Jejich hlavní výhodou je, že často kombinují výnos i emoci. Lidé neinvestují jen do čísla na výpisu z účtu, ale do věcí, které znají a obdivují od dětství. A v době ekonomické nejistoty se čím dál víc investorů obrací právě k hmatatelným předmětům s dlouhodobou kulturní nebo sběratelskou hodnotou. V poslední době tak například roste obliba investic do stavebnic Lego. Podmínkou zhodnocení ovšem je, že set musí zůstat v neporušeném obalu. Kostičky tedy není možné poskládat.
"Zájem začal růst někdy během covidu. Lidé měli najednou víc volného času a výrobce rychle pochopil, že může cílit i na dospělé. Změnil obchodní model a začal se zaměřovat právě na ně. Tehdy se zpopularizovaly například stavebnice květin. Tím odstartoval dnešní boom," říká Michal Saviory, podnikatel, který se proslavil svým byznysem založeným na prodeji Lega. Jeho společnost Saviory Bricks ho vykupuje a následně prodává nadšencům a sběratelům.
Rostoucí oblibu stavebnic, jež byly původně určeny dětem, potvrzuje i portfolio manažer Raiffeisenbank Jan Chytrý, který sám má zkušenost s investicemi do sběratelských kartiček či právě Lega. Například před vypuknutím covidu se podle jeho slov daly koupit sety Star Wars či Ninjago za pět tisíc korun. Aktuálně se na tržištích jako Bricklink.com prodávají zhruba za 10 až 30 tisíc. "U Lega je investování jednoznačně taženo komunitou bývalých dětských fanoušků, kterým tato záliba vydržela až do dneška," vysvětluje.
Lego investicím nefandí
Samotný výrobce se ovšem snaží investiční potenciál hračky spíše tlumit. "Například dříve vydávali exkluzivní, očíslované figurky pro Comic‑Cony, ale s tím přestali," říká Saviory. Právě ty dnes patří k nejdražším figurkám, o něž je mezi sběrateli a investory zájem - a často se prodávají i za cenovky v řádech desítek tisíc korun.
Zároveň je na trhu méně setů s investičním potenciálem. "Je těžší trefit takový, který skutečně dává smysl. A sázet na osvědčené jistoty, jako je například Pán prstenů, už nemusí fungovat - takhle dnes uvažuje spousta lidí. Ve výsledku se pak může stát, že stavebnici vlastní a drží zabalenou tisíce sběratelů a investorů," vysvětluje Savoiry. Sám se dnes zaměřuje spíše na samotné figurky. "Je pravda, že se hůř prodávají, ale pokud chce někdo kombinovat sběratelství a investici, dává mi větší smysl sestavit kompletní sbírku figurek z jedné série - třeba Harry Potter nebo Star Wars - než se snažit mít všechny sety z daného tématu. Setů vychází tolik, že to prakticky nejde stíhat. Navíc u figurek si je člověk může vystavit, zatímco krabice s nepoužitým setem je ,jen' krabice," dodává.
Zároveň však varuje, že se situace na trhu mění. "Dnes máme spoustu investičních setů, které jsou klidně staré přes deset let, a musím přiznat, že je někdy těžké je prodat. Je tam méně likvidity. Prodat sety je složitější než před rokem či dvěma," říká. Stavebnice Lego přitom vykazovaly mezi lety 1987 a 2015 průměrný výnos 11 procent ročně. Ve srovnání s akciovým trhem překonávaly mnohé indexy. Zároveň Lego - co se týče zhodnocení - funguje jinak než akcie. Rozhodně se nevyplácí strategie koupit a držet donekonečna. "Největší zhodnocení nastává obvykle během tří let po ukončení výroby setu. Pak už ceny rostou jen velmi pozvolna. Nabídka sice dál ubývá - třeba místo 300 dostupných setů zůstane jen 30 -, ale růst má svůj strop. Podle mě nedává smysl držet set příliš dlouho. Ideální je ho prodat v okamžiku, kdy je 'na vrcholu' a existuje poptávka," upozorňuje Saviory s dovětkem, že později už investor osloví jen pár sběratelů, kteří k danému setu mají nostalgickou vazbu. Podle něj se Lego může chovat i jako pomyslný uchovatel hodnoty: "Nikdy se mi nestalo, že set, který jsem koupil za 1000 korun, bych musel prodat za 600." Jeho poslední rada je možná tou nejpraktičtější: "Většinou lidem říkám, ať si investičně koupí to, co by si případně chtěli i složit. Pak je totiž nebude tolik mrzet, pokud by to náhodou nebyl investičně zajímavý set."
Pokémoni jako zlaté cihly
Zájem roste i o sběratelské kartičky, zejména pokémonů. Obchoduje se s nimi v běžných e‑shopech, burzách i v rámci mezinárodních specializovaných platforem, jako je TCGPlayer či Cardmarket. V posledních pěti letech se z nich stal plnohodnotný investiční segment.
Trh zaznamenal několik rekordních prodejů: Například Pikachu Illustrator kartu, považovanou za svatý grál sběratelství, v roce 2022 koupil youtuber Logan Paul za více než 5,3 milionu dolarů. Holografický Charizard First Edition se zase prodal před třemi lety za více než 400 tisíc dolarů.
Podle certifikační agentury PSA tvoří pokémon karty aktuálně téměř polovinu všech klasifikačních požadavků. Zatímco v roce 2018 představovaly jen 17 procent všech ohodnocených karet. PSA přitom hodnotí nejen pokémony, ale i jiné sběratelské karty, jako jsou Magic: The Gathering či sportovní kartičky.
To, že se z karet pokémonů stala skutečná cenina, potvrzuje i zájem japonského podsvětí. Podle zjištění magazínu Shūkan Gendai a dalších médií využívá japonská mafie Jakuza tyto kartičky k praní špinavých peněz. Zločinci nakupují celé boxy karet a mezi nimi hledají ty nejcennější - takzvané foil karty. Následně je prodávají za hotovost na zahraničních trzích.
Zatímco Lego a pokémoni stále těží z velké dávky nostalgie, kdy lidé, kteří je sbírali a hráli si s nimi jako děti, jsou dnes v ekonomicky aktivním věku, jiné alternativní formy investic těží ze světového dění posledních několika let. "Inflace a geopolitická situace měly výrazný dopad na to, že si lidé začali uvědomovat reálné znehodnocování úspor. To vedlo část z nich k určité nedůvěře ve finanční systém. Řeší to tím, že investují do věcí, na které si mohou sáhnout, ať už se jedná o nemovitosti, zlato či alternativy typu umění jako známky, víno, sběratelské předměty a podobně," říká Štěpán Tvrdý, ředitel investiční společnosti NWD.
To je i důvod, proč poslední roky stabilně roste trh se známkami. "Filatelie je bezpečný přístav stejně jako některé další komodity a podle toho se chová i trh. Navíc poptávkové impulzy během krizí přicházely vždy za posledních 150 let už od krachu vídeňské burzy v roce 1873," říká David Kopřiva z Odborné společnosti filatelistických studií s dovětkem, že jednou z velkých výhod známek je vysoká koncentrace hodnoty v malé váze. Jinými slovy, když se něco stane, není problém známky zabalit a snadno odvézt jinam.
"V tom je filatelie nepřekonatelná. Má nepatrné provozní náklady. Navíc dvě až tři procenta známek vykazují trvalý převis poptávky, zatímco víno se kazí, veterány se špatně a nákladně skladují, umění podléhá trendům, výpadkům poptávky a přenositelnost je velmi těžká," dodává Kopřiva. Ještě jednu velkou výhodu známky podle Kopřivy mají. Dobré kusy mají "cenovou paměť", nikdo je nedá opět na trh bez započtení inflace. Zatímco v zahraničí se podle něj jedná o běžný investiční segment, v Česku je zatím zájem hlavně mezi privátními investory. Vhodný vstupní kapitál je podle něj kolem půl milionu korun. Pro pestré portfolio ideální pět milionů korun.
Umění v online světě i po dílcích
Vedle kartiček, Lega nebo filatelie ale zůstává králem alternativních investic klasické umění. Jak vysvětluje Jan Stuchlík z portálu Artplus.cz, pandemie covidu výrazně proměnila trh: aukční síně musely přejít do online prostoru, čímž se rozšířil okruh kupujících. Možnost přihazovat z domova snížila bariéry a zpřístupnila trh i menším sběratelům. Zájem roste i o frakční investování - tedy model, kdy si lidé místo celého díla koupí jen podíl skrze certifikáty.
"V Česku ho nabízí teprve několik let Portu Gallery. Jestli je to životaschopný koncept, ukážou až exity z jednotlivých zainvestovaných děl, kdy je tato investiční platforma prodá a případný výnos rozdělí mezi investory," upozorňuje Stuchlík. Valérie Horváth z J&T Banky Art Servisu k tomu dodává, že s online světem přišla i takzvaná demokratizace trhu. "Nakupování umění ztratilo řadu bariér. K nabídkám se teď dostane téměř kdokoliv. Důležitým faktorem pro demokratizaci trhu je i s tím související edukace a přístup k informacím obecně. S tím přichází i větší informovanost o tom, jak a za kolik se dá umění nakupovat a že rozhodně není výsadou jen těch nejbohatších," říká.
Podle Silvie Stanické, portfolio manažerky z fondu Collectiv Art, se vedle sběratelů začíná prosazovat i institucionální přístup skrze fondy. "Tradičně bylo investování do umění doménou individuálních sběratelů, často motivovaných kombinací osobního zájmu, společenské prestiže a spekulativního potenciálu. Tento model však začíná doplňovat a v některých ohledech i nahrazovat profesionalizovanější, institucionální formy přístupu - právě zejména ve formě fondů zaměřených na umění či jiná aktiva," popisuje.
Spekulace, nebo radost?
Ne vše má ale investiční potenciál. "Největší mýtus spatřuji v tom, že si někteří investoři myslí, že všechno je budoucí starožitnost a zákonitě se musí zhodnocovat. Investorské preference bývají nevyzpytatelné a je takřka nadlidským úkonem trefit se do toho, co bude v kurzu za dvacet let," upozorňuje portfolio manažer společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler. Připomíná například bublinu NFT - digitální certifikáty uložené na blockchainu, které prokazují vlastnictví nějakého aktiva. Před lety byly velmi populární, dnes ztrácejí více než 90 procent své hodnoty.
A jak varuje akciový investor Jindřich Pokora z kanálu Rozumný investor: "Hodně lidí si myslí, že investuje, zatímco realita je taková, že spekulují, protože nakupují něco, čemu ve skutečnosti nerozumí. Mnozí se také dívají na to, co se stalo s cenou poslední rok, měsíc, den, hodinu či minutu, a ignorují delší investiční rámec." Jak sám přiznává, v poslední době zaznamenal zejména nebývalou úroveň spekulace podporovanou přes různé online kanály, kdy jedinci přesvědčují ostatní, aby nakupovali určitou věc. "Nejednalo se pouze o různé varianty alternativních investic, ale i určité akcie. Když se jim podaří zaujmout dostatek lidí, cena jde pak nahoru bez ohledu na podkladovou hodnotu," upozorňuje.
Slušný výnos si tedy z alternativní investice odnese hlavně ten, kdo ví, co dělá. A ideálně i trochu sběratelsky přemýšlí.
