Sen o autě, které se bude pohodlně pohybovat po silnici, ale kdykoliv bude moci vyjet i do vody, tu byl prakticky od začátku motorismu. Obojživelná konstrukce však často narážela na své limity a dodnes se musí potýkat s vysokou cenou a stále omezenou použitelností. Vrcholu tak tato auta dosáhla paradoxně zřejmě za druhé světové války. Připomeňte si historii obojživelníků v naší galerii.
Bláznivé kreace ze Švýcarska
Švýcarský vizionář a konstruktér Frank Rinderknecht prostřednictvím své firmy Rinspeed v minulosti mnohokrát ukázal, že se nebojí netradičních automobilů. A není tak divu, že se hned dvakrát pustil do stavby obojživelného auta. Svou první kreaci s názvem Splash (obrázek vlevo) předvedl na ženevském autosalonu v roce 2004. Ten umí jezdit po souši, pohybovat se po vodní hladině, a dokonce se nad ní díky sklopným křídlům i vznášet. K pohonu slouží přeplňovaný dvouválec na CNG o výkonu 103 kilowattů, lehkému Splashy pak uděluje rychlost 200 km/h na souši, 30 km/h ve vodě a 80 km/h, pokud se nad hladinou vznáší.
O čtyři roky později přišel Rinspeed s modelem sQuba, který měl být poctou ponorce na základech Lotusu Esprit z bondovky Agent, který mě miloval. Základem konceptu se stal jiný Lotus, Elise, který byl ale výrazně přepracován a místo spalovacího motoru jej poháněly elektromotory. Kabriolet je mimochodem plně funkční, existují i reálné fotky, jak se plaví po vodní hladině, teoreticky se pak mohl potápět do hloubky až deseti metrů, přičemž cestující museli použít potápěčské vybavení. Vznikl v jediném kusu.