Rumunský diktátor chtěl krást nápady Západu. Vymyslel si Oltcit, socialistický přešlap

Na podzim roku 1981 měl v Rumunsku premiéru Oltcit, malý hatchback vyvinutý ve spolupráci rumunského státu s Citroënem.

Oltcit měl 3732 mm na délku a výhradně třídveřovou karoserii, přitom původní prototyp Citroënu měl pět dveří. Kvůli úspoře nákladů ale auto o zadní pár přišlo.

Základem rumunského auta se stal Projet Y, což bylo malé auto, které Citroën vyvíjel počátkem 70. let, ale po odkoupení Peugeotem ho nikdy nezačal sériově vyrábět.

Vedle Citroënu vedly námluvy s rumunskou vládou i další značky, mezi nimi Volkswagen. Ale neúspěšně. Pomohly i dobré diplomatické vztahy Rumunska a Francie.

Pro interiér byl typický jednoramenný volant doplněný takzvanými satelity, tedy dvěma otočnými sdruženými ovladači po jeho boku. Známé byly pod zkratkou PRN, z francouzského pluie, route, nuit - déšť, silnice, noc. Řidič jimi ovládal světla, stěrače či ostřikovače skla.

Pod kapotou verze Special byl vzduchem chlazený dvouválec boxer s objemem 652 cm3, který byl odvozený od jednotky v Citroënu 2CV. Výkon byl 25 kW a do Rumunska se dovážel z Francie.

Luxusnější model Club poznáte podle jiných nárazníků i bohatší výbavy.

Pod kapotou měl navíc vzduchem chlazený čtyřválec typu boxer o objemu 1129 cm3, který nabídl 42 kW a rovněž manuální čtyřstupňovou převodovku. Tento motor se v Rumunsku vyráběl.

Mimochodem dodnes se o Oltcitu sem tam traduje, že jde o poslední opravdový Citroën. Důvodem je právě jeho vývoj plně pod taktovkou značky s dvojitým šípem, po pohlcení Peugeotem totiž začalo sdílení dílů, které spořilo náklady i čas na vývoj.

Problémem rumunských hatchbacků byla špatná kvalita výroby. Ne všechny kusy byly špatné, ale celkově nebyly spolehlivost ani zpracování nikterak valné.

Jak je vidět, luxusnější verze dostala třeba otáčkoměr.

Ačkoliv původně bylo v plánu ročně vyrábět v Craiově až 130 tisíc aut, k těmto číslům se závod nikdy nepřiblížil. Maximum bylo zhruba 37 tisíc kusů, jinak byla produkce nízká.

Oltcit se nakonec vyráběl až do roku 1996, tedy dlouho poté, co Citroën ze společného podniku v roce 1988 vystoupil.

Citroën dostal v rámci dohody s rumunskou vládou vlastní verzi Oltcitu. Ta nakonec dostala jméno Axel.

Výroba začala v roce 1984 a všechny kusy procházely ještě po exportu na Západ dodatečnou kontrolou.

Axel měl pod kapotou výhradně čtyřválcové motory, kromě známé jednotky s 1129 cm3 i výkonnější verzi s 1299 cm3, 45 kW a pětistupňovou převodovkou.

Jenomže zájem o auto nebyl příliš velký a nepomohla ani na konci prodejů velmi dumpingová cena. Produkce skončila v roce 1988, ovšem skladové zásoby nabízel Citroën ještě dlouho poté.