Transparency International porazila Okamuru

Neúspěchem před více než rokem dopadla podobná žaloba advokátní kanceláře MSB Legal (spojené s podnikáním Ivo Rittiga) na Nadační fond proti korupci.

Okamura se s Transparency International dostal do křížku v prosinci 2012, kdy ho organizace označila za prezidentského kandidáta s nejméně transparentní kampaní. Okamura poté na Transparency International podal trestní oznámení, poslal podnět finančnímu úřadu a soudu adresoval výše zmíněnou žalobu na rozpuštění.

Na tiskové konferenci poté oznámil, že protikorupční organizace porušuje zákony a dopustila se hned několika trestných činů - například neoprávněného podnikání či zkreslování údajů o stavu hospodaření. To se však nikdy neprokázalo

Půlhodinový výprask

Včerejší jednání soudu bylo jednoznačné a trvalo jen zhruba půl hodiny. Soudkyně Kateřina Malíková hned na úvod přednesla svůj právní názor, že Okamura (ten k soudu nepřišel) není aktivně legitimován, neboli není tou osobou, která by mohla takovou žalobu podat.

Z dosavadní soudní judikatury totiž plyne, že o rozpuštění obecně prospěšné společnosti může žádat její ředitel, člen správní rady či příslušný státní orgán a nikdo jiný - nehledě na to, jestli je poslancem či senátorem (tím Okamura byl na přelomu let 2012 a 2013).

Advokát nepřítomného Okamury David Kůta poté soudkyni opakovaně a květnatě žádal o poskytnutí zhruba čtrnáctidenní lhůty k tomu, aby mohl věc s klientem probrat a nevylučoval, že výsledkem bude „zpětvzetí žaloby“.

Malíková to nicméně odmítla s tím, že Okamura mohl k soudu přijít a svou věc hájit osobně. Případ je navíc podle ní naproto jasný a není se vlastně o čem radit. „To nedoplníte, musel byste tvrdit, že váš klient je ředitelem či členem správní rady Transparency International,“ řekla Kůtovi.

Poté už padlo rozhodnutí. „Soud má za to, že žalobce není aktivně legitimován a nemůže proto takovou žalobu podat,“ vysvětlila soudkyně. A to byl konec.