Zatímco pětiválec ve starém Transporteru T4 z devadesátých let patřil k vyhledávaným a technicky jednoduchým nezmarům, generaci T5 vytrestala snaha o modernu. Do hliníkového bloku byly elektrochemicky nastříkány syntetické kluzné povrchy, které se časem rozdrolily a válce ztratily kompresi. Po 200 000 km se vyviklaly mechanické vstřikovací jednotky nad každým válcem, ztratily těsnost a tlačily naftu do oleje. Některé verze měly filtr pevných částic, který nedokázaly vypalovat, a opakované pokusy výrazně ředily olej naftou. Čerpadlo chlazení při netěsnosti tlačilo vodu dovnitř motoru, takže dále kontaminovala olej a přispěla k zadření na klice. K tomu ještě praskaly hlavy. Mnohem spolehlivější dvoulitr montovaný od roku 2010 si dosud drží astronomické ceny. Jenže koupit levné 2.5 TDI a platit 200 000 Kč za všechny jeho zrady vyjde nakonec nastejno.