Pavla Adamcová
21. 6. 2019 8:55
Výhrůžky, časový nátlak, nulová ochota komunikovat. Ne vždy je odchod zaměstnance férovou záležitostí. Někteří zaměstnavatelé se za všech okolností snaží zvýhodnit sami sebe a odcházejícího pracovníka se zbavit co nejrychleji a nejlevněji. Aniž by si to propouštěný uvědomil, často využívají jeho neznalosti a zkouší nekalé praktiky, které jsou již daleko za hranicí jejich práv. Kde leží pomyslná čára, kterou zaměstnavatel v žádném případě nesmí překročit? A pokud tak učiní, jak se spolehlivě bránit?
Podpora, nebo dohoda?
- Paní Evě, která pracuje jako účetní v soukromé firmě, zbývá do důchodu rok. Kvůli špatným firemním výsledkům ale přišla při propouštění kvůli svému věku na řadu jako jedna z prvních. Od zaměstnavatele dostala nabídku odchodu z práce dohodou s nárokem na odstupné a následnou možnost přivydělávat si na DPP. Paní Eva se ale nedokázala zorientovat v tom, zda je pro ni výhodnější na DPP přistoupit, nebo už počkat do důchodu s podporou v nezaměstnanosti.
"Zde by bylo nutné znát přesnější čísla pro výpočet toho, co se jí více vyplatí - předběžnou výši důchodu mohou zaměstnanci sdělit na České správě sociálního zabezpečení. Není na to však právní nárok a jedná se o dobrou vůli úředníka, proto doporučuji pěkně poprosit," radí Kurka.
Obecně ale měsíční částka starobního důchodu závisí na získané době pojištění v celých ukončených letech a průměrné měsíční mzdě za odpracované roky. Platí tedy to, co v předchozím případě - pokud zaměstnanec bude pracovat na DPP s výší odměny do 10 tisíc korun, vzniká mezera v pojištění a příjem se pro důchodové účely nepočítá. Práce na dohody s měsíční odměnou do limitu se tedy nezohledňuje do doby pojištění pro důchodové nároky ani do výše osobního vyměřovacího základu.
"Pokud by ale zaměstnanec přesáhl měsíční odměnu 10 tisíc korun, počítá se mu to stejně jako kdyby byl zaměstnaný," upozorňuje právník.