Když skončila, byli tamní inženýři připraveni a v roce 1946 se televizní průmysl rozběhl naplno. RCA začala nabízet levnější televizní přijímače než dřív a Američané, kteří do té doby koncerty, sportovní zápasy či projevy z politických shromáždění jen slyšeli, se na ně začali dívat. Ještě v roce 1945 bylo v USA pouze 10 tisíc televizorů, méně než ve Velké Británii. Do roku 1950 se jich prodalo přes šest milionů.
Rozvoj televizního vysílání se ve světě začal ubírat odlišnými cestami. V USA vyrostl masový fenomén a NBC i konkurenční CBS vysílaly denně. Británie obnovila BBC Television v červnu 1946, rozvoj vysílání v zadlužené zemi byl nicméně pomalejší než za Atlantikem. I když si tamní vysílání zajistilo důvěru veřejnosti, na kontinentu se šířilo se zpožděním. Německo, respektive jeho západní, kapitalistická část, obnovilo televizní provoz až počátkem padesátých let.
V té době se začínalo s televizí i v Československu. Země s dlouhou tradicí elektrotechniky, optiky a filmového průmyslu měla všechny předpoklady stát se průkopníkem televize ve střední Evropě. Přesto cesta k serióznímu vysílání nebyla jednoduchá. Vedla od nadšených pokusů přes technické improvizace až k prvnímu oficiálnímu přenosu, který v roce 1953 sledovalo jen několik stovek domácností.
Jak to tedy bylo: inženýři z Československého rozhlasu a pracovníci Elektrotechnického ústavu ČVUT už ve 30. letech sledovali vývoj v Británii a Německu a pokoušeli se sestrojit vlastní přijímače. Jejich pokusy však přerušila válka. Po ní klíčovou roli sehrála firma Tesla, která převzala zkušenosti z výzkumných oddělení poboček firem Philips a Telefunken.
V roce 1948 vznikl první československý prototyp televizoru označený jako Tesla 4001 a skupina inženýrů vedená Josefem Tykalem a Jaroslavem Šafránkem začala připravovat zkušební vysílání. První veřejné se uskutečnilo 1. května 1953 u příležitosti oslav Svátku práce. Signál byl vysílán z provizorního studia v pražské Měšťanské besedě (ve Vladislavově ulici č. 20) a přijímalo jej jen několik desítek aparátů rozmístěných v dosahu. Většinou v laboratořích Tesly a na vysokých školách.
V únoru 1954 začalo pravidelné vysílání televize, zpočátku třikrát týdně. Šlo o krátké zpravodajské relace, přenosy z divadel a hudební pořady. V roce 1956 se vysílání rozšířilo na šest dní v týdnu a počet přijímačů přesáhl deset tisíc. Na starosti jej zprvu mělo speciální oddělení Československého rozhlasu, Československá televize jako samostatná státní organizace vznikla na základě vládního rozhodnutí v závěru roku 1957 a postupně od rozhlasu a od podniku Správa spojů převzala potřebnou techniku.
V USA byly v té době televizory už v každé domácnosti. Tamní televizní společnosti měly výhodu ohromného trhu a faktu, že tam od počátku převážil ryze komerční model opřený o reklamu. Díky velkým penězům postupovaly rychle vpřed i technicky - na oslavě 50. narozenin Sarnoff vyzval své vědce, aby zkvalitnili obraz a vyvinuli levné nahrávání videosignálu.
V té době se už všichni zajímali o barevný obraz, největším konkurentem byla společnost CBS. V roce 1954 Sarnoff a jeho technici uspěli také na tomto poli, barevné televizory nicméně zůstávaly několikrát dražší a kvalita obrazu také nikoho neoslnila. Poptávka po černobílých přístrojích ale raketově rostla a síť RCA se ukázala být fantastickým úspěchem. Obrat společnosti dosáhl jedné miliardy dolarů a firma se dostala mezi 30 největších amerických podniků. V té chvíli už patřila Sarnoffovi.
V 60. letech se již 70letý podnikatel stahoval do pozadí a snil o budoucnosti. Předvídal například, že elektronická zařízení začnou v lidském těle pomáhat poškozeným orgánům a že se televizní signál bude přenášet z vesmíru pomocí satelitů. V roce 1969 se vzdal vedení RCA a odešel na odpočinek, zadostiučiněním pro něj ještě byl televizní přenos prvního kroku amerického astronauta Neila Armstronga na Měsíci. Zemřel o dva roky později, kdy již testovali předchůdce dnešního e‑mailu. "Byl zároveň předvídavým a vytrvalým budovatelem a také tvrdohlavým představitelem nového odvětví," zhodnotil jeho kariéru fyzik Jerome Wiesner z Massachusetts Institute of Technology.
Televize se zrodila z vědecké zvědavosti a vyrostla v prostředí ekonomické soutěže i ideologického soupeření. Každá ze zemí, kde vznikala - Spojené státy, Velká Británie a Německo -, vtiskla novému médiu svou povahu: podnikavost, službu veřejnosti a orientaci na politickou propagandu. V každém případě nastala éra, kdy televize překonala rozhlas, tisk i film. Změnila podobu a rytmus večerů, jazyk reklamy i styl politiky.
