Zemřel bývalý předseda Evropské komise a jeden z otců evropské integrace Jacques Delors
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ve věku 98 let zemřel v Paříži někdejší předseda Evropské komise a francouzský ministr hospodářství Jacques Delors. Patřil mezi hlavní strůjce evropské integrace. Úmrtí oznámila agentuře AFP starostka města Lille a Delorsova dcera Martine Aubryová.
„Zemřel dnes ráno ve svém pařížském bytě,“ řekla Aubryová.
Nejvýraznějším obdobím Delorsovy politické kariéry bylo jeho předsednictví Evropské komise, v jejímž čele byl v letech 1985 až 1995. Za jeho desetiletého mandátu bylo podepsáno několik zásadních dokumentů, například schengenská smlouva a maastrichtská smlouva, která položila základy fungování současné EU, či vytvořen studijní program Erasmus.
Delors byl v čele Evropské komise v roce 1989, kdy padl jeden ze symbolů studené války - Berlínská zeď a kdy se mimo jiné musel zabývat sjednocením Německa. Jeho nejbližším partnery v té době byli francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Kohl. Podle agentury AFP tak byl Delors mezi otci jednotného unijního trhu a měnové unie.
„Státník s francouzským osudem. Nevyčerpatelný strůjce naší Evropy. Bojovník za spravedlnost mezi lidmi,“ prohlásil o Delorsovi francouzský prezident Emmanuel Macron.
Za vizionáře, který posílil evropský kontinent, označila Delorse šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Jeho životním díle je sjednocená, dynamická a prosperující Evropská unie,“ uvedla. „Se smrtí Jacquesa Delorse přišla EU o giganta,“ uvedla předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. „Vstoupil do dějin jako jeden z budovatelů naší Evropy,“ reagoval na zprávu o úmrtí předseda Evropské rady Charles Michel.
Odchod na vrcholu
Delors byl výraznou tváří francouzské Socialistické strany a předtím působil v křesťansky orientované odborové centrále CFTC (později CFDT). V 80. letech zastával v socialistických vládách funkci ministra hospodářství a financí. V té době patřil k zastánců větší fiskální přísnosti, čímž si podle deníku Le Monde získal náklonnost západního Německa. „Byl to autentický socialista, kterému se příčily nespravedlnosti a který si přál změnit běh události,“ napsal v nekrologu deník Le Monde. Po svém návratu z Bruselu však odmítl za stranu kandidovat v prezidentských volbách v roce 1995, ačkoliv mu průzkumy tehdy dávaly velkou šanci na úspěch.
Po odchodu z čela Evropské komise v roce 1995 již nezastával další vrcholné volené funkce, vyjadřoval se nicméně k vývoji evropské integrace. Kritizoval například nedostatečnou solidaritu mezi unijními státy během pandemie covidu-19 či nedokonalosti, kterými podle něj trpěla měnová unie.
