Podle úterního nálezu zákon neodporuje ústavnímu pořádku, není diskriminační a obstál v testu rozumnosti. "Bylo to míněno jako motivační, ÚS tam motivační rozměr spatřuje, na rozdíl od diskriminace, kterou jsme nezaznamenali, rozhodně ne diskriminaci z nějakých zapovězených důvodů," řekl novinářům soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Vhodnost a efektivitu právní úpravy už soud podle Lichovníka řešit nemohl.
Pět ze 14 ústavních soudců s výrokem většiny pléna nesouhlasilo. Odlišné stanovisko zaujal například předseda soudu Pavel Rychetský.
Návrh na zrušení části zákona o státní sociální podpoře podala skupina senátorů, podle kterých právní úprava účinná od ledna 2018 porušuje princip rovnosti. Kdyby soud jejich návrhu vyhověl, zůstala by jen jedna úroveň - ta zvýšená, případně by politici museli přijít s úplně novou právní úpravou.
Výše přídavků
Základní výše přídavku činí 500 korun za dítě do šesti let, 610 pro děti od šesti do 15 let a 700 pro věkové rozpětí od 15 do 26 let. Zvýšená výměra činí 800 korun na dítě do šesti let, 910 korun do 15 let a 1000 korun do 26 let.
Nárok na přídavek v základní výši má každé nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Na vyšší sazbu mají nárok rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje, anebo má konkrétní typy příjmů, například dávky nemocenského či důchodového pojištění, případně podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci.
Zákon je iracionální, říkají senátoři
Podle senátorů je zákon iracionální, nemá kompenzační ani motivační účinek, nejchudší rodiny na zvýšenou sazbu nedosáhnou. Dítě je vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení pouze na základě příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů, argumentovali senátoři.
Podle ústavních soudců právní úprava jistý motivační charakter má. Je v nejlepším zájmu dítěte žít v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit dítěti příznivější podmínky. "Nepochybně je pro dítě dobrým vzorem, pokud alespoň někdo z rodiny získává prostředky k životu prací," stojí v nálezu.
Děti nemají pykat za rodiče, protestovalo pět soudců
Pětice ústavních soudců se proti úternímu nálezu postavila, a to z různých důvodů. "Většina ve svém zamítavém rozhodnutí posvětila ten závěr, že děti či mladiství mají pykat za rodiče, kteří jednají v rozporu s jejich nejlepším zájmem a do budoucna je negativně ovlivňují," uvedli ve společném stanovisku Rychetský, Kateřina Šimáčková a Ludvík David.
Podle Vojtěcha Šimíčka, nelze současně vycházet z předpokladu, že jde o sociální dávku dítěte, a přitom odlišovat její výši podle druhu příjmů blízkých osob. Je to okolnost, kterou nemůže dítě nijak ovlivnit. Soudce David Uhlíř zmínil to, že pracovní povinnost byla de facto zrušena v roce 1990 spolu s trestným činem příživnictví.
Zároveň poukázal na problematičnost systému sociální podpory závislé na pracovním úsilí příjemce. Aby byl systém účinný, nemůže spočívat v osamoceném zákonném ustanovení, ale musí být součástí dobře připravené strategie sahající od podpory vzdělání či rekvalifikací až po sociální bydlení.
"Sociální propast, v které žije přes obecnou prosperitu zřejmě několik set tisíc občanů Česka, vyžaduje ke svému vyrovnání podstatně víc soustředěného úsilí, než je uzákonění rozdílné výměry příspěvku na dítě," napsal Uhlíř.