Hadrák v Americe, i tak by se klidně mohla jmenovat nadcházející aukce síně Mecum Auctions v Chicagu. Jedním ze skoro tří stovek aut a motorek, které v září mohou změnit majitele, totiž bude i Velorex. Tříkolka s rámem potaženým koženkou přitom v USA nepatří mezi typické zástupce československé automobilové scény.
Tuto pozici pro sebe vyhradila Tatra, sem tam se objeví také Laurin & Klement nebo Aero. Jak vlastně konkrétní kousek s typicky hnědou koženkou zvenku a červeným čalouněním uvnitř za moře doputoval, aukční síň v popisku neříká, a ani na dotaz redakce v době uzávěrky článku nebyla schopná odpovědět.
Velorex z roku 1957 už tam ale dle indicií musí být docela dlouho. Podle dostupného popisu totiž v roce 2006 obdržel cenu od amerického klubu historických automobilů AACA, jenž patří mezi nejvýznamnější v zemi a aktuálně má celosvětově skoro 55 tisíc členů.
Vyvolávací cenu tříkolka nemá, stejně jako aukční rezervu. A tak je možná prodejní částka skutečně ve hvězdách. Alespoň nějakou indikaci nabízí jiná aukční síň RM Sotheby’s: ta totiž v minulosti dva Velorexy prodala. Levnější byl kousek z roku 1969, který před devíti lety změnil majitele za 6050 dolarů (podle tehdejšího kurzu asi 147 tisíc korun). Naproti tomu model z roku 1959 změnil dokonce před dvanácti lety majitele za 12 650 dolarů (dle tehdejšího kurzu asi 247 tisíc korun).
Jak napovídá už rok výroby, aktuálně nabízený kousek už patří do pozdější série po několika modernizacích. Přestože síň Mecum Auctions v popisku auto označuje jako Velorex Oskar, podle změn z podzimu 1956 už by se měl stroj jmenovat Velorex 16/250.
S bratry i bez bratrů
Vývoj tříkolky známé nejprve jako Oskar, což je přesmyčka spojení "kára na ose", zahájili bratři Mojmír a František Stránští ještě během druhé světové války. V roce 1945 si tříkolku nechali patentovat a na konci čtyřicátých let původně duralový plech či různé typy látek nahradila jako materiál vnějších dílů karoserie koženka. Tou byl potažený trubkový rám.
Oba bratři skládali nejprve tříkolky ručně podle individuální objednávky, jenže doba rámovaná centrálním plánováním svobodnému podnikání nepřála a reálně hrozilo, že pozoruhodný nápad zůstane jen dalším výrobkem, který rychle kvetoucí komunistický režim zadupe do země. Nakonec se tříkolku povedlo registrovat jako vozidlo určené pro invalidy a v roce 1951 tak zahájit jeho sériovou výrobu.
Vzadu umístěný jednoválcový motor s výkonem 6,5 kW, který přes dvojici řetězů poháněl zadní kolo, pocházel z motocyklu Jawa 250, další komponenty používal Oskar z motocyklů ČZ a vyjížděl na 19palcových kolech. Mezi invalidy byl o vozidlo zájem, produkce se tak přesunula do větších prostor, bratři Stránští ale nad výrobou postupně ztratili dohled.
František v lednu 1954 zemřel po nehodě v jedné z tříkolek, Mojmír následně skončil jako vedoucí závodu na jejich výrobu. V následujícím roce byl navíc kvůli politice a neshodám vyhozen z Velodružstva z Hradce Králové, pod nějž zmíněný závod spadal.
V roce 1954 se poprvé objevilo označení Velorex, tehdy ještě jako doplněk pro jméno Oskar. Následovala řada změn, jejichž přísun neutuchal ani v následujících letech. Vše vyvrcholilo v roce 1963, kdy se Velorex - už bez jména Oskar - dočkal dvou nových motorů.
Jednak šlo o jednoválec ČZ o objemu 172 cm3 s výkonem 4,5 kW, který dostala verze 16/175, a jednak o dvouválec z Jawy 350 o objemu 344 cm3 s výkonem 12,5 kW, který dostala verze 16/350. Oba nové motory dostaly dynamostartér, motor bylo navíc možné roztočit v opačném směru. Manuální převodovka zůstala.
Produkce po dalších průběžných změnách skončila v roce 1971, za dvacet let vzniklo dohromady asi 15 200 Velorexů. Dobrá polovina z toho byla vyvezena do dalších socialistických zemí, především Polska, Maďarska a Bulharska. Auto proslavil také film Vrchní, prchni.
Závěrem dodejme, že Velorex nabízený v Chicagu patří do sbírky bohatého podnikatele hlavně v oblasti realit Larryho Klairmonta. Ten zemřel v 94 letech v červenci 2021 a zůstaly po něm téměř tři stovky aut a motorek. "Jeho" Velorex se bude dražit v neděli 21. září, o den dříve jde do prodeje zelená Tatra 87 (psali jsme zde).
