A bude hůř, varují epidemiologové ze Státního zdravotního ústavu. Česko totiž podle nich patří k zemím, kde klíšťata řádí nejvíce. Mají tady ideální podmínky. Území, na kterých dokážou pijáci krve přežívat, se navíc každým rokem zvětšuje - a to kvůli oteplování klimatu. Klíšťata už se dostala dokonce i na Sněžku.
Podle Milana Trojánka z Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny Fakultní nemocnice Motol ale může být všechno jinak. Data podle něj mohou být zkreslená a statistiky nemusí vůbec sedět - nakažených může být jak mnohem víc, tak i výrazně méně.
"Zjišťování protilátek je totiž u bakteriálních nákaz složité. Reakce se můžou podobat odezvám na úplně jiné věci - třeba na lepek," vysvětluje Trojánek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Čím si vysvětlujete letošní rekordní nárůst nemocných?
Pravděpodobně to bude souviset s vyšší aktivitou klíšťat a pobytem lidí ve volné přírodě. V okamžiku, kdy se venku udělá hezky a lidi vyrazí ven, můžou po cestě nasbírat klíšťata. Zvlášť pokud jsou parazité aktivní, což už dnes platí po většinu roku. To je ale jen náš odhad. Problém totiž je, že hlášení do Státního zdravotního ústavu vůbec nemusí být přesná. Počty případů nemusí sedět.
Jak to?
Protože se každý pacient s potenciálními projevy lymeské borreliózy do hlášení nedostane. A naopak, někteří pacienti se tam mohou dostat pouze na základě laboratorního nálezu, což nestačí. Usuzuji mimo jiné z toho, že na naší klinice je počet pacientů s podezřením na lymeskou borreliózu stabilní. Na rozdíl například od žloutenky typu A, kde je letos výskyt opravdu enormní.
Kde se tedy vzal ten skok v datech Státního zdravotního ústavu?
Na to odpověď nemám. Je ale důležité, abychom při určování lymeské borreliózy nevycházeli jen z laboratorních nálezů. Jinak se do statistik dostanou i případy, které ve skutečnosti borreliózou nejsou. Víme třeba, že tuto falešnou pozitivitu může vyvolávat dokonce i lepek.
Borrelióza se může podobat reakci na lepek?
Až takto zjednodušit to nemůžeme. Ale je pravda, že pokud se tělo setká s lepkem, může být výsledek testu falešně pozitivní. Abych to vysvětlil: Problém je v tom, že při borrelióze netestujeme přítomnost bakterie v krvi. To dělat nemůžeme, protože bakterie borrelie v krevním řečišti v dostatečném množství nejsou. Musíme se spolehnout jen na protilátky - tedy odpověď těla na tuto bakterii.
Zjišťování protilátek je přitom u bakteriálních nákaz složité, protože bakterie jsou na rozdíl od virů více komplikované. Mají na sobě řadu různých látek, na které může tělo reagovat. Tyto reakce se navíc můžou podobat odezvám na úplně jiné věci - třeba právě na lepek nebo na běžnou mikroflóru těla. A nám pak může vyjít falešná pozitivita.
Takže je možné, že se někteří lidé léčí na nemoc, kterou nikdy neměli?
Bohužel i to se může stát. A někdy to může být i velmi nebezpečné. Vzpomínám si třeba na případ pacienta, který k nám přišel s údajnou borreliózou - to měl alespoň napsané ve zdravotnické dokumentaci. Užíval kvůli tomu dokonce i antibiotika. Nakonec se ale ukázalo, že byla příčina jeho problémů úplně někde jinde. Kromě pozitivního testu na protilátky měl totiž i teplotu a vysoké zánětlivé parametry, což ale do obrazu lymeské borreliózy nesedí. Když jsme ho dovyšetřili, zjistili jsme, že měl ve skutečnosti vaskulitidu - tedy neinfekční zánět cév. Hrozilo mu kvůli tomu selhání ledvin a musel dostat poměrně rychle jinou adekvátní léčbu. Jinak by mu ty ledviny selhaly.
Jak se tedy spolehlivě pozná, že má člověk borreliózu? Dá se to?
Dá. Lékař ale musí vědět, na které látky se při vyšetřování zaměřit. Tedy na co tělo reaguje nejčastěji. Pro mě je navíc zásadní vývoj v čase. Pokud se hodnoty v testu postupně zvyšují, může to být důkaz infekce. Kromě toho existují i doplňková vyšetření, která ale dělají jen některé laboratoře.
Co by měl hlídat sám pacient? Kdy by měl vyrazit k lékaři?
Určitě v okamžiku, kdy se mu na těle v místě přisátí klíštěte objeví zarudnutí. To je nejdůležitější příznak, který je třeba mít na paměti. Ale pozor, nebezpečný je až takový flek, který se projeví s větším časovým odstupem - za několik týdnů. Problematické taky je, když se flek zvětšuje. Nemusí nijak svědit, pálit ani bolet, ale rozšiřuje se. V takovém případě by měl jít člověk opravdu k doktorovi. Další příznaky záleží na tom, kde se člověk od klíštěte nakazí. Jinak to bude vypadat u nás ve středoevropském prostoru a jinak v severní Americe.
Zdroj: ČHMÚ
Vážně? Jaké jsou mezi tím rozdíly?
Ano, souvisí to s tím, že na každém kontinentu se vyskytují odlišné kmeny borrelií. U nás patří mezi nejtypičtější projevy kožní a neurologické příznaky. To znamená, že člověka postihne třeba zánět mozkových blan, obrna lícního nervu nebo úporné bolesti nervových kořenů. Pacient pak může mít podobné projevy, jako když mu nervový kořen dráždí vyhřezlá ploténka. Někdy pacienti udávají nepříjemné pocity brnění v okrajových částech těla nebo bolesti hlavy.
Pro americké kmeny jsou zase typické kloubní projevy. Lidem otékají klouby a bolí je. Tamní kmen bakterie taky víc interaguje s imunitním systémem, takže člověk mívá příznaky podobné chřipce. Zvýší se mu například teplota a může mít chřipkovité příznaky.
Může se člověk borreliózou nakazit i jinak než od klíštěte?
Nemyslím si. Neustále se sice spekuluje o tom, že by mohl infekci přenášet i jiný hmyz než klíšťata, podle mě je ale pravděpodobnost takové nákazy extrémně malá. Borrelie se totiž stávají výrazně infekční teprve až tehdy, když se setkají se slinami klíštěte. V těch jsou totiž obsažené specifické látky, které bakterii přimějí ke změnám. Struktury na jejím povrchu se zkrátka upraví a bakterie se kvůli tomu stane daleko nakažlivější. Na tomto objevu se podíleli i čeští vědci.
Z toho vyplývá, že hlavním přenašečem této nemoci bude vždycky klíště. Komáři sice můžou mít bakterii v sobě taky, ale pravděpodobně člověka neohrozí.
Přesto se občas borrelióza objeví i u lidí, kteří na sobě žádné klíště léta neměli…
To lze vysvětlit třeba tak, že se na ně nepřisál dospělec, ale jenom nymfa - tedy nižší vývojové stadium klíštěte. I nymfa totiž saje krev a může být nakažená borrelií, současně je ale tak malá, že ji není pouhým okem vidět. Měří kolem milimetru. Člověk ji proto vůbec nemusí odhalit. Zamění ji třeba za obyčejný stroupek, který seškrábne nebo oholí.
V takovém případě může v kůži zůstat zakousnutá hlavička klíštěte. Jak je taková situace nebezpečná?
Neměla by být nebezpečná. V zahraničních doporučených postupech i na konferencích v posledních letech zaznívá, že to riziko přenosu nezvyšuje. Takový zbytek klíštěte ani není třeba dovytahovat jehlou. Můžeme se o to sice pokusit, ale paradoxně si tím můžeme uškodit - můžeme zvýšit riziko běžné bakteriální infekce kůže.
K novým doporučením patří i to, že bychom měli klíště odstraňovat ideálně pinzetou a místo bychom měli dezinfikovat až po odstranění klíštěte. Nikoliv předem. Dezinfekce totiž klíště dráždí a do rány by pak paradoxně mohlo vpravit více infekčních slin. I na to by si proto lidi měli dávat pozor.
