Larry Klairmont je jméno, které jste možná nikdy neslyšeli, ale v Chicagu šlo o známého a bohatého podnikatele především v oblasti realit. Zemřel v 94 letech v červenci 2021 a kromě jiného za svůj život nashromáždil úctyhodnou sbírku aut a motorek. Jejich číslo se blíží třem stovkám.
Všechny jsou v září do aukce síně Mecum Auctions, a když procházíte nabízená auta, nejednou se nad některým z modelů pozastavíte. V nabídce je třeba jediný Rickenbacker Eight Super Sport z roku 1926 nebo koncept Golden Sahara II z roku 1956 na základech Lincolnu Capri. Vůbec konceptů je v nabídce vícero. A pak taky jedna Tatra, zelená T87 z roku 1947.
Fotky prozrazují, že se jedná o auto už po modernizaci, tedy se zapuštěnými předními světly. Popisek aukční síně je poměrně strohý, nicméně uvádí, že auto prošlo renovací u firmy Burnham's Garage z malé vesničky Delanson ležící asi 45 kilometrů od města Albany.
Tomu, že se renovace prováděla v USA, se podivuje architekt, historik a sběratel automobilů Tatra Pavel Kasík. "Auto nese všechny znaky horších tuzemských renovací. Je pěkně polité barvou, ale kapota i další díly úplně nesedí, včetně nejčastější chyby: prahů složených ze dvou rovných kusů svařených pod sloupkem," vypočítává.
Problémy vidí u zeleného koženého čalounění, většina poválečných T87 totiž měla čalounění látkové či kombinované, ne celokožené. Správné není podle Kasíka ani jeho provedení a úplně pak třeba chybí koberečky.
"Také příslušenství vychází jako obvykle. Není úplně špatně, ale skoro nic není správně. Třeba na přístrojové desce lze nalézt správný tachometr, možná benzinoměr a jednu kontrolku. Ale dál jako obvykle: kontrolky, přepínač blinkrů, tlačítko startéru i spínačka z náklaďáku, popelník ze škodovky, ručičky hodin z tatraplánu," vypočítává Pavel Kasík chyby, které se u "zrenovovaných" T87 objevují.
Problémy vidí i na karoserii a v motorovém prostoru (karburátor, rozdělovač, relátko a jiné z T805/T603), kabeláž je podle něj vyrobená z novodobých kabelů a připevněná lepicí páskou. Rozhodně tak neodpovídá dobově korektní renovaci.
Výhrady má Kasík i k historii zelené T87. "Výrobní číslo bych po paměti řadil zřejmě na přelom roku 1946 a 1947, snad únor. Ale ani číslo motoru mi k autu nesedí, byl vyroben skoro o půl roku později," vysvětluje. "To je ale u T87, stejně jako pak u T603, častý jev: motory byly u služebních aut 'výměnné', později se nahrazovaly zcela volně," dodává vzápětí.
"Nicméně, pokud by číslo odpovídalo přelomu roku 1946 a 1947, nelze ho ani s velkou dávkou fantazie přiřadit k vozu s modernizovanou karoserií. Buď byla vyměněna, přestavěli třeba po havárii příď - tomu by napovídalo provedení přístrojové desky a sedaček - anebo byl prostě a jednoduše vyměněn štítek," přemítá Kasík nad historií auta z fotek, které zveřejnila aukční síň. Zkušený sběratel každopádně případnému zájemci doporučuje proklepnout si důkladně historii auta, knihu objednávek mají v Muzeu osobních automobilů Tatra v Kopřivnici.
Přesto je Pavel Kasík při celkovém hodnocení auta smířlivější, než by napovídaly předchozí komentáře. "Je to celá 'osmdesátsedmička' s původním motorem a ne jednotkou z T805, která může možná i pěkně jet a na první pohled nevypadá zle, to se zase musí ocenit," říká.
Zmíněný motor je vzadu uložený třílitrový vzduchem chlazený osmiválec s výkonem 55 kW, který pohání zadní kola přes čtyřstupňovou ručně řazenou převodovku.
"Buď jako solidní surovina na renovaci, anebo auto na obrážení různých veteránských akcí pro někoho, kdo na nějakou tu nedokonalost nehledí a chce jezdit," uzavírá své hodnocení zelené T87 expert Pavel Kasík.
Auto se bude v Chicagu dražit v sobotu 20. září, jaká bude cena, se ale dá jen těžko odhadovat. Aukční síň Mecum každopádně nabízí auto bez rezervy, podobně jako další kusy Klairmontovy sbírky.
Historie T87
Připomeňme, že Tatra 87 měla premiéru na pražském autosalonu v roce 1937 jako nástupce Tatry 77 / 77 A. Vývoj vedl konstruktér Hans Ledwinka a podobně jako předchůdce se i T87 pyšnila špičkovou aerodynamikou, pro modely Tatra vlastně tolik typickou.
V porovnání s předchozí T77 byla T87 výrazně kratší, o 430 kilo lehčí a nabídla celokovovou karoserii - dřevěné byly jen rámy dveří. Základem pak zůstal vzadu rozvidlený páteřový rám. Druhá světová válka výrobu zastavila, v roce 1945 se však už zase rozběhla, jakkoliv v omezeném režimu, a o dva roky později se ukázalo zmodernizované provedení se zapuštěnou trojicí předních světel.
Auto proslavili cestovatelé Hanzelka se Zikmundem, kteří T87 projeli mezi lety 1947 a 1950 Afriku a Jižní a Střední Ameriku. Koncem roku 1950 pak výroba Tatry 87 skončila. Včetně prototypů a vozů z ověřovací série údajně dohromady v Kopřivnici vzniklo jen 3023 automobilů, některé zdroje uvádějí o pár desítek kusů vyšší číslo.
