Do míče zlehka kopl Pavel Nedvěd.
Přiletěl z italského Turína, aby se jako člen základní sestavy pokusil vybojovat pro fotbalovou reprezentaci vítězství nad Norskem a tím i postup na mistrovství světa. Pavel Nedvěd na sebe poutá pozornost tím, jak dobře fotbal hraje. Ale také tím, že za národní tým bezmála 500 dní fotbal hrát nechtěl.
Dnes večer Pavel Nedvěd nastoupí a v televizním přenosu ho budou sledovat stovky tisíc lidí, zcela jistě jich bude podle dlouhodobých statistik sportovních přenosů přes milion.
Tvůrce národní hrdosti
Tím má Nedvěd jedno vítězství jisté už teď. Ve sledovanosti porazí souběžně vysílaný jiný program předávání cen Česká hlava úspěšným vědcům. To není na první pohled tak úplná samozřejmost. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) právě před rokem zjišťovalo prestiž jednotlivých povolání v našich očích. Na stobodové stupnici obsadili první místo lékaři (89,5), hned za nimi skončili vědci (80,7). Renomé profesionálního sportovce je jen těsně nadprůměrné 56,1.
Přesto dají lidé večer přednost Nedvědovi. Budou doufat, že jim zařídí ten největší pocit národní hrdosti, sportovní vítězství. Podle jiné analýzy CVVM lidé právě při sportu zažívají nejsilnější sounáležitost s Českou republikou. Až Nedvěd vstřelí nebo zařídí gól, bude přes 90 procent lidí hrdých, že pochází z Česka.
Bůh ateistů
Nedvědův návrat do reprezentace je nepřehlédnutelný. Ateistické Česko, kde se podle Českého statistického úřadu hlásí k víře pouze necelá třetina obyvatel, začalo mluvit náboženskou terminologií. Přijel "fotbalový Bůh" či "spasitel", číslo 11 na Nedvědově dresu je "posvátné".
Pokud se z výběru vyřadí sportovní stránky českých deníků, na které má Nedvěd díky svému povolání zajištěn automatický přístup, zazáří jeho fenomén ještě víc. Na titulní straně novin se za poslední rok objevilo jeho jméno v titulku 27 článků. Bůh v této disciplině "skóroval" dvakrát. Papežovi patřilo 68 titulků, ale je potřeba pamatovat na to, že letos zemřel Jan Pavel II. a katolická církev volila nového papeže.
Poslední měsíc už byl výhradně Nedvědův. Papež ani Bůh na titulních stranách nebyli, Nedvěd pětkrát, přičemž pouze jednou to bylo ve sportovním deníku.
Souboje o titul
Před dnešním večerním utkáním se kolem záložníka s číslem 11 rozpoutal jev zvaný medializace. V srpnu se jeho jméno objevilo v českých novinách v jediném titulku. V září už to byly tři titulky, v říjnu osm titulků a za jedenáct listopadových dnů čtyři titulky.
Na první pohled může vypadat zvláštně, že se lidé těší na hráče, který více než rok nechtěl reprezentovat a neuměl nebo nechtěl svůj postoj vysvětlit. Jenže ze souboru dalších dlouhodobých analýz CVVM vyplývá, že lavírování kolem národní reprezentace lidem až tak nevadí. V žebříčku osmi životních hodnot zařadili lidé na čelo pravdu a svobodu jednotlivce, vlastenectví dali naopak nejméně bodů.
Že je Nedvěd na hřišti někdy náladový? A trenérovi neuměl jednoznačně říci, zda reprezentovat chce nebo ne a byl paličatý? Tak to už Čechům nevadí vůbec. Socioložka Martina Klicperová Baker na konci roku 2003 zjistila, že paličatost a tvrdohlavost vadí pouze 1,6 procentu Čechů a náladovost 2 procentům. Dotazovala se přitom reprezentativního vzorku více než tisíce lidí.
Nedvěd totiž pro lidi reprezentuje především kladně přijímané hodnoty. Ví se o něm, že je pracovitý, což je věc, u které si 99 procent rodičů přeje, aby si ji jejich děti osvojily. Nedvěd se dobře stará o svou rodinu a rodinný život Češi uznávají.
Čekání na přesné střely
Naděje vkládané do Nedvědovy účasti ve večerním zápasu jsou poněkud riskantní sázkou. Co může Nedvěd v jednom zápase předvést? Podle statistik z loňského mistrovství Evropy, kde měl Nedvěd výbornou formu, dokázal za 300 minut šestnáctkrát vystřelit, přičemž jen v necelé polovině pokusů trefil branku. Pokud to Nedvědovi večer půjde, mohl by v každém poločase zkusit jednu přesně zamířenou střelu. Jenže fanoušci věří, že jako záložník k tomu přidá mnohem víc úspěšných přihrávek a vybojovaných míčů.
Rozruch kolem Pavla Nedvěda je velký, ale opodstatněný. Nedvěd patří mezi nejlepší světové fotbalisty. V roce 2003 získal trofej Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. To před ním dokázal pouze Josef Masopust.