Tata Nano

10. ledna 2008 představil Ratan Tata, tehdejší šéf automobilky Tata, v Novém Dillí nejlevnější auto na světě. Nano mělo stát sto tisíc rupií, asi 50 tisíc korun. Bez přehánění to způsobilo senzaci.

Primárním problémem ale byla výroba. Továrna v oblasti Singur v Západním Bengálsku totiž vyrostla na zemědělské půdě vyvlastněné proti vůli zemědělců. To vedlo k masivním protestům, až Tata téměř hotovou továrnu v říjnu 2008 opustila a přesunula se jinam. Výroba nicméně začala až během roku 2009.

Takto vypadalo první Nano předané zákazníkovi. O majitelích prvních sta tisíc vyrobených aut rozhodla loterie, až tak velký zpočátku zájem o automobil byl.

Zjednodušená konstrukce nicméně byla doprovázená i zjednodušeným interiérem. V nejlevnější verzi nemělo Nano ani klimatizaci, o airbazích nebo ABS nemluvě. Všude jen plasty a jednoduché výlisky bez kudrlinek.

Nápad na stavbu Nana dostal Ratan Tata údajně v roce 2003, když viděl na skútru jet v dešti čtyřčlennou rodinu. O chvíli později údajně skútr havaroval, Tata se tak rozhodl zlepšit bezpečnost tohoto dopravního prostředku.

Vývoj vozu započal v roce 2005, o rok později Tata oznámil, že chystá superlevný malý model s cenou 100 tisíc rupií.

Problémy však auto neprovázely jen před samotným začátkem prodejů, ale i v jeho průběhu. Velmi brzy si například Ratan Tata uvědomil, že označení „nejlevnější auto na světě“ povede k tomu, že zájemci si kvůli udržení určitého statusu raději koupí dražší ojetinu.

Pověsti velmi uškodila také série požárů, údajně od „cizí elektrické součástky“ umístěné u výfukového potrubí. Tata sice auta na žádost zákazníků opravila a automaticky prodloužila záruku už také existujícím vozům, nicméně úplně už škodu napravit nešlo.

Katastrofou skončily nárazové testy, z nichž si Nano odvezlo v roce 2014 nula hvězdiček z pěti a nezískalo jediný bod. Chybějící bezpečnostní prvky i ústupky v konstrukci se někde musely projevit.

Nano se vyrábělo v nově vybudované továrně v Sanandu ve státě Gujarat. Tata počítala s prodejem až 250 tisíc aut ročně.

Jenomže všechny problémy, navíc podpořené tím, že auto bylo prostě „moc levné“, nakonec zapříčinily, že maximálně se za rok prodalo necelých 75 tisíc aut.

Tata pravidelně patřila k účastníkům ženevského autosalonu a Nano v původní indické verzi tam dovezla ukázat. Mimochodem experimentovalo se s myšlenkou do auta pro Indy dávat i jiné motory, třeba s pohonem na CNG. Sériové produkce se žádný nápad nedočkal.

Totéž platí i pro specifickou evropskou verzi s odlišným designem a luxusnějším vybavením. Koncept Nano Europa měl v Ženevě premiéru v roce 2009.

Počítalo se třeba s použitím silnějšího benzinového tříválce, zástavbou automatické převodovky nebo použitím ABS, ESP a airbagů. Do Evropy se ale Nano nikdy oficiálně nedováželo, vždyť neuspělo ani ve své domovině.

Výrazná modernizace s označením GenX z roku 2015 přinesla vylepšený design, otevírací víko kufru anebo automatizovanou manuální převodovku. Ani to k úspěchu nevedlo.

Když v červnu 2018 vzniklo jediné Nano, rozhodla se Tata nedlouho poté výrobu ukončit.

Z pohledu očekávání a investovaných financí patří Nano k největším automobilovým propadákům, pro Ratana Tatu ale bylo dlouhodobě srdcovým projektem.