Sen o autě, které se bude pohodlně pohybovat po silnici, ale kdykoliv bude moci vyjet i do vody, tu byl prakticky od začátku motorismu. Obojživelná konstrukce však často narážela na své limity a dodnes se musí potýkat s vysokou cenou a stále omezenou použitelností. Vrcholu tak tato auta dosáhla paradoxně zřejmě za druhé světové války. Připomeňte si historii obojživelníků v naší galerii.
Obojživelný skútr s tváří Mazdy
Gibbs Aquada novozélandského podnikatele Alana Gibbse sice na první pohled vypadá jako upravená Mazda MX-5 NB, tedy druhé generace, ve skutečnosti z ní má ale nanejvýš podobná přední světla. Jinak je Aquada skrz naskrz supersportem mezi obojživelnými auty, pravděpodobně tím vůbec prvním. Vývoj spolkl nemalé peníze a trval sedm let, nicméně se Gibbsovi vyplatil. Minimálně v rámci trhání rekordů.
Aquadu pohání benzinový 2,5litrový šestiválec Rover o výkonu 130 kilowattů, po souši jezdí až 160 km/h, po vodě zvládne díky inovativní pohyblivé vodní trysce poháněné od motoru až 55 km/h. Však také obojživelník překonal v roce 2004 rychlost přeplavby kanálu La Manche, zvládl to za hodinu 40 minut a šest sekund - o několik hodin tím překonal předchozí hodnotu. Vznikl jich nakonec ale jen omezený počet (údajně 45 kusů) v letech 2003 a 2004. Jedním z důvodů byla i extrémně vysoká cena - podle kurzu z roku 2004 někde na úrovni asi 7,5 milionu korun.