Předsudky, které se s jejich věkem pojí, ubližují jak jim, tak celé české ekonomice. Předpojatosti vůči šedivějící generaci se firmy do budoucna budou muset zbavit. Česko nezadržitelně stárne a padesátníci a starší tak budou v příštích dekádách tvořit podstatnou část jeho pracovní síly. A na tom, jak ji dokáže tuzemská ekonomika využít, bude záviset do značné míry i prosperita celé země.
Že je zatím tahle část populace pro mnohé firmy neviditelná, ukazují i data o nezaměstnanosti: V červnu bylo bez práce téměř 316 tisíc lidí, přičemž více než třetina z nich - 110 tisíc - byli lidé přes 50 let. Ještě vyšší zastoupení mají lidé nad 50 let ve skupině těch, kdo práci marně hledají déle než rok. Takových lidí úřady celkem evidovaly více než 100 tisíc, přičemž zhruba polovinu tvořili padesátníci a starší.
Jak vyplývá z analýzy Centra ekonomických a tržních analýz pro projekt Neviditelní, nejsou tím biti jen oni, ale i český stát. Tomu se zvyšují náklady související s vyplácením sociálních dávek i s tím, že musí za nezaměstnané odvádět zdravotní pojištění. Ročně dosahuje tato suma 61 miliard korun, přitom ještě v roce 2019 byla poloviční.
Její nárůst souvisí s tím, že i počet padesátníků a starších, kterým se nedaří práci najít, v posledních letech vzrostl. V roce 2019, kdy projekt Neviditelní začal, bylo dlouhodobě bez práce 77 tisíc lidí přes 50 let, kteří měli zájem pracovat. Dnes už jich je přes 110 tisíc, což představuje 2,1 procenta pracovní síly.
Předsudky, předsudky, předsudky
Česko bude muset svůj přístup k této generaci změnit už proto, že pracovní trh bude v příštích letech nezadržitelně stárnout. Podle odhadů Českého statistického úřadu bude do roku 2030 až 30 procent obyvatel Česka starších 60 let. Tato skupina lidí se při hledání práce ovšem potýká s velkými předsudky. Potvrzují to i samotní personalisté.
Poradenská skupina Moore Czech Republic mezi nimi provedla v červenci průzkum, v němž se ukázalo, že více než tři čtvrtiny z nich si myslí, že zaměstnanci starší 55 let mají na trhu práce znevýhodněné postavení. Pokud je uchazeči 60 a více let, může být věk hlavní překážkou k přijetí dokonce až podle 90 procent oslovených personalistů. Firmy tyto lidi přitom často opomíjejí kvůli zakořeněným věkovým stereotypům. Patří mezi ně například to, že tato generace je často považována za neflexibilní, za lidi, kteří neovládají technologie a brzy odejdou do důchodu. Skutečnost je ale mnohdy zcela opačná.
"Tito lidé jsou velmi loajální, mají výbornou pracovní morálku a dlouholeté zkušenosti. Přesně tyto kvality budou zaměstnavatelé čím dál více oceňovat," říká Kateřina Pavlíková, tisková mluvčí Úřadu práce. Připomíná i další výhody - například spolehlivost, zodpovědnost nebo pravidelnost, se kterou lidé 55+ přistupují ke svému zaměstnání.
Úřad práce v současnosti rozvíjí rozsáhlý projekt Věk není překážkou, který lidem nad 55 let nabízí podporu ve formě individuálního a skupinového poradenství, rekvalifikací, kurzů digitální gramotnosti i příspěvků na vytvoření pracovního místa. Od roku 2023 se do něj zapojilo přes 13 tisíc účastníků a více než čtyři tisíce z nich díky němu našlo práci.
Jedním z klíčových cílů projektu je zvýšit sebedůvěru lidí, kteří byli opakovaně odmítnuti nebo se obávají návratu do pracovního procesu po letech u jednoho zaměstnavatele. Často jim chybí aktuální zkušenosti s pohovory, online nástroji nebo psaním životopisu. "Nízké sebevědomí a strach ze změny je to, co musíme překonat. Pomáháme lidem, aby to nevzdali," vysvětluje Pavlíková.
Zabetonovaný trh práce
Kromě předsudků je dalším důvodem nezájmu firem o starší zaměstnance i nepružnost pracovního trhu. Jak říká analytik trhu práce Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti Alma Career, na rozdíl od severských nebo západních ekonomik patříme mezi země s úplně nejnižší mírou fluktuace a ochotou lidí dobrovolně přecházet z oboru do oboru nebo z firmy do firmy. Dodává, že až 70 procent zaměstnanců v Česku si nemůže dovolit výpadek příjmů delší než tři měsíce, a proto se jen zřídka odhodlají k dobrovolné změně.
"Zejména ve vyšším produktivním věku jsou velmi často loajální, nepouštějí se do změn tak často, protože zkušenost ať už jejich vlastní, nebo v okruhu jejich vrstevníků je převážně taková, že je nikdo moc nechce," doplňuje Dombrovský.
Upozorňuje i na jeden přehlížený paradox: "Nejabsurdnějším předsudkem je, že ve firmě starší lidé dlouho nevydrží. "Padesátník má kousek do důchodu, tak proč bychom ho nabírali?" Realita je opačná. Statisticky vydrží u svého zaměstnavatele v průměru výrazně déle než běžný absolvent. S lehkou nadsázkou: "poločas rozpadu absolventa" je rok a půl, nejvýše dva roky. Naberete absolventa, vydrží vám rok a půl, než se posune k zajímavější příležitosti u jiného zaměstnavatele. Naberete padesátníka, vydrží u vás klidně dalších 10 let, když s ním adekvátně pracujete.
To samé tvrdí i Jiří Jemelka, ředitel společnosti JPF, která se zabývá interim managementem: "V době, kdy mladší ročníky střídají zaměstnání po dvou třech letech, představují starší pracovníci kotvu, o kterou se dá opřít." Zároveň varuje před častým omylem firem, které automaticky předpokládají, že lidé po padesátce už nikam nesměřují.
"Osobně jsem se setkal s případem, kdy se pracovník nad padesát let, který do té doby pracoval jen u CNC stroje, ujal pozice obchodního zástupce a svému zaměstnavateli zajistil ohromné zakázky. Ač v prodeji nováček, díky svým praktickým zkušenostem a zápalu do nové pozice fantasticky zaplul a své firmě neskutečně pomohl," dodává Jemelka.
Jak dodává Dombrovský, světové studie navíc ukazují, že i kolem šedesátky si lidé učenlivost drží, pokud mají příležitost se rozvíjet - mimo jiné i v práci.
Další motiv k zaměstnávání lidí 50+ zmiňuje socioložka Lucie Vidovićová. Podniky by si podle ní měly uvědomit, že se stárnutím populace bude nutně stárnout i jejich klientela. "Firmy potřebují rozumět různým skupinám zákazníků a to jde o dost hůř, když mají mezi zaměstnanci jen mladé lidi nebo neberou pohled starších v potaz," vysvětluje.
Hodnota zkušených pracovníků
Mezi sektory, které jsou zaměstnávání věkové skupiny 50+ nejotevřenější, patří zejména ty bez vysoké fyzické zátěže. Stále častěji jde i o mezinárodní společnosti, které v souladu se svými ESG cíli podporují rozmanitost v týmech, a to včetně rozmanitosti věkové.
"V Itálii, odkud naše firma pochází, je naprosto běžné, že lidé pracují pro jednoho zaměstnavatele dvacet i třicet let. Pokud je někdo v podniku ‚jen‘ 25 let, považuje se za střednědobého zaměstnance," říká Zdeněk Vacl ze společnosti Pirelli.
Mezi podniky, které se nebojí zaměstnávat i pracovníky 50+, patří například Hitachi Energy. "Společnosti, které si uvědomují přínosy věkové diverzity, mají výhodu. Seniornější kolegové přinášejí zkušenosti, stabilitu a odpovědnost, která se nedá naučit přes noc," říká Pavla Rosová, HR ředitelka firmy. Zároveň však dodává, že klíčová je vůle učit se: "Věk není překážkou, pokud člověk sám chce. Ve firmě podporujeme celoživotní vzdělávání napříč generacemi - od digitálních dovedností po manažerské kompetence."
Tématem zaměstnávání lidí starších padesáti let se už sedm let systematicky zabývá i IKEA Česká republika. "Ukázalo se, že když se na tuto věkovou skupinu zaměříte, můžete získat velmi loajální zaměstnance. Jejich hlavní přínos vidíme v jejich zkušenosti a v nadhledu. Jsou také výbornými mentory pro ostatní kolegy. Díky svým pracovním zkušenostem dobře vědí, co chtějí, co je pro ně důležité, a mají jasno ve svých prioritách," říká Ladislav Onderka, vedoucí náboru a onboardingu zaměstnanců ve společnosti.
Starším zaměstnancům se cíleně věnuje třeba i ČSOB, v níž funguje takzvaný Program 55+, do něhož je automaticky pozván každý zaměstnanec po dosažení věku 55 let. "V rámci programu se snažíme využívat odbornosti našich zkušenějších zaměstnanců prostřednictvím mentoringu a nově také reverzního mentoringu, kdy mladší kolegové předávají své dovednosti starším, například v oblasti digitálních technologií," vysvětluje mluvčí banky Monika Hořínková. V programu banka zaměstnancům nabízí i služby pracovněprávního poradenství nebo workshopy.
Dopady stárnutí populace na ekonomiku
Z makroekonomického pohledu je situace alarmující. Míra nezaměstnanosti se drží kolem 2,6 procenta, firmy zoufale hledají pracovní sílu a zároveň dochází k masivnímu stárnutí populace.
"Největší nedostatek lidí je na pozice ve výrobě nebo na specializované role jako řidič kamionu, elektrikář či mechanik. Bez lidí 60+ by tyto firmy reálně nemohly fungovat. Stojí to na nich - a všichni se už dnes bojí, co bude za pět let. Zahraniční pracovníci tuhle díru nevyřeší: adaptace je dlouhá, nerozumí našim podmínkám a ekonomicky to firmám nevychází. Proto se podniky spoléhají na stárnoucí pracovníky a hledají způsoby, jak si je udržet - nebo je přetáhnout," říká Michal Mikulášek, ředitel společnosti Prodator, která se zabývá náborem na specializované pozice.
Podle hlavního ekonoma Argos Capital Kryštofa Míška by proto měl stát zvážit daňové motivace a redukce odvodů pro firmy, které zaměstnávají osoby 60+, čímž by se snížil tlak na předčasné odchody do důchodu. "Podpora by snížila tlak na mzdy, který tlačí inflaci vzhůru, a napomohla udržet odborné znalosti šedesátníků v ekonomice," uvádí Míšek.
Trh práce podle něj zůstává v Česku dlouhodobě napjatý a řada odvětví má problém sehnat zaměstnance, kteří by byli zkušení, spolehliví a zároveň nákladově přiměření. "Stát by proto mohl v rámci aktivní politiky zaměstnanosti sehrát výraznější roli pobídkou směrem k starším ročníkům," domnívá se Míšek.
Demografické změny každopádně nelze přehlížet. V Česku odchází do důchodu přibližně 120 tisíc lidí, zatímco absolventů vstupujících na trh práce je zhruba 100 tisíc. V současnosti se navíc ve středním věku nacházejí nejsilnější populační ročníky, které se během 10 až 15 let přesunou do předdůchodového věku. To představuje vážný problém, protože pracovní trh si nemůže dovolit předčasně ztrácet zkušené lidi.
Budoucí pracoviště proto budou stále častěji místem, kde se setkají až čtyři generace současně, což přinese zcela nové nároky na vedení lidí, komunikaci i firemní kulturu. Udržení zaměstnanosti osob starších 50 let se tak stává nejen otázkou spravedlnosti a rovného přístupu, ale především nezbytnou podmínkou pro další fungování ekonomiky i celé společnosti.
