Lvov - Hledal štěstí v Rakousku, Německu i Spojených státech. Nakonec našel práci svých snů na Ukrajině, tedy v zemi, která je v povědomí Čechů zapsaná spíš jako země, odkud lidé do České republiky pracovat přijíždějí.
Kuchař Radek Konečný už sedm let šéfuje značce Stargorod, tedy Starhorod, jak název Ukrajinci v azbuce čtou. "Jsem šéf značky, takže vybírám šéfkuchaře, sládky, vymýšlím nová jídla, radím, jaký personál přijmout," rozkládá čtyřicetiletý rodák z Uherského Hradiště na zahrádce lvovské restaurace.
Ta je mladší sestrou první restaurace s minipivovarem Starhorod, která vznikla před sedmi lety v Charkově. A nemá zůstat poslední. "Do konce roku otevřeme v Mariopolu, máme podepsanou smlouvu v Doněcku a do dvou let je v plánu i Kyjev," popisuje plány začínajícího řetězce Konečný.
Z Hradiště do Rakouska
Když se před lety rozhodoval o svém budoucím povolání, nemusel Radek Konečný dlouho přemýšlet. "Děda byl nejlepší řezník v okrese, táta šéfkuchařem v grandhotelu, vyhrál i soutěž SOTMO jednak jako šéf týmu, pak i sám za sebe. No a máma byla kuchařka ve studené kuchyni," popisuje rodinnou historii.
Vyučil se ještě za komunismu a tuto zkušenost si dnes pochvaluje. "Mám s čím srovnávat," říká. Že se mezi kuchaři v tehdejším Československu rozhodně neztratil, potvrdila i nabídka práce v Rakousku, kterou přijal v roce 1992.
"Když jsem přijel, byl jsem jako Alenka v říši divů. Poprvé jsem viděl kuchyni v nerezu, který se leskl jako zrcadlo. To byla krása. To jsem ještě netušil, že ho budu dva roky leštit," směje se.
Podnikání doma v Česku ho příliš nelákalo. Když se po dvou letech z Rakouska vrátil, měl pocit, že si z koláče podnikání už každý ukrojil svůj díl.
Místo Irska Ukrajina
Nějaký čas tak sbíral zkušenosti jako šéfkuchař ve Špindlerově mlýně, krátce ve Spojených státech a v Německu. Ani pak ho ale toulavé boty a touha po nových zkušenostech nenechala v klidu. První volbou bylo Irsko, kam tehdy odjíždělo za prací hodně krajanů.
"Shodou okolností jsem ale ve stejné době našel v novinách inzerát, že shání šéfkuchaře pro restauraci na Ukrajině. Řekl jsem si, že na východě jsem ještě nebyl a rozhodl se to zkusit," vypráví Konečný.
Ukraine Beer Company, která prodává zařízení pro pivovary, tehdy vznik restaurace teprve plánovala jako přidruženou aktivitu ke své hlavní činnosti.
"Přijel jsem do Charkova a areál byl vlastně pořád jedno velké staveniště. Požádali mě ale, ať ukážu, co umím, tak jsem upekl základní českou kuchyni - kačenu, kolena, nějaká masa, omáčky a upekl jsem štrůdl. I po třech týdnech jsem byl ale přesvědčený, že odjedu zpátky do Čech a pak do Irska. Když mi ale udělali nabídku, kývl jsem," popisuje okamžik před sedmi lety, který změnil jeho život.
Značku Starhorod pomáhal vyvíjet už od začátku. Na něm byl výběr personálu pro charkovský minipivovar s restaurací i skladba menu.
"Ukrajinci jsou zvláštní tím, že když pijí, vždycky si dávají i nějaké jídlo. A když je oslava, to se stůl musí rovnou prohýbat," vysvětluje Konečný.
Nejoblíbenějším "doprovodem" běžného posezení u piva je hlavně vepřové maso a různé uzeniny, zejména klobásy. Obvykle si neobjednává každý strávník samostatnou porci, na stole přistane velký tác nebo dřevěné prkénko, z něhož si všichni poslouží podle chuti.
Český sládek je garance kvality
Na tom, že pivo musí vařit český sládek, trval. "I přístup k práci ovlivňuje kvalitu. Navíc Ukrajinci hodně slyší na to, když jim produkt nějaké země prodává člověk stejné národnosti - tedy německé věci Němec, české pivo Čech. Je to pro ně pojistka, záruka kvality," říká pyšně.
I když ve Lvově je pobočka začínajícího řetězce teprve od začátku roku, své jméno už si stihla udělat i mezi Čechy, kteří na Ukrajině pracují. Chválí hlavně "české" pivo i jídlo, které zahrnuje širokou škálu zejména masitých pokrmů a klobás.
A šéf značky je při svém pendlování mezi Lvovem, Charkovem a Kyjevem, kde vaří čtyři dny v měsíci pro české velvyslanectví, spokojený. Zvykl si na velké vzdálenosti, které musí pravidelně překonávat i na zodpovědnost, která na něm leží.
"I když jsem něco podobného nikdy nedělal, je to zajímavá práce s lidmi, navíc značka bude dál růst. Rozvíjí se celá Ukrajina, i když Češi vidí pořád hlavně ty, kdo do Česka jezdí za prací. I tady přibývá zahraničních firem. Já se občas bojím, abych to, co jsem tady rozběhl, taky udržel. Pořád se musím něco učit," dodává se širokým úsměvem Radek Konečný.