To, že jim končí životnost, nebude největší problém, říká expert o panelácích

Problémem panelových domů z komunistických dob jsou neodborné rekonstrukce, zejména spojování kuchyní s obýváky, říká v rozhovoru Andrej Bartók z Katedry betonových konstrukcí a mostů Stavební fakulty STU.

Paneláky se projektovaly s životností 50 až 70 let a v mnoha případech se tento čas již postupně začíná naplňovat. Není však důvod k panice, tvrdí Andrej Bartók z Katedry betonových konstrukcí a mostů Stavební fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

„Při přiměřené údržbě životnost těchto prvků výrazně přesahuje 50 či 70 let. Konečně, na Slovensku je mnoho staveb postavených v meziválečném období či dokonce za Rakousko-Uherska, ve kterých jsou železobetonové konstrukční prvky ve vyhovujícím stavu,“ říká odborník.

Mluvili jsme i o nebezpečí neodborných rekonstrukcí, srovnání cihlových a panelových staveb či o tom, co se u paneláků zanedbává.

Jaká je reálná životnost paneláků?

V procesu projektování se měnily předpisy a bylo to tedy 70 i 50 let, ale v zásadě můžeme zůstat u toho půlstoletí. Mimochodem, i podle současně platných norem životnost nových železobetonových budov činí 50 let. To číslo se tedy nějak nezvětšovalo. Ale je třeba k němu přistupovat tak, že to není údaj, po kterém by konstrukce již nebyla možná.

U budovy je důležité rozlišovat prvky dlouhodobé a krátkodobé životnosti. Mezi ty dlouhodobé patří nosné konstrukce čili stěnové a stropní panely, schodiště a základy. Tyto konstrukční prvky nelze během užívání budovy vyměnit a jejich porušením a ztrátou únosnosti končí životnost stavby.

Jak je to tedy s jejich životností?

Při přiměřené údržbě životnost těchto prvků výrazně přesahuje 50 či 70 let. Konečně, na Slovensku je mnoho staveb postavených v meziválečném období či dokonce za Rakousko-Uherska, ve kterých jsou železobetonové konstrukční prvky ve vyhovujícím stavu.

Prvky krátkodobé životnosti jsou omítky, obklady, podlahy, krytina střech, rozvody vody, kanalizace, plynu a elektřiny, podlahy, okna, výplně otvorů a podobně. Jejich životnost je kratší a je běžné, že se během životnosti budovy vymění i několikrát.

Je však třeba si uvědomit, že mnohé prvky krátkodobé životnosti mají i ochrannou funkci – omítky, obklady – a jejich dlouhodobá absence může mít za následek i degradaci nosných konstrukcí, zejména střech, obvodových stěn či vystupujících konstrukcí.

Když se mluví o 50 letech, nejde tedy pouze o hrubou stavbu, ale také o všechny ostatní prvky, které časem degradují…

Ano, ale obecně to má jistý dopad i na hrubou stavbu. Pokud bychom toto číslo nyní chtěli změnit například na sto let, bylo by třeba učinit technická opatření již při projektování, která by životnost reálně zvýšila. Například lepší ochranu výztuže, která je v železobetonových prvcích, a podobně.

Ovšem při přiměřené údržbě není třeba toto číslo měnit.

Co znamená „přiměřená“ údržba?

Životnost železobetonu v suchém neagresivním prostředí je velmi dlouhá, vysoce přesahující zmíněné hodnoty. Železobetonu škodí voda a mráz, případně jiné chemické vlivy. Agresivní chemické prostředí se však týká spíše výrobních zařízení, chemických provozů, bytů ne.

Nežádoucí vlhkost může působit hlavně na nosnou konstrukci střech, obvodové stěnové panely a vystupující konstrukce – balkony, lodžie. To znamená, že pokud je železobeton v suchém neagresivním prostředí, není důvod, aby se snižovala jeho únosnost. Při dobré údržbě je životnost nosné konstrukce minimálně dvojnásobná oproti té, která byla projektována. A ostatní konstrukce, jejichž životnost je nižší, lze vyměnit.

První slovenský panelák stojí na Kmeťově náměstí v Bratislavě. Nedávno oslavil právě 70 let, čili už je na konci životnosti. V jakém je stavu?

Co se týče nosných konstrukcí, je v dobrém stavu, bez výrazných poruch. Jak jsem řekl, nebezpečím pro nosné železobetonové konstrukce je voda, mráz, vlivy vnějšího prostředí. Toto jsou jakoby útoky na obvodový plášť konstrukce, na střechu a vystupující části.

A to se dá přiměřenou údržbou řešit. Mnoho paneláků se v současnosti zatepluje. Primární funkcí zateplení je samozřejmě úspora tepelné energie, ale jeho průvodním jevem je také výrazné zvýšení ochrany obvodových konstrukcí před vnějšími vlivy.

I panelák na Kmeťově náměstí byl zateplený, a proto si troufám říct, že jeho životnost je od nynějška ještě minimálně dalších 50 let. Na nosných konstrukcích nemá žádné viditelné poruchy.

Nebylo třeba ani posilovat spoje?

Paneláky jsou budovy postavené z jednotlivých panelů, které se přivezly na stavbu a při montáži se spojovaly. Spoje byly většinou realizovány spojováním vyčnívajících ocelových výztuží. Ty se spojovaly nejčastěji svařováním a následným zalitím zálivkovým betonem nebo maltou.

Vzhledem k prakticky celoroční montáži paneláků nelze vyloučit ne vždy plnohodnotné provedení zmíněných prací v náročných povětrnostních podmínkách v zimních měsících. Slabinou paneláků jsou tak především spoje panelů, k porušení celistvosti jednotlivých panelů dochází zřídka.

Zateplení tedy považujete za klíčové…

Jak jsem řekl, ochrana obvodových plášťů paneláků je až sekundární funkcí zateplení - ale ano, kvalitní zateplení ochrání vnější konstrukce na dlouhé období. Ale i nezateplený panelák může spolehlivě fungovat při přiměřeném monitoringu stavu nosných konstrukcí, především spojů panelů.

V Bratislavě, ale i v jiných slovenských městech je však stále mnoho paneláků, které zateplené nejsou. Desítky let jsou tak vystaveny vnějším vlivům. Co se může stát?

Je to pravda, ovšem je třeba brát v úvahu, že paneláky byly projektovány s tím, že budou vystaveny vnějším vlivům. Otázkou je volba materiálů utěsňujících spoje a kvalita provedených prací.

Spáry se vyplňovaly různými tmely. Ty se sice nazývaly trvale pružnými, ale to bylo spíše přání než realita. Trvale pružné nebyly a tím, že byly vystaveny slunci a jiným vlivům počasí, vlastnosti tmelů se zhoršovaly - a do spár se opravdu může dostat voda.

Je tedy zapotřebí přiměřeného monitoringu a diagnostiky, je třeba stavbu sledovat a věnovat v těchto nezateplených domech pozornost především spojům panelů a vystupujícím konstrukcím.

Víte o tom, že by se takový monitoring děl?

Záleží to na správci, ale v zásadě spíše ne než ano – pokud nedojde k zatékání pozorovatelnému v interiéru.

Monitoring se provádí převážně vizuálně, lze využít monitoring pomocí dronů. A konečně, pro posouzení betonových konstrukcí stávajících panelových domů existují příslušné předpisy a normy.

Pokud by nastal nějaký problém se spoji, lze to ještě nějak řešit?

Ano, dá se to, ale není to levné. Je třeba provést diagnostiku stavu spojů panelů a na základě výsledků posoudit spoje ze statického hlediska. V případě potřeby pak spoje zesílit a následně vyplnit kvalitními ochrannými materiály, které jsou v současnosti k dispozici.

V takovém případě je ke zvážení, zda není ekonomicky výhodnější rovnou přistoupit i k zateplení budovy.

Když ještě paneláky nebyly zateplovány ve velkém, často na nich byly vidět praskliny překryté černým tmelem. Praskají tedy betonové panely a je toto praskání nebezpečné?

To v zásadě nejsou poruchy z hlediska statiky, ale většinou z hlediska takzvaných objemových změn vlivem účinků teploty, smršťování betonu. Panelák jako každá budova „pracuje“, mezi létem a zimou jsou velké teplotní rozdíly, v jejichž důsledku vznikají trhliny.

Ale nejde o staticky nebezpečné trhliny, k jejich sanaci se přistupuje proto, aby se zabránilo pronikání vlhkosti do panelů, což může způsobit nežádoucí jevy v materiálu obvodových panelů.

Dá se to tedy shrnout tak, že životnost sice zanedlouho na papíře končí, ale nehrozí, že by začaly paneláky hromadně padat...

Určitě ne, nicméně je důležitá přiměřená údržba a monitoring obvodových plášťů, střech a vystupujících konstrukcí. Ten dost pokulhává a pro výrazné prodloužení životnosti paneláků by bylo dobré jej zlepšit.

Bylo období, kdy bylo bydlení v panelových domech vyzdvihováno. Nyní je tomu naopak, v realitních inzerátech se vždy zdůrazňuje, jde-li o cihlovou stavbu. Pokud bychom je měli porovnat, který typ stavby má delší životnost a je lepší?

Dá se říci, že životnost je srovnatelná. Obecně je nevýhodou železobetonových konstrukcí možnost degradace výztuže v betonu za nepříznivých podmínek. Ve zděných budovách je výztuž pouze ve stropech, takže tento typ poruchy v obvodových stěnách nehrozí.

Cihlové stavby mají výhody spíše z jiných než ze statických důvodů. Cihly mají podstatně menší únosnost než beton. Stěny proto musí být tlustší, což přináší mnohem lepší tepelně-izolační a především akustické vlastnosti. Nízká zvukově-izolační schopnost betonových stěn paneláků je chronicky známá.

Nevýhodou zděných budov je nízká únosnost cihlového zdiva, která limituje výšku takových budov na pět až šest podlaží, což bylo také jedním z důvodů, proč se přešlo na panelové stavby.

Další slabinou zděných budov je rychlost výstavby. U cihlových staveb je zapotřebí většího množství zedníků, pracovníků. Spolu s odstraněním sezónnosti výstavby to byly hlavní důvody, proč se po válce, kdy byl nedostatek bytů, přešlo postupně na masivní panelovou výstavbu.

Je třeba si uvědomit, že paneláky se v poválečném období stavěly nejen u nás, ale také v mnoha metropolích západní Evropy – v Paříži, ve Stockholmu, v Londýně atp. Ovšem tam se od tohoto způsobu výstavby upustilo dříve, zatímco u nás se pokračovalo dál…

Velkým problémem paneláků jsou neodborné rekonstrukce, zejména spojování kuchyní s obýváky. Co to může způsobit?

Ano, u novostaveb vidíme v současnosti trend kuchyňského koutu umístěného v obývacím pokoji. Paneláky měly jiné dispoziční řešení se samostatnými kuchyněmi, což často vede k požadavku propojit kuchyni s obytnou místností.

V panelácích je, naštěstí, poměrně mnoho svislých nosných konstrukcí, často více, než by bylo ze statického hlediska nevyhnutelné. Toto je jeden z důvodů, proč zatím i při provádění neodborných zásahů do svislých nosných konstrukcí nedochází k poruchám.

Na tuto rezervu však nelze spoléhat – každý zásah do nosné konstrukce by měl být schválen odborníkem, autorizovaným statikem. A to i s popisem opatření, která je třeba realizovat pro zesílení konstrukce oslabené dodatečně zhotoveným otvorem.

Zesílení se nejčastěji realizuje osazením ocelových profilů nebo uhlíkových lamel. Zhotovení dveřního otvoru běžné šířky do nosné stěny je staticky méně náročné.

Problémy mohou nastat při zhotovování velkých otvorů, vyskytují se dokonce požadavky na odstranění celé nosné stěny. Takovým případům je třeba věnovat zvýšenou pozornost a zvážit jejich proveditelnost.

Obecně byste tedy takové bourání stěn nedoporučoval?

V zásadě bych se tomu nebránil, ale někdo – nejlépe správce – by měl sledovat dodatečně zhotovené otvory v budově. Při vytváření dodatečného otvoru je důležité mít povědomí o dodatečných otvorech v této stěně minimálně v podlaží nad a pod řešeným podlažím, ideálně po celé výšce budovy, což je v praxi často spíše přáním.

Je třeba poznamenat, že míra svědomitosti při návrhu zhotovení dodatečného otvoru v nosné stěně paneláku může být i u autorizovaných inženýrů rozdílná.

Mluví se i o problematických rekonstrukcích koupelen. Mnohé byly původně z umakartu, jehož výhodou bylo, že je lehký. Nahrazuje se však stěnami s kachličkami, které váží výrazně více. Může to mít nějaký vliv?

Ne, většinou se to nahrazuje vyzděním tenkých stěn, ideálně z nějakých lehčích cihel. Únosnost konstrukce je dostatečná, v tom bych problém neviděl.

Jak jsou na tom bratislavská sídliště? Dá se říci, že některá jsou v horším stavu než jiná?

Na první pohled by se mohlo zdát, že v nejhorším stavu budou nejstarší paneláky postavené na přelomu 50. a 60. let. Ovšem ze statického hlediska to tak být nemusí. Jak už jsem zmiňoval, pokud nejsou nosné železobetonové konstrukce paneláků vystaveny nevhodným podmínkám, nedochází ke snížení jejich únosnosti. Kromě toho se starší paneláky zpravidla začaly zateplovat dříve než ty novější.

Paneláky jsou postaveny z různých stavebních soustav, které se postupně vyvíjely a stávaly se modernějšími. Tato modernizace se však netýkala samotných nosných konstrukcí, ale spíše dispozičních řešení, obvodových plášťů a balkonů, povrchových úprav a pod. Proto nelze říci, že ze statického hlediska jsou starší paneláky horší či naopak.

Na stránkách některých deníků se občas dá narazit na titulky, které hovoří o tom, že panelákům z důvodu konce životnosti hrozí v budoucnu bourání. Cihlové stavby však často stojí i staletí…

Pokud se budou paneláky v budoucnu bourat, tak si nemyslím, že to bude kvůli životnosti nosných konstrukcí.

Pokud tu tedy jednou Petržalka nebude, nebude to způsobeno tím, že by byly problémy s rozpadajícími se paneláky a bylo by je třeba zbourat?

Spíš bych řekl, že to bude pro jakousi morální zastaralost stávajících paneláků. Nevhodná dispoziční řešení, akustické problémy a podobně. Na druhé straně při současných cenách bytů těžko lze předpokládat v dohledné době nějaké masové bourání paneláků jen na základě takových, na pohled malicherných důvodů.

Pro morální zastaralost se v minulosti zbouralo mnoho budov i v Bratislavě – například Walterskirchenovy dělnické domy na Vazovově ulici, Hubertovy domy na místě současného autobusového nádraží a mnoho dalších.

Tady se to však dá pochopit, neboť šlo o budovy s nízkým sociálním standardem – se společným sociálním zázemím, s lokálním vytápěním a podobně. Paneláky však navzdory mnoha výhradám představují bytový standard na úrovni srovnatelné s novostavbami.

Panelové stavby se stavěly i na Západě, ale už v 70. letech se tam od nich upustilo. U nás se poslední sídliště dokončilo v roce 1993. Proč v zahraničí přestali tak brzy?

Důvodů bylo více. Při výstavbě paneláků není nutná taková technologická disciplína jako u budov z monolitického betonu, což v tehdejší situaci vyhovovalo. Vybudovalo se mnoho paneláren a byla snaha využívat je co nejdéle.

Kromě technologických zde však byly i sociální důvody. V západní Evropě se začala v panelákových čtvrtích projevovat takzvaná ghettoizace, když se v těchto čtvrtích začaly shlukovat vyloučené sociální skupiny, čemuž se chtěly vyhnout. U nás se vzhledem k systému přidělování a pořizování bytů takový problém neprojevil.

V zemích západní Evropy mnohé paneláky stále stojí dodnes. Leckde se ovšem i zbouraly nebo například jim ubrali podlaží a přidali zeleň, aby to působilo přijatelněji.

Také v někdejším Východním Německu po znovusjednocení země paneláky bourali nebo snižovali. Bylo to kvůli estetice, nebo i kvůli bezpečnosti?

Byly to spíše estetické a různé jiné, ne statické důvody.

Pokud byste si dnes měl kupovat byt, upřednostnil byste 20letou „novostavbu“, nebo - jak někteří říkají - „poctivý“ panelák?

Nevím, co znamená slovo poctivý v tomto kontextu. Ale když beru v úvahu více vlastností než jen samotnou statiku, tak určitě bych si vybral současnou stavbu.

V kvalitě nosných konstrukcí velký rozdíl není, rozdíly jsou ale hlavně z hlediska ostatních užitných vlastností, jako je zvuková a tepelná izolace, možnosti ochlazování bytů, množství a velikost výtahů a pod. V úvahu je třeba brát i poplatky za provoz domů, které jsou v nových budovách nižší.

V rámci vzájemné spolupráce převzato ze slovenského deníku Postoj.