Jak si půjčit zcela zdarma. Tisíce Čechů využily způsob, jak legálně napálit věřitele

Češi milují půjčky a teď to vypadá, že si oblíbili i způsob, jak získat úvěr úplně zdarma. A to například včetně hypotéky. Navíc zcela legálně. Poskytovatelé půjček včetně bank upozorňují, že počet takových případů rychle roste. A varují před dopady. Ministerstvo financí však naznačuje, že bránit se půjde jen omezeně.

Jaromír z Jihomoravského kraje si v letech 2023 a 2024 postupně vzal tři půjčky v celkové hodnotě 157 tisíc korun. Všechny tři úvěry doplatil. Letos se ovšem obrátil na finančního arbitra, který řeší spory mezi finančními institucemi a nespokojenými klienty.

Dožadoval se zneplatnění všech tří smluv. Jako důvod uvedl selhání odborného posouzení úvěruschopnosti. Jinými slovy, že nebyla dostatečně prověřena jeho schopnost půjčky splácet. Na úrocích zaplatil přes 60 tisíc korun.

Případ je teď u konce. Jaromír dostal oněch 60 tisíc korun zpátky. Půjčky tak čerpal zcela zdarma.

Jako stále běžnější praxi označují tyto příběhy zástupci bank i nebankovních společností. A částečně své naděje upínají k novele zákona o spotřebitelskému úvěru, kterou chystá ministerstvo financí.

„Neblahá praxe“

Jenom loni napadlo u finančního arbitra platnost úvěrových smluv z důvodu „selhání odborného posouzení úvěruschopnosti“ více než 11 tisíc lidí, vyplývá z dat Kanceláře finančního arbitra (KFA). Meziročně se jedná zhruba o dvojnásobný nárůst.

V drtivé většině případů jsou stěžovatelé úspěšní. Buď jim dá arbitr za pravdu, tedy že poskytovatel opravdu řádně nezkontroloval schopnost splácet, anebo ještě před rozhodnutím arbitra dojde k dohodě. Banky i nebankovní společnosti se totiž kvůli dobré pověsti neradi se svými klienty soudí.

„Pokud byl spotřebitelský úvěr splacen řádně a včas, tedy dohodnutým způsobem, velmi silně to ukazuje, že byl poskytnut klientovi, který byl úvěruschopný,“ namítá Radek Šalša, mluvčí České bankovní asociace (ČBA).

Kancelář finančního arbitra však takovou teorii odmítá. „Splacení úvěru určitě není důkaz o splnění povinnosti před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost úvěr splatit,“ řekla deníku Aktuálně.cz mluvčí KFA Gabriela Dufková.

Masivní nástup napadání platnosti úvěrových smluv může mít podle ČBA negativní dopady. „Tuto praxi považujeme za neblahou i proto, že může vést klienty k neodpovědnému jednání, kdy se spolehnou na to, že jejich závazky nemusí být vždy řádně vypořádány,“ varuje Šalša.

Tlak na zdražení úvěrů

Už loni varoval před rostoucím počtem těchto sporů insolvenční správce Lukáš Pachl. „Potenciálně se tak otevírají stavidla obrovskému počtu návrhů a obrovských finančních ztrát bankovních i nebankovních institucí, které se musí zcela logicky promítnout do přístupnosti a ceny úvěrů,“ napsal Pachl pro Konkurzní noviny.

Tyto ztráty se následně promítají do kalkulace budoucího rizika v podobě vyšších cen za půjčku. Ve finále pak náklady v podobě ztrát zaplatí všichni klienti bank a nebankovních společností ve vyšších cenách služeb.

„Dochází ke zvrácenému a bohužel úspěšnému napadání řádně doplacených úvěrů starých i několik let, které byly často splaceny bez pochybení ze strany spotřebitele,“ konstatuje Jiří Hauptmann, šéf Asociace poskytovatelů nebankovních půjček a také šéf úvěrové společnosti Provident.

Hauptmann tvrdí, že si na popsané strategii založily byznys některé advokátní kanceláře. Dlužník dostane zpět veškeré úroky a advokáti si podle informací deníku Aktuálně.cz berou čtvrtinu, ale někdy také polovinu z navrácených úroků.

Některé neziskové organizace pomáhající dlužníkům tvrdí, že praxe zneplatňování smluv může být bičem na poskytovatele úvěrů, aby opravdu detailně schopnost splácet prověřovali. A uměli to zpětně prokázat. Některé finanční instituce to totiž nedělají vůbec anebo nedostatečně, což potvrzuje i finanční arbitr.

„Poskytovatelé se spotřebitele neptají na jeho výdaje vůbec nebo nezjišťují dostatečně informace o jeho finanční a ekonomické situaci, případně nedokládají, že by údaje, se kterými počítali, získali skutečně od spotřebitele,“ popisuje zjištění Gabriela Dufková z Kanceláře finančního arbitra, který má ze zákona zmíněné spory řešit.

Rozhodnutí arbitra může přezkoumat soud. V síti zneplatněných smluv, mezi kterými se vyskytly i ty hypoteční, přitom uvízly i některé banky. Právě bankovní domy přitom mají systém prověřující dlužníky nastavený poměrně přísně.

Co už zákon neříká

O tom, jak nejednoznačné je stanovení toho, zda byla dlužníkova úvěruschopnost správně posouzena, mluvil ve své prezentaci loni na Fóru věřitelů pořádaném Asociací inkasních agentur i šéf útvaru restrukturalizace a vymáhání v České spořitelně Marek Ambrož. Potíž je totiž v tom, že zákon zcela přesně nestanovuje, jaký konkrétní postup musí poskytovatel půjčky dodržet, aby se dal označit za nezpochybnitelný.

Má provést porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a splácení dosavadních dluhů. Jak to udělá, už ovšem zákon neupřesňuje.

Ministerstvo financí se snažilo situaci vyřešit v rámci novely zákona o spotřebitelském úvěru. Ta už se řeší déle než rok a původně poskytovatelé úvěrů včetně bank sázeli na to, že nová legislativa zpřesní, jak má nezpochybnitelné posuzování úvěruschopnosti dlužníka proběhnout. Ted je však jasné, že taková definice v novém zákoně nebude.

„Možnost detailnější úpravy posuzování úvěruschopnosti byla široce diskutována se všemi relevantními subjekty. Shodu na vhodném řešení, které by bylo možné promítnout do zákona, se nepodařilo nalézt,“ uvedl pro Aktuálně.cz mluvčí resortu financí Filip Běhal.

Resort přesto tvrdí, že „návrh reaguje na současný stav, kdy jakékoliv pochybení při posouzení úvěruschopnosti může vést k neplatnosti smlouvy bez ohledu na to, zda byl spotřebitel v době poskytnutí úvěru schopný úvěr splácet, nebo ne.“ Novela například navrhuje, že pokud je úvěr rozložen do méně než 12 splátek anebo byl refinancován, může jít o znak toho, že úvěruschopnost nebyla dodržena dostatečně.

„Pokud máte dlužníka, který měl třeba tři čtyři různé úvěry, požádal o refinancování a bylo mu vyhověno, tak velmi pravděpodobně ty původní úvěry byly problematické,“ vysvětluje David Borges, analytik organizace Člověk v tísni, která se na připomínkování nové legislativy podílela. „Kdyby nebyly problematické, tak by dlužník zřejmě to refinancování nechtěl. Zřejmě ho tížila výše té splátky, proto požádal o refinancování,“ doplňuje Borges.

Jenže do popsané kategorie patří i hypotéky. A ty klienti velmi často v rámci snahy získat výhodnější úrokovou sazbu přesouvají k jiné bance i několikrát během trvání úvěru.

Ministerstvo financí zdůrazňuje, že podoba návrhu nové legislativy není konečná. Zákon prošel připomínkovým řízením, byl projednán Legislativní radou vlády a nyní čeká na schválení vládou a odeslání do sněmovny.

Potřebu přesněji vymezit proces posuzování úvěruschopnosti, přestože jde o individuální proces, přitom zdůrazňuje i finanční arbitr. „I za tohoto znění zákona by bylo jistě možné uvažovat o konkrétnějším vymezení potřebného postupu věřitele,“ soudí mluvčí KFA.

„Umím si představit standardy, minimální požadavky pro rozsah zjišťovaných informací a podkladů, které by si měl věřitel od spotřebitele obstarat. A to například podle různých kategorií úvěrů, druhu příjmu spotřebitele, druhu bydlení a podobně. Ať už v podobě podzákonného předpisu, nebo profesního kodexu,“ uzavírá Gabriela Dufková.