V československé armádě umíralo přes 200 vojáků ročně, ukázali historici
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Poprvé od pádu totality v Česku spočítali odborníci z Vojenského historického ústavu, kolik vojáků zemřelo během výkonu vojenské služby v době socialismu. Ze statistiky vyplývá, že i když tehdejší Československá socialistická armáda s nikým neválčila, byl počet úmrtí v armádě srovnatelný s válkou. Mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3 843 mužů. Podívejte se na statistiky, které exkluzivně přinesl web INFO.cz.
Celkové počty mrtvých za celou dobu existence „socialistické“ armády však byl ještě několikanásobně vyšší. Vojáci přitom neumírali v boji, ale při běžném výcviku, dopravních nehodách, cvičných střelbách a dalších událostech, spojených s pobytem na vojně. Mnoho příslušníků armády také spáchalo během vojenské služby sebevraždu. I když zřejmě každý, kdo byl za socialismu na základní vojenské službě, se buď přímo nebo nepřímo setkal s nějakou tragickou událostí ve svém okolí, tak vysoký počet evidovaných úmrtí nečekali ani historici.
Například jen ve výcvikovém roce 1966/67 zahynulo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 278 vojáků, dalších 397 utrpělo těžké zranění. Nešlo přitom o žádnou výjimku. „Od počátku šedesátých let se počet úmrtí v armádě pohyboval přes dvě stovky ročně prakticky každý rok,,“ řekl INFO.CZ historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
V armádního archivu se mu podařilo dohledat čísla o takzvaných mimořádných událostech v armádě od roku 1964 až do sametové republice. „Starší statistiku zatím bohužel nemám, ale dá se předpokládat, že ani v padesátých letech se nejednalo o výrazně nižší čísla,“ řekl Prokop Tomek pro INFO.CZ.
Ve výcvikovém roce 1964 až 1965 (počítá se rok od září do září) zemřelo v rámci výkonu služby 237 vojáků, 429 utrpělo těžké zranění. V dalších letech to bylo 281 (374 zraněných), pak 278 (397) a 268 (453). „Pod dvě stovky se počet úmrtí dostal až v roce 1972,“ uvedl Tomek. Možná kvůli zlepšeným bezpečnostním opatřením uvnitř Československé lidové armády se pak ale množství tragických událostí se smrtelnými následky trvale snižovalo.
