V čem podle plastického chirurga, který hodně pracuje s „krásou", spočívá vlastně podstata tohoto pojmu? „Jde o individuální postřeh každého z nás. Pro někoho to je město nebo automobil, pro jiného naopak příroda či krásní motýli," odpovídá. „Rozmnožujeme se právě proto, že každý z nás má jinou představu o kráse. Platí, že žena vůbec nemusí být absolutní krasavice, aby byla krásná." Když jsem se docenta Měšťáka ptala, zda má ve svém bytě místo, kde by byl obklopen právě tou „svou" krásou, jen si povzdechl: „Tak to je bída. Kvůli tomu jsem před dvěma lety nechal postavit roubenou chaloupku v Krkonoších. Mám v ní konečně vlastní pracovnu s výhledem na cestu do lesa. To je už krása! Samozřejmě plánuji, že se jednou asi pustím do rodinného domku, kde si svou místnost zařídím už přesně podle svého. Stavět přitom ale budu - jak rád říkám - jenom pro své pozůstalé, protože mně osobně by jednou v důchodu, ve kterém stejně nebudu, určitě stačila dvougarsoniéra v nějakém hezkém a klidném paneláku."
Foto: Panel Plus/ Oto Pajer
