Užovka stromová žije přirozeně na jihu a poté v "kapsách" na severu Evropy. Proč na těchto místech nevymizela?
Neexistují podrobné studie, které by to pro každou populaci vysvětlovaly, ale zdá se, že alespoň v Čechách a Německu existuje vazba na říční údolí. Neplatí to stoprocentně pro všechny populace, ale často se užovky vyskytují v blízkosti lidských stavení, obvykle hospodářských budov nebo zahrad, kde mohou využívat různá hnojiště nebo hromady kompostu na snášení vajíček či přezimování.
Od toho se pak odvíjí i ochranářská opatření, kdy ochranáři v těchto lokalitách užovkám staví líhniště nebo zimoviště.
Co užovce na blízkosti lidských stavení vyhovuje kromě míst na kladení vajec?
Zdá se, že klíčová jsou místa právě na snášení vajec a přezimování. Ale to se týká izolovaných severních populací. I v rámci jižních moravských populací, které navazují na slovenské či rakouské populace, už vazba na lidská stavení tak silná není.
Proč na jihu užovky nežijí poblíž lidí?
Na jihu jim podmínky více vyhovují. U nás tak přežívá.
Studovali jste populaci užovek, které žijí v meandru Ohře. Od jižní Moravy, kde užovky také žijí, je to dost vzdálené. Jak se tam dostaly?
Zdá se, že nejen tato nově objevená, ale i většina ostatních izolovaných populací v Čechách a Německu jsou pozůstatky širšího rozšíření v dobách, kdy dobré podmínky pro život užovek stromových v Evropě existovaly na větším území. Byla rozšířená až k Baltskému moři do Dánska.
Ve které době populace na severu prořídla?
Asi největší rozšíření u užovky, ale i jiných plazů bylo v holocenním klimatickém optimu, což bylo před několika tisíci lety, kdy byly teploty o něco vyšší.
Jak budou užovky na severu reagovat na klimatickou změnu?
Přímo to jsme dosud nezkoumali, ale existuje studie, která předpovídá, jak se bude měnit rozšíření podmínek vyhovujících užovce a dalším hadům. Existuje možnost, že izolované populace by mohly sloužit jako zdroj šíření do oblastí s nově příznivými podmínkami. Některé druhy - nejen hadů, ale i savců a hmyzu -, které dlouhou dobu žily jen v jižní Evropě, se začínají objevovat dále na sever.
To, jak nás užovka překvapila genetickou bohatostí, znamená, že nově objevená izolovaná populace obsahuje geny dvou hlavních linií, které se v Evropě vyskytují. Doposud všechny populace v Česku náležely k takzvané východní genetické linii. V této nově objevené populaci jsou geny i ze západní linie. Je to unikátní objev.
Tyto linie se v dnešní době nikde nepotkávají. V oblasti, kde k setkávání dříve zřejmě docházelo, už užovky vymizely. Přítomnost genů obou linií v populaci na Ohři by užovkám mohla pomoct se opět více rozšířit.
Jak může laik rozeznat vzácnou užovku stromovou například od v Česku běžné užovky obojkové?
Užovka stromová se vyskytuje na velmi omezeném území na několika málo lokalitách. Člověk se s ní nemá v přírodě moc možností potkat. Jinak je užovka stromová hnědě zbarvená, víceméně jednobarevně, jen břicho má světle žluté.
Užovka obojková je spíše zbarvená do šeda a za hlavou má charakteristické žluté půlměsíčky. Ale máme i jiné užovky, jako je třeba podplamatá, která loví ryby ve vodě a vyskytuje se v blízkosti řek. Pak máme užovku hladkou, která má na zádech skvrny. Pro člověka, který není znalý hadů, není obtížné je zaměnit.
Není vzácné, že se objeví hlášení užovky stromové - a je to hladká. Nebo si lidé pletou zmiji s užovkou hladkou. Užovku stromovou se zmijí už tak snadné zaměnit není, protože je velká a působí jednobarevně. Zmije má zpravidla výraznou kresbu na hřbetě.
