Jak jste si tříbili vkus a styl, kde jste ve světě módy brali inspiraci?
Pavel Králíček (P. K.): Spousta lidí si myslí, že dobrý vkus musíte mít, že se nedá naučit, ale podle mě to jde. Stejně jako u čehokoliv jiného se prostě musíte vystavovat soustavně těm dobrým vzorům. Což může být v Česku v případě stylově oblečených lidí problém. Když se projdete po ulici, zas tak moc jich nevidíte.
Takže pak musí člověk najít místa nebo média, kde je to koncentrovanější. Pro mě konkrétně to byly zahraniční blogy a weby, kde se lidi fotili dobře oblečení. Když vidíte těch fotek tisíce, tak prostě pochopíte vzorce dobrého oblékání. K tomu se pak stačí naučit pár základních pravidel a je to.
Zvyšuje se podle vás počet mužů v Česku, kteří dbají na to, aby byli dobře a vkusně oblečeni?
P. K.: Myslím, že ano. V Česku v sobě máme zarytý stereotyp, že muže nebaví nakupovat oblečení a často to nechávají na svých partnerkách. Naši zákazníci jsou evidentně výjimkou, nedávno jsme mezi nimi dělali průzkum, z něhož vyplynulo, že je nakupování baví a že si oblečení pořizují sami.
Mým osobním cílem je, aby se tahle množina chlapů rozšiřovala. Možná teď někoho naštvu, ale přijde mi nedůstojné, aby za muže tuhle potřebu řešila žena. Jestli se dokážete rozhodnout, jakou si koupíte sekačku, tak proč byste si neměli vybrat i svetr?
Když říkáte, že se zájem českých mužů o kvalitní oblečení zlepšuje, jak se vaší firmě Gentleman Store byznysově daří?
P. K.: Je to stále lepší, ale pořád je to hrozná dřina. Fashion byznys je něco jako gastro. Lidi si myslí, že to je hrozně jednoduché, a když se do toho pustí někdo zvenku, kdo v tom nikdy nepodnikal, často narazí.
Jan Moravčík (J. M.): Nám se naštěstí daří, loni jsme měli tržby něco přes 150 milionů korun, letos plánujeme 180 milionů, ale teď to frčí, takže doufám, že se na konci roku budeme blížit ke 200 milionům. Původní plány při rozjezdu tohohle byznysu přitom byly, že když budeme mít obrat kolem pěti milionů za rok, budeme velcí kingové.
Jak to, že jste se tak podcenili?
P. K.: Říkali jsme si, že kvalitní oblečení a doplňky jsou hodně okrajová záležitost. Mysleli jsme, že budeme mít obrat tak půl milionu měsíčně. Naštěstí jsme se v těch odhadech dost sekli a ten půlmilion překonali už druhý rok existence firmy.
J. M.: Rozhodně jsme do toho ale v začátcích nešli s tím, že zbohatneme. Já jsem starý škrt, nebaví mě platit za věci plnou cenu, takže jsem měl ideu, že budu kvalitní věci kupovat ve velkém za nákupku, díky tomu se levněji obleču, a když na prodeji toho zboží pak vydělám nějakou kačku, bude to super. Nakonec se ukázalo, že z toho může být normální solidní byznys.
Váš byznysový příběh vypadá z dálky jako výrazný úspěch, tržby vám rostou stabilně o pětinu ročně. Neříkejte, že jste ale nezažili průšvihy a "fuck-upy".
J. M.: Jsme v tomhle ohledu mezi podnikateli pravděpodobně výjimkou, ale my jsme opravdu žádný velký fuck-up nezažili. Mnohé firmy měly průšvih v covidu, kdy jim brutálně spadly tržby a ziskovost šla do kytek. My jsme nikdy žádné velké výkyvy ani směrem nahoru, ani směrem dolů neměli. I během pandemie jsme normálně rostli, zvedaly se nám tržby i zisk.
Jediný trošku větší průšvih byl, když jsem se zhlédl v takových těch kioscích, které bývají před vánočními svátky v obchodních domech. Napočítal jsem, že by pro nás mohlo být super něco takového spustit, a jeden jsme si otevřeli v nákupním centru Chodov. Investovali jsme do něj pár set tisíc, byl opravdu vymazlený. Jenže vůbec nefungoval, neprodali jsme v něm skoro nic. Byl jsem z toho smutný, ale vlastně se zase nic tak strašného nestalo. V kontextu celého našeho byznysu to nebyla žádná tragédie.
Kromě toho, že oblečení a doplňky prodáváte, jste schopni nabídnout i individuální poradenství v oblasti stylingu nebo úprav oblečení?
J. M.: To určitě jsme. Snažíme se být maximálně vstřícní ke všem zákazníkům. Vychází to i z naší osobní, často nepříjemné zkušenosti z podobných obchodů. Když se podívám nějakých patnáct roků zpátky, často se mi stávalo, že jsem se při návštěvě nějakého tradičního českého oblekového obchodu cítil hrozně. Obsluha mě vždycky sjela pohledem a řekla si: kamaráde, ty na to nemáš, ty si tady nic nekoupíš. Jasně, šel jsem si tam pro kalhoty ve výprodeji, ale chtěl jsem si je koupit, měl jsem na ně peníze a kvůli přístupu prodavaček jsem nakonec odešel.
U nás je to tak, že kdokoliv přijde, postaráme se o něj. A je nám jedno, jestli to je student, který si jde koupit žiletky za 50 korun a chce se dostat do toho našeho světa, nebo jestli to je topmanažer, který u nás nechá sto tisíc korun.
Kdo je vlastně váš typický klient?
P. K.: Máme asi čtyři cílové skupiny. Jednou z nich jsou právě studenti nebo říkejme jim například mladí džentlmeni. Pak k nám chodí lidé, kterým říkáme kancelářské typy. Ti typicky kupují košili, svetr, chino kalhoty. Další skupině říkáme kvalitáři. Jsou zpravidla starší, řekněme 45 nebo 50 let, a jsou to lidé, kteří mají rádi kvalitní věci.
No a pak je poslední skupina, muži kolem 55 nebo 60 let, když chytí druhou mízu v oblékání a po letech, kdy jen dřeli, se o sebe konečně začnou trochu více starat. Začnou například chodit do barber shopu, aby si nechali udělat mokré holení, a kupují si opravdu kvalitní oblečení.
A opravdu se o sebe Češi začínají více starat? Nevyvěrá tenhle váš pocit spíše z toho, že se pohybujete v určité sociální bublině?
P. K.: V bublině sice žijeme, ale trend více o sebe pečovat ve společnosti bezpochyby existuje. V podstatě se to vrací ke zdravému normálu, postupně doháníme západní standard. Asi na tom nikdy nebudeme jako Italové, ale ten posun oproti minulosti je opravdu velký.
J. M.: Když se podívám na těch 11 let, co tenhle byznys děláme, a porovnám, jak se lidi třeba oblékali na svatbách nebo na plesech, tak vidím, že dříve to bylo něco úplně šíleného. Dnes už fakt vidím, že i lidi, kteří se o módu příliš nezajímají, jsou oblečeni pěkně, mají na sobě dobře padnoucí oblek, rozumné barvy, žádné úlety.
Tak řekněte, co by měl mít muž na sobě, jak by měl kombinovat barvy, aby vypadal dobře a vkusně?
J. M.: Důležité je, aby si uvědomili, že vůbec nerozhoduje, jakou na sobě mají značku. Nezáleží na tom, jestli je na obleku napsáno, že je to Hugo Boss nebo Armani. My moc dobře víme, z čeho a kde se ty věci vyrábějí, a spoustu těch našich jsme nechávali šít ve fabrikách, kde šili právě Hugo Boss, Armani a podobné luxusní značky.
Proto tvrdím, že na brandu opravdu nesejde. Můžete mít oblek za sto tisíc s visačkou luxusní značky, ale když vám nesedí, tak prostě budete vypadat hrozně. A platí to i naopak. Když si koupíte ve výprodeji úplně obyčejný oblek za pět tisíc a necháte si ho jen maličko upravit, poladíte délku rukávů, délku a šířku kalhot, můžete vypadat lépe než v tom obleku za sto tisíc, a přitom vás to ty peníze nestojí.
P. K.: Obecně platí, že si stačí přečíst jednu jakoukoliv knížku o oblékání, pravidla se pořád opakují. Dozvíte se, jak má být dlouhý rukáv košile, jak kombinovat barvy. Ono to není zase tak těžké, stačí nosit tmavě modrou, světle modrou, bílou, béžovou a vždycky to dáte dohromady.
Pokud mohu mít ještě jeden tip: noste ideálně věci bez nějakých větších potisků, bez velkých log značek a trochu dbejte na doplňky. Váš vzhled dotvářejí věci, jako je třeba pásek, což bohužel bývá často až ten poslední doplněk, nad kterým přemýšlíte.
Dokázali byste definovat nějaké základní chyby, kterých se čeští muži v oblékání dopouštějí?
J. M.: Špinavé boty, to se objevuje opravdu často. Je vidět, že je prostě nikdo neumyl roky, to je velká chyba. No a pak je smutné vidět, když člověku oblečení nesedí.
Říkali jste, že i v obleku za pět tisíc může člověk vypadat skvěle. Kdybychom tedy chtěli poradit třeba méně movitým studentům, za kolik peněz si mohou vybavit šatník, aby vypadali vkusně?
J. M.: Nejlepší cesta, jak se dostat ke kvalitním věcem za dobré peníze, je samozřejmě v sezonních výprodejích. Na nich není nic špatného. Spousta značek, včetně nás, k nim přistupuje a vždycky se objeví nějaké kousky v dobrých velikostech se slevou kolem 40 procent. A pokud po něčem opravdu není poptávka, tak to klidně pořídíte o 60 procent levněji.
Dostanete se tak ke kvalitní věci, která vám vydrží hrozně dlouho. Já mám třeba boty, které úplně běžně nosím deset let.
Kdy ty výprodeje tradičně jsou?
P. K.: Standardně bývají v létě a pak po Vánocích. V těch dvou obdobích můžete krásně nakoupit a vybavit si levně šatník. Někdo s výprodeji startuje už 25. prosince, to nám přijde skoro až urážlivé vůči lidem, kteří si totéž zboží koupili za plnou cenu o dva dny dřív. Proto s výprodejem startujeme asi až v polovině ledna a máme ho do konce února.
