Moc parády nenadělal. Lidé ale pohodlného Krokodýla přesto milovali

Přehled fotografií

Design přídě je u Krokodýlů velké téma. Prototyp na snímku měl hlavní světlomet elegantně zapuštěný do střechy, později však byl nahrazen větší kapličkou z novější řady M 296.1. Nakonec však byl navrácen do původního stavu. Na snímku je vidět i prototypový přívěsný vůz 1. třídy, který se do sériové výroby nedostal.

Foto: Vagónka Studénka

V první polovině 90. let vypadala většina Krokodýlů zhruba takto. Dvířka na straně prvního stanoviště sloužila pouze k nouzovému přechodu posádky mezi vozy, v praxi se ale nepoužívala.

Foto: Tomáš Krajcar

Slovenské vozy dostaly v první polovině 90. let atraktivní nátěr. Jeden z nich získal i rádoby luxusní interiér a s ním i ironickou přezdívku Slovenské Intercity.

Foto: Petr Polák

Průchodovými dveřmi u druhého stanoviště mohli běžně chodit cestující. Sice se používaly, byly však také velmi špatně utěsněny.

Foto: Petr Polák

Vzácný snímek z roku 1992 dokumentuje podobu Krokodýla těsně před rozdělením Československa. Svědčí o tom nejen unifikovaný nátěr vzor 1988, ale i vlastnická značka ČSD na boku.

Foto: Petr Polák

Tradičním lovištěm Krokodýlů byla trať z Popradu do Tatranské Lomnice. Kvůli značnému stoupání jezdily vždy jen motorové vozy bez přívěsných.

Foto: Petr Polák

Věčný nedostatek provozních motorových vozů vedl často k roztodivným soupravám. Prudké stoupání před slovenským Tisovcem zdolává Krokodýl za pomoci Singrovky. Máme zde vzácnou možnost oba konstrukčně spřízněné vozy porovnat.

Foto: Petr Polák

Řídicímu pultu dominuje volant kontroléru, kterým se zvyšovaly otáčky motoru. Třístupňová měničová převodovka už si jednotlivé stupně řadila automaticky podle rychlosti a zátěže.

Foto: Wikimedia Commons - J-botek (CC-BY-SA 4.0)

V rámci České republiky jezdili Krokodýli převážně na Moravě, kde se střídali s novějšími typy. Zde se v Kojetíně míjí Krokodýl s Kvatrem na stejném spoji mezi Brnem a Frýdkem-Místkem.

Foto: Rostislav Kolmačka

Další netypickou, avšak provozně možnou kombinací byl Krokodýl a za ním zavěšené vozy z novější řady M 296.1.

Foto: Rostislav Kolmačka

Model Krokodýla mají jako vzácný exponát ve vagonářském muzeu ve Studénce, kde se vozy vyráběly. Dokumentuje původně zamýšlenou podobu, která časem doznala značných úprav. Měnila se například konfigurace bočních oken a dveří.

Foto: Rostislav Kolmačka

Krokodýl nikdy nebyl spolehlivý, ale cestující jej měli rádi pro pohodlný a dobře prosvětlený interiér.

Foto: Rostislav Kolmačka

Takto v době tuhých zim vypadalo běžné provozní setkávání. Zatímco Bardotka (vpravo) stále existuje, Krokodýl číslo 029 se reinkarnoval do modýlku velikosti HO.

Foto: Rostislav Kolmačka

Dalším typickým rejdištěm krokodýlů byla trať přes Slovenský raj. Zde se vlak kroutí na hrázi přehrady Palcmanská Maša.

Foto: Tomáš Krajcar

Na rovinaté Hané se Krokodýl poradil i se dvěma přívěsy. Zde se právě blíží do Zdounek.

Foto: Tomáš Krajcar

V provozu běžné bylo spřahování s menším přívěsným vozem Balm, určeným pro Singrovku.

Foto: Tomáš Krajcar

Zde se setkal Krokodýl v unifikovaném nátěru s přívěsným vozem s obnoveným prototypovým nátěrem.

Foto: Tomáš Kubovec

V jedné soupravě se sešly dva muzejní kousky, jeden v takzvaném polomáčeném nátěru z 60. let (vpravo) a druhý v obnoveném prototypovém nátěru.

Foto: Tomáš Kubovec

O svezení muzejními vozy je tradičně velký zájem, zejména po krásném posázavském pacifiku.

Foto: Michal Kuty

Trať přes Ramzovské sedlo je místem, kde dožívají vysluhující řady. To se týká i jedné z posledních pravidelných jízd Krokodýla mezi Ostružnou a Brannou.

Foto: Michal Kuty