Nápad vzít testovaný elektromobil a dojet s ním až do Chorvatska se v redakci zrodil v době, kdy mezi motoristy často panovalo přesvědčení, že bateriové auto "je dobré leda tak na jízdu kolem komína".

Související

Opravdu to funguje? Zkusili jsme dobít auto autem, výsledek nás trochu zaskočil

9 fotografií

Časem se z toho stala tradice a s přibývajícími cestami vznikl i žebříček, který názorně ukázal, že se apetit jednotlivých aut může hodně lišit. A že velikost baterie není pro dojezd elektromobilu vždy rozhodující.

Naměřené hodnoty spotřeby nejsou pro porovnání vždy stoprocentně objektivní, protože jednotlivé cesty se odehrávaly v různých ročních obdobích, a tím i za odlišných teplot a počasí. Třeba zrovna aktuální trasa s Teslou Model Y Performance v polovině listopadu byla pohodová jen směrem na jih. Zpátky lilo jako z konve nejen v Alpách, ale i v Chorvatsku, kde se na pobřeží do auta opírala i nechvalné proslulá bóra, takže kvůli extrémně silnému větru bylo poměrně obtížné byť jen otevřít dveře a připojit kabel u nabíječky.

Přesto je redakční přehled dostatečně přesný na to, aby z něj šlo odvodit, jak více či méně efektivní je celý pohonný řetězec daného automobilu. A i když na straně Ypsilonu nestálo ani počasí, ani volba nejsilnější verze s pohonem všech kol, konečná spotřeba tomu tak úplně neodpovídala. Ale začněme popořádku.

Tesla Y Performance je momentálně to nejdražší, co si lze u českého zastoupení americké značky objednat. Auto se 460 koňmi a zrychlením na stovku za 3,5 vteřiny má po jednom motoru na každé nápravě a od základní verze ji dělí nejen fešáčtější interiér s ručně zpracovanou eko kůží, ale také větší baterie, 21" kola, o třináct milimetrů snížený podvozek a pohon všech kol. To vše za cenu lehce nad 1,5 milionu, přičemž jde o cifru víceméně konečnou.

Příplatková výbava je totiž skromná, 36 tisíc chce automobilka za tažné zařízení a 6 tisíc za gumové koberce. Naopak nemalých 200 tisíc žádá Tesla za odemknutí schopností autonomní jízdy zvané Full Self Driving, který však zatím funguje v experimentální verzi, a je tedy tak trochu pověstným zajícem v pytli.

Foto: Google Earth

Letošní omlazení přineslo Ypsilonu nejen novou příď a záď, ale i technická vylepšení. Kdysi prkenný podvozek je nově mnohem komfortnější, a to navzdory pneumatikám s nízkým profilem. Interiér je lépe odhlučněn, za to pro změnu mohou zesílená skla. Na středovém tunelu přibyl také desetipalcový displej s připojením k internetu, určený pro zadní sedadla. A právě u něj se teď na chvilku zastavíme.

Tesla vždy dělala hodně pro to, aby se na její palubě nenudily děti. Má to svou logiku - elektromobil je na dlouhých cestách potřeba párkrát nabít, což zabírá víc času než klasické tankování benzinu. Aby tyto chvíle rodiče ve zdraví přežili, mohou se dítka místo nich posadit za volant a zahrát si některou z počítačových her, nebo třeba přimět auto, aby do okolí kvákalo, pšoukalo či mečelo, což pro někoho zní infantilně, ale právě tohle děti milují.

Vzít na víkendovou cestu do Chorvatska dvanáctiletou školačku tedy nebyla věc volby. Jízdu si přímo vynutila a zadní displej vyzkoušela. Podle jejího sdělení se tu dá sledovat YouTube i Netflix, ale je možné si tu zahrát také hry. Třeba i ve dvojici nebo trojici, podle toho, kolik dětí tu zrovna cestuje.

Má to ale háček. Dětem se z koukání na nízko položenou obrazovku dělá za jízdy špatně, takže mimo rovné dálniční úseky je sledování youtuberů jen na vlastní nebezpečí.

Úlitby dětem mají v Tesle Y své opodstatnění, protože doplňování energie tu vskutku nějaký čas zabere. A to navzdory tomu, že automobilka slibuje maximální dobíjecí výkon 250 kW, což na první pohled vypadá slibně.

Jenže takovou rychlostí se Tesla Y během cesty nenabíjela ani jednou. Přesto, že cíle v podobě superchargerů byly zaneseny do navigace a auto před dobíjením pravidelně spouštělo předehřev baterie, výkon se sice zpravidla na krátký čas přehoupl přes 200 kW, ale pak rychle klesal. Když byla baterie způli plná, dosahoval sotva 100 kW, při 65 procentech dobití spadl dokonce pod 50 kW. Obvyklá zastávka na superchargerech tak trvala půl hodiny při dobíjení do 80 procent. Zpravidla jsme tu ale trávili kratší dobu a odjížděli s poloprázdnou baterií. Jednoduše proto, že častější zastávky a kratší dobíjení se ukázaly být časově výhodnější.

Související

Škoda Enyaq poprvé na německé STK. Žebříček odhaluje elektrické potížisty

10 fotografií

Velkou předností Tesel je nepochybně vlastní síť superchargerů. V Česku jich je zatím málo, ale třeba v Rakousku jsou podél trasy rozmístěné tak, že si mezi nimi lze vybírat. Také ve Slovinsku nebo Chorvatsku jsou zastoupeny víc než evropská síť Ionity, navíc jsou zde mnohem lepší ceny bez nutnosti platit paušál.

Nabíječky Tesly s autem komunikují napřímo, takže není třeba pokaždé přikládat čip nebo něco odklikávat v mobilní aplikaci. Stačí připojit kabel a chvíli počkat, až se celý proces sám spustí. Tady je třeba Teslu pochválit, nabíjení se vždy podařilo na první pokus, což rozhodně nebývá samozřejmostí. Ze sedmi stanic, které jsme během obou cest navštívili, pouze jediná vykazovala nestandardní chování. Na superchargeru v rakouském Liezenu se auto od začátku dobíjelo maximálně 100 kW - na displeji se záhy objevila informace, že na vině je omezený výkon stojanu.

Cesta k Jadranu byla tentokrát dlouhá přesně 1682 kilometrů a Tesla Y během ní spotřebovala 300,7 kWh energie, což vychází v průměru na 17,9 kWh/100 kilometrů. Teplota okolního vzduchu se pohybovala v rozmezí od dvou do 19 stupňů Celsia, automatická klimatizace v interiéru byla nastavena na 22 stupňů a pracovala i ve chvílích, kdy auto stálo na odpočívadle.

Výsledná spotřeba je tak jen nepatrně vyšší, než dosáhla zadokolka Škoda Elroq 85 letos v březnu. Tesla se navíc cestou zpět musela popasovat s výrazně horším počasím než škodovka.

Vzhledem k výkonovým parametrům nelze než konstatovat, že efektivita pohonu Tesly Y je stále na špičkové úrovni, a to zejména v případě testované dvoumotorové verze s oběma poháněnými nápravami. Alpský úsek cesty, kdy auto několikrát šplhá do nadmořské výšky přes tisíc metrů, se spotřebou prakticky nehnulo. Protože to, co Tesla Y spotřebuje navíc při cestě do kopce, dokáže při následném klesání znovu získat zpět z rekuperace.

Ve fotogalerii přinášíme detailnější informace k dobíjení i samotným nabíječkám, z nichž některé jsou součástí soukromých parkovišť a od běžných komunikací je dělí závora. Dozvíte se tam mimo jiné, jak je to v takovém případě s placením parkovného.

Kompletní přehled elektromobilů v "alpském testu"