Dlouhověkost není jen pro bohaté. To hlavní má každý k dispozici zdarma

V Česku dodnes nejsou propojená a sdílená zdravotní data. „Chybí jednotná elektronická zdravotní dokumentace, do které by ošetřující lékař mohl nahlédnout,“ říká Karla Ašerová, zakladatelka kliniky EliteMedical. Právě data a jejich analýza přitom mohou výrazně přispět k prodloužení lidského věku.

Jak přesnou představu mají lidé o tom, co je longevity, tedy dlouhověkost? Jak to ve vašem pojetí definujete?

Obecně si lidé myslí, že longevity znamená být tady dlouho. Naším cílem ale je, aby měli co nejvíce aktivních let. Dožít se stovky a být velkou část života nemocný není to, po čem lidé touží. V našem pojetí jde tedy o prodlužování nejen dožitého věku, ale především počtu let ve zdraví, kdy lidé nejsou upoutáni na lůžko, mohou sportovat, být aktivní a dělat to, co je baví. To je podle mě skutečná longevity.

Dnes už je jasné, že dlouhověkosti nelze dosáhnout beze změny životosprávy. Rozhodně nestačí chodit jen k lékařům, přestože část lidí si často myslí, že lékaři vše vyřeší za ně. To zásadní rozhodnutí musíme udělat sami v hlavě. Ujasnit si, jak chceme žít, co děláme špatně a co můžeme změnit. Podle mě je podstatné si uvědomit i hodnotu času a to, že zdraví je čas, který máme na to tady být.

Jak byste koncept dlouhověkosti jednoduše popsala?

Je to moderní forma prevence. V první řadě jde o životní styl – zdravé jídlo, pravidelný pohyb, kvalitní spánek a zvládání stresu. Druhou částí je včasný záchyt nemocí, tedy screening a preventivní vyšetření u lékařů, což je jeden z pilířů péče u nás na klinice. Vedle toho je naším cílem motivovat klienty, aby prošli celou tou změnou, která se označuje jako longevity. Zjednodušeně řečeno, aby to vnitřní rozhodnutí udělali sami.

Vidíte v tomto ohledu posun od pasivního přístupu „přijdu, až když něco bolí“?

Jednoznačně se to změnilo s covidem. Lidé si začali uvědomovat konečnost, protože koncentrace úmrtí v jejich okolí byla najednou vyšší. Když se člověk setká s nemocí vlastní nebo svých blízkých, začne si hodnotu zdraví mnohem víc uvědomovat. I z hlediska našeho byznysu vnímáme, že se během pandemie lidé začali více zamýšlet nad tím, co mohou pro své zdraví udělat. Myslím, že právě tehdy si uvědomili, že hodnota vlastního zdraví je nadřazená všemu ostatnímu. Posun od přístupu, kdy lidé řešili nemoc až ve chvíli, kdy se objevily příznaky, platil opravdu hlavně do doby před covidem.

Covid lidem připomněl prevenci

O kolik se u vás zvýšil počet lidí, kteří chodí na prevenci?

Od roku 2018 jsme na klinice začali formovat koncept preventivní medicíny. Postupně jsme rozšiřovali specializace, abychom byli schopni co nejvíce vyšetření provést na jednom místě. Časem jsme potřebovali větší prostory a přestěhovali se do Slovanského domu.

Krátce po přestěhování přišel covid, všechno se zavřelo a prevence šla stranou. Časem se však začal ve společnosti řešit postcovidový syndrom, tedy únava, neurologické a plicní obtíže nebo kardiologické problémy po prodělání nemoci. To u nás vedlo k nárůstu pacientů, kteří byli ochotni si za zdravotní péči platit.

Myslím, že se tenkrát lidé začali více soustřeďovat na to, aby problémy neřešili až ve chvíli, kdy se projeví, ale aby jim předcházeli. V té době jsme ještě neměli možnost poskytovat péči v rámci zdravotního pojištění, až později jsme se začali rozšiřovat o ordinace se smluvními vztahy se zdravotními pojišťovnami.

Jak si Česko stojí v oblasti prevence a dlouhověkosti?

Česko má špičkové zdravotnictví, ale Češi mají nedostatečné návyky. Vysoká nemocnost i úmrtnost na kardiovaskulární a onkologická onemocnění ukazují, že primární prevence musí být mnohem důslednější.

Nejčastější příčinou úmrtí v Česku jsou nemoci srdce a cév. Více než 80 procent dospělých Čechů má alespoň jeden rizikový faktor kardiovaskulárního onemocnění – vysoký tlak, cholesterol, obezitu, cukrovku nebo kouření. Co se týče onkologických onemocnění, v Česku se ročně objeví přes 80 tisíc nových případů rakoviny a přibližně 27 tisíc lidí ročně na ni zemře.

V evropském srovnání stojí Česká republika ve výskytu zhoubných nádorů na 16. až 17. místě. Mezi nejčastější zhoubné nádory patří nádory tlustého střeva a konečníku, prsu u žen, prostaty u mužů, průdušnice, průdušek a plic. Ty dohromady tvoří téměř polovinu všech zhoubných nádorů.

Karla Ašerová

• Během studií medicíny pracovala jako pitevní laborantka.

• Přestože medicínu nedokončila, ke zdravotnictví se vrátila jako manažerka.

• Stála u zrodu pražské kliniky EliteMedical, která se z původního zaměření na prevenci rakoviny rozšířila i do komplexní péče v rámci sítě Polymed.

• Se Simonou Kijonkovou založila síť ordinací Evalon, která se specializuje na ženské zdraví.

Technologie mění zdravotní péči

Jakou roli budou hrát technologie jako sledování životních funkcí pomocí chytrých hodinek či zavádění umělé inteligence?

Ty pomáhají měnit zdravotní péči z reaktivní na prediktivní a personalizovanou. A právě to je základ dlouhověkosti. S tím přichází i posun pacientů. Lidé chtějí rozumět svým datům, sledovat trendy a podílet se na péči o vlastní organismus. Soukromé kliniky se tomuto posunu přizpůsobují. Investují do technologií umožňujících přesnější diagnostiku, do laboratorní infrastruktury a do odborníků schopných interpretovat data v kontextu dlouhodobých trendů.

Vznikají nové modely péče založené na pravidelném monitoringu, dlouhodobých biometrických datech a prediktivních algoritmech. Například s Tomášem Čuprem spolupracujeme na platformě Macromo, která má umožnit využívat data z chytrých zařízení, včetně kombinace s DNA a krevními testy.

Tento vývoj neznamená odklon od klasické medicíny, ale její rozšíření směrem k tomu, co bylo dlouho chybějícím článkem: k systematické, datově řízené prevenci, která stojí na porozumění molekulárním mechanismům a individuální variabilitě. Výsledkem je zdravotnictví, které už nehasí požáry, ale pracuje na tom, aby vůbec nevznikly.

Jak se ale lékaři dívají na to, když přijde pacient s tím, že mu hodinky nebo chytrý prsten naměřily vysoký tep nebo dlouhodobě špatný spánek?

Je pravda, že je stále mnoho lékařů, kteří nechtějí pracovat s daty z těchto zařízení. Záleží ale na oboru.

Je za tím nějaký racionální důvod?

Ano. Mnoho lékařů zatím nedůvěřuje tomu, co lidé přinesou z aplikací nebo z chatbotů. Nemám teď na mysli AI v lékařských přístrojích, ale situaci, kdy popíšete jazykovému modelu své příznaky a on vám navrhne možnou diagnózu. A když pak přijdete s tím, že vám chytrý prsten ukazuje nekvalitní spánek a vyšší tep, lékař prostě není zvyklý s takovými daty pracovat. Na druhou stranu se to začíná měnit a jsem přesvědčená, že se to bude měnit rychleji.

Zdravotnictví jako datová analytika

Jak se změní standard klinik za 10, za 15 let? Bude mít každá svůj datový tým?

Standard klinik bude výrazně jiný než dnes. Zdravotnictví směřuje k datově řízené, personalizované a preventivní péči – a právě data budou hrát klíčovou roli. Práce s daty bude stejně samozřejmá jako dnes práce s laboratorními výsledky. A ano – datový tým se stane běžnou součástí moderní kliniky, protože bez strukturovaných dat nebude možné poskytovat skutečně personalizovanou a preventivní péči.

Je český pacient připravený na to, že část péče převezmou technologie?

Technologie péči nenahradí, ale doplní. A český pacient je tomuto posunu stále více otevřený, pokud vidí, že to zlepšuje kvalitu péče, ne že ho to vzdaluje od lékaře. Ještě nedávno bylo zdravotnictví výrazně víc reaktivní – čekalo se, až nemoc propukne. Dnes se však pod vlivem vědeckého poznání mění paradigma: od řešení problémů směrem k jejich předcházení.

Tento trend je patrný i v českém prostředí a vychází z několika zásadních posunů. Jedním z nich je rostoucí důraz na preciznější pochopení biologických mechanismů, které stojí za rozvojem chronických nemocí. Dalším faktorem je technologický rozvoj. Pokročilá diagnostika – od genetiky a epigenetických markerů přes kontinuální monitoring glukózy až po zobrazovací metody s vyšším rozlišením – umožňuje individualizovat péči v míře, která dříve nebyla možná.

I malé změny mají smysl

Nebude longevity medicína jen pro bohaté?

Tohle není tak jednoduché. Je pravda, že lidé s vyššími příjmy mohou mít v některých ohledech výhodu – například v kvalitě potravin nebo dostupnosti některých služeb. Pokud má někdo na jídlo pár tisíc měsíčně a jiný desetkrát víc, je jasné, že jejich možnosti se liší. To je rozdíl. Ale zároveň platí, že základní principy dlouhověkosti nejsou otázkou bohatství. Jít pěšky místo využití dopravního prostředku, dopřát si dostatek spánku, omezit alkohol, pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu – to nevyžaduje žádné drahé technologie ani speciální vybavení.

Nezpochybňuji, že mnoho lidí žije velmi náročný život a musí tvrdě pracovat, aby uživili rodinu. Mají méně času, méně flexibility a jiné starosti než někdo, kdo už pracovat nemusí. Výchozí podmínky jsou samozřejmě různé. Ale pokud se bavíme o tom, co skutečně prodlužuje život – pohyb, spánek, strava, pravidelné kontroly –, tak většina těchto věcí není luxus.

K chůzi nepotřebujete žádné vybavení. K jízdě na kole nepotřebujete kolo za čtvrt milionu. Preventivní prohlídka u praktického lékaře je hrazena ze zdravotního pojištění každé dva roky. A pokud člověk nemá zdravotní omezení, může chodit či běhat. Longevity medicína by neměla být exkluzivní disciplína pro vyvolené. Jejím smyslem je ukazovat, že i malé, dostupné změny mohou mít velký vliv na délku a kvalitu života.

V čem podle vás veřejné zdravotnictví v Česku dnes nejvíc ztrácí?

Základem je říct, že české veřejné zdravotnictví je opravdu velmi dobré a máme řadu odborníků na světové úrovni. To je obrovská výhoda, kterou jako země máme. Co ale považuji za oblast, kde vznikají ztráty – je to, že v Česku dodnes neexistuje propojení a sdílení zdravotních dat mezi poskytovateli. Chybí jednotná elektronická zdravotní dokumentace, do které by ošetřující lékař mohl nahlédnout.

Máme sice lékový záznam, který je velkým krokem vpřed, protože umožňuje alespoň sledovat, jaké léky pacient užívá. Ale stále nevidíte, že pacient chodí do různých nemocnic a že už někde absolvoval vyšetření, například magnetickou rezonanci. To vede k tomu, že se vyšetření mohou úplně zbytečně opakovat. Každý poskytovatel zdravotních služeb vidí jen kousek příběhu. Pokud by existovala skutečně propojená elektronická dokumentace, zdravotnictví by bylo efektivnější a pro lékaře i pacienty pohodlnější.

Existují reálné snahy o zřízení sdíleného datového skladu?

Ano, ale zatím chybí klíčové komponenty – například jednotné komunikační prostředí pro poskytovatele, centrální eHealth služby a spolehlivá infrastruktura pro sdílení dat.

Co se v českém zdravotnictví stále nedotáhlo, ale mělo by, a proč?

Jednou z věcí, která v českém zdravotnictví zůstává nedotažená, je otevřená a férová koexistence plně hrazené péče a legálních příplatků za nadstandardní služby. Nemluvím o tom, že by se měla omezovat dostupnost základní zdravotní péče – ta musí zůstat garantovaná a dostupná pro každého. Zároveň ale dává smysl umožnit pacientům, aby si dobrovolně připlatili za služby, které nejsou otázkou zdravotní nutnosti, ale komfortu či organizace péče.

Typicky například návštěva lékaře mimo ordinační dobu nebo jiné individuální preference. Pokud je lékař schopen takovou službu nabídnout a pacient je ochoten ji oficiálně zaplatit, pak by pro to měl existovat transparentní a legální rámec. Takové nastavení by přineslo do zdravotnictví více prostředků, zvýšilo by transparentnost a zároveň by chránilo jak pacienty, tak zdravotníky. V konečném důsledku by z toho profitoval celý systém – více zdrojů znamená možnost lepší organizace péče, investic do personálu i kvality služeb, aniž by byl kdokoli znevýhodněn.

Češi se bojí nerovnosti

Proč jsou v Česku příplatky za lepší technologii nebo komfort politicky neprůchozí? Je to tím, že se lidé bojí nerovnosti, například předbíhání u operací?

Ano, obecně se lidé bojí větších změn a obava z nerovnosti tam bezpochyby je. Uvědomuji si, že není jednoduché nastavit systém, kde by k určitému znevýhodňování nedocházelo. Přesto věřím, že se jej podaří nastavit tak, aby základní péče byla pořád kvalitní a stejná pro všechny.

V praxi se to ale děje. Lidé platí porodníkům za to, že je odrodí konkrétní lékař nebo primář.

Placený nadstandard je především politické rozhodnutí. Je to otázka toho, zda stát připustí a otevřeně uzná rozdílnou poptávku po zdravotních službách, nebo se ji bude snažit administrativně potlačovat. Realita ale ukazuje, že pokud je poptávka dlouhodobě omezována, trh si vždy najde cestu.

Výsledkem pak není větší spravedlnost, ale méně transparentní systém. Peníze, které by mohly jít legálně do zdravotnictví a být zdaněny, se pohybují mimo oficiální rámec. Zdravotní systém tak v konečném důsledku přichází jak o příjmy, tak o důvěru. Transparentně nastavený nadstandard by tyto peníze vrátil do systému a nastavil jasná pravidla pro všechny.

Letos jste společně s investorkou Simonou Kijonkovou založily kliniku Evalon, zaměřenou na ženské zdraví. Co českým ženám v dnešním zdravotnictví nejvíc chybí?

Propojenost péče. Máme v Česku skvělou medicínu, ale jednotlivé obory fungují izolovaně. Žena jde zvlášť ke gynekologovi, zvlášť k endokrinologovi a často se různá vyšetření řeší odděleně. K ženskému zdraví by se ale nemělo přistupovat jen jako k řešení akutních nebo jednotlivých problémů. My se snažíme spojovat péči se systematickou prevencí, která umožní včasný záchyt. Ten výrazně zvyšuje šanci na úspěšnou léčbu.

Má jít o komplexní péči, nebo o řešení nejčastějších problémů?

Jde o komplexní péči. Zaměřujeme se na prevenci, a když něco najdeme, chceme nabídnout kompletní navazující péči. Podobný motiv jsme měli i dřív, když jsme kupovali onkologickou ordinaci. Dělali jsme onkoprevenci, diagnostikovali jsme pacienty, ale ti pak museli čekat na termín k onkologovi mimo naše pracoviště. To nebylo pro pacienty jednoduché.

Stejně postupujeme i u Evalonu. Pokud má žena potíže, nechceme ji posílat do systému, kde bude hledat specialistu a čekat. Chceme jí nabídnout péči na jednom místě – gynekologii, urogynekologii, endokrinologii, diabetologii, sexuologii, psychologii či psychiatrii.

Často mluvíte o tom, že ženy ve zdravotnictví přinášejí jiný styl leadershipu. V čem konkrétně?

U budování ženské kliniky si žena v čele mnohem silněji uvědomuje různé životní fáze a specifické potřeby žen. Ráda spolupracuji s různými lidmi a nedělám rozdíl mezi muži a ženami. Více než deset let jsem pracovala v ryze mužském prostředí vedlejších energetických produktů a moc žen jsem tam nepotkala. U ženských klinik ale věřím, že koncept lépe postaví žena, protože tomu rozumí a sama má tu zkušenost.

Jak se řídí zdravotnická organizace v prostředí, které je hierarchické, silně odborné a často stále „mužské“?

Popravdě? My v Polymedu a EliteMedical máme poměrně málo mužů a považuji to za jednu z našich slabin. Když stavíte ženskou kliniku jako Evalon, tak je fajn tam mít více žen. Pro řízení celého provozu je ale z mého pohledu vyváženost mužů a žen přínosem.

Klíčem k udržení lékařů je podíl na klinice

Jak se dají podle vás udržet kvalitní profesionálové bez toho, aby se vše řešilo jen „přihazováním peněz“?

Dnes už neplatí, že by lékaři a sestry měli nízké platy, jak tomu bylo dříve. Co se nám ale velmi osvědčuje jako motivace, je podíl lékařů na jednotlivých ambulancích. V Praze a Plzni mám například praktickou ambulanci napůl s lékaři – my jako Polymed zajišťujeme administrativu, regulatorní povinnosti a provozní část. Další věc, která u nás dobře funguje, je kvalitní mezioborová spolupráce, kdy propojujeme služby od praktika přes onkologii až třeba po diabetologii.

A u sester?

U sester spolupracujeme přímo se zdravotními školami. Studentky k nám chodí už během studia na praxi a často u nás chtějí po škole zůstat. Roli hraje i týmové prostředí – dobré vztahy a fungující kolektiv jsou pro motivaci zásadní.

Neodebírá privátní sféra veřejnému sektoru kapacity?

Podle mě se navzájem doplňují. V řadě měst nejsou velké veřejné nemocnice a právě tam soukromí poskytovatelé často zajišťují dostupnost zdravotní péče, přičemž mají smlouvy s pojišťovnami. Nemocnice mají navíc v mnoha oborech plné kapacity. Když pacient volá třeba na endokrinologii či diabetologii na větší nemocniční pracoviště, často jej odkážou na soukromé poskytovatele. A ambulantní specialisté zase potřebují pacienty posílat na další vyšetření nebo zákroky do nemocnic.

Vy i váš partner máte výrazné role v byznysu. Štěpán Ašer je generálním ředitelem J&T Banky. Jak doma hledáte rovnováhu mezi prací a rodinou?

Já to mám se Štěpánem strašně jednoduché a Štěpán to má těžké se mnou. Naštěstí je trpělivý a tolerantní. Podstatné ale je, že se shodujeme v zásadních hodnotách – a na prvním místě je rodina.

Jak ale zvládnout dvě velké kariéry, když jsou tam i děti?

Dohromady máme pět dětí, dvě studují v zahraničí a často za nimi cestujeme. Já mám skvělou mámu a Štěpán skvělou první manželku, tak trávíme hodně času společně. Já vlastně obdivuju, jak Štěpán vydrží přítomnost tolika žen během cestování. Pro nás platí, že všechny víkendy trávíme s dětmi. Vůbec si neumím představit odjet na pracovní cestu v době, kdy máme být spolu. Máme vnitřní pravidla na to, kdy jsme s dětmi a kdy pracujeme – a ta prostě držíme.

Podcast Longevity | Video: Michaela Ryšavá