"Svět tehdy fungoval jinak." Ministr Zůna se chystal na práci v totalitní rozvědce

Zatímco Petr Pavel, příslušník Československé lidové armády, do zpravodajské služby generálního štábu jako posluchač kurzu v roce 1988 nastoupil, ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) skončil v jejím „předpokoji“. Alespoň tedy podle desítek stránek ležících v Archivu bezpečnostních složek.

Související

"Soudruh Zůna je velmi dobře připraven." Babišův ministr byl politruk už jako student

Materiály zpravodajského odboru generálního štábu byly nejdřív vedeny jako přísně tajné, poté už jen jako důvěrné a nyní jsou odtajněny. Ze „záznamu o vyhledání kandidáta do zpravodajského kurzu“ vyplývá, že kariéra Jaromíra Zůny jako totalitního rozvědčíka se začala rodit na jaře a a v létě roku 1988.

V květnu si tajná služba proklepla jeho složky, „první informativní pohovor“ pak agenti s mladým vojákem provedli 8. června 1988. O necelý měsíc později, 4. července, poblíž jeho bytu o dispozici 2+1 ve vyškovské Tyršově ulici zastavilo auto s pražskou značkou. Příslušníci armádní rozvědky přijeli k Zůnům domů vyzpovídat jak samotného Jaromíra, tak jeho manželku Hanu.

„Kandidát splňuje základní požadavky na vstupní profil posluchače zpravodajského kurzu, nemá výrazné osobní a pracovní nedostatky. Projevil zájem nastoupit do zpravodajského kurzu v roce 1989, eventuálně v roce 1990,“ stojí ve strojově sepsaném záznamu o vyhledání kandidáta Jaromíra Zůny.

Náčelník skupiny pak ještě slovenštinou vlastnoručně připsal: „Splňuje základní předpoklady pro PGS ZS/GŠ (postgraduální studium zpravodajské služby generálního štábu – pozn. red.). Manželka kandidáta je vhodnou partnerkou se zodpovědným politickým i společenským přehledem. Doporučuji pozvat kandidáta k výběrovému řízení v termínu září-říjen 1988.“

„Fotografovat a vyvolávat umím“

Z několika dokumentů je zřejmé, že tajná totalitní armádní rozvědka usilovala o nadporučíka Jaromíra Zůnu hned z několika důvodů. A z nich také vyplývá, jaké úkoly měl coby komunistický zpravodajec v zahraničí zřejmě plnit. Několikrát se v materiálech zmiňuje jeho schopnost pořizovat fotografie či porozumění nákresům a plánkům.

Související

Ministerstvo obrany vedou dva bývalí komunisté. Jeden z nich to nechtěl přiznat

„Vztah k technice mám kladný, i když žádný tzv. ,domácí kutil‘ nejsem. Technické výkresy dokážu číst v rozsahu znalostí, které jsem získal při studiu VVŠ PV (vysoké vojenské školy pozemního vojska – pozn. red.). Fotografovat a vyvolávat filmy umím, ale nijak zvlášť se tím nezabývám,“ popisuje se Zůna v materiálech odevzdaných 4. července 1988.

Zásadní dovedností, která napovídá, že totalitní Československo chtělo mladého vojáka využít v cizině, byla ovšem jeho jazyková výbava. Nejen ruština a angličtina, kterou se učil čtyři roky na gymnáziu, ale především arabština.

Tu se – navzdory svým velitelům – učil několik let na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ). „Vznikly problémy mezi mnou a nadřízenými zapříčiněné zejména zahájením mého studia arabského jazyka na VAAZ Brno. Studia jsem se však odmítl vzdát,“ napsal Zůna.

Po absolvování kurzu se chtěl zdokonalovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tam v 80. letech úspěšně absolvoval i přijímačky, ale studovat nakonec nezačal.

Vstup do politického aparátu

Jak deník Aktuálně.cz informoval před několika týdny, Jaromír Zůna byl politicky velmi aktivní už jako středoškolák na vojenském gymnáziu v Opavě. I tuto etapu připomínají zápisy armádní tajné služby z roku 1988 uložené v Archivu bezpečnostních složek.

Související

Agent StB Babiš nahlásil nejméně dva lidi. Pavel mlžil o vstupu do KSČ a rozvědky

V nich sám Zůna jako adept na budoucího totalitního rozvědčíka píše, že po maturitě chtěl původně na Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda. Tedy školu, z níž se profilovali hlavní politruci Československé lidové armády.

„… jsem měl po ukončení studia na VGJŽ (vojenské gymnáziu Jana Žižky – pozn. red.) studovat na VPA KG Bratislava. K tomuto studiu se připravovala skupina pěti posluchačů ze 4. ročníku, ve které jsem byl zařazen. V rámci této přípravy jsem absolvoval rozšířené studium občanské nauky,“ popisoval Zůna v materiálech pro tajnou službu.

Do Bratislavy jej ale nakonec nevyslali. Do Opavy prý dorazila jiná směrná čísla, než se kterými se počítalo původně, a na Zůnu tak už nejspíš v prvním ročníku politické akademie nezbylo místo. To ale nynějšímu ministrovi obrany nezabránilo v tom, aby se i nadále v Československé lidové armádě profiloval jako budoucí stranický kádr.

Související

Historik Blažek: Petr Pavel svou minulost relativizuje. Měl štěstí, že přišel rok 89

„V průběhu studia na vysoké vojenské škole pozemního vojska jsem se aktivně zapojoval do politické práce u jednotky. Jednou z možností, o které jsem reálně uvažoval, bylo po skončení studia a výkonu základních velitelských funkcí požádat o vstup do politického aparátu,“ svěřuje se tehdy sedmadvacetiletý kandidát na rozvědčíka Zůna.

„Tomu odpovídal i charakter funkcí, které jsem na vysoké škole jako posluchač zastával,“ pokračuje Zůna a konkrétně vypichuje třeba i období let 1981 až 1984, kdy byl zástupcem náčelníka ročníku pro věci politické.

V Zůnových dokumentech připojených k jeho přihlášce člena KSČ, jímž se stal v roce 1981, se v této souvislosti několikrát objevuje zkratka ZVP. Tedy zástupce velitele pro věci politické. „V podstatě je to politruk, něco jako politický komisař, tato funkce vznikla podle sovětského modelu,“ popsal už dřív Petr Blažek, historik a ředitel Muzea paměti XX. století.

Související

Exkomunista Zůna ministrem obrany? "Měli by dostat pětku," nebere si servítky Fischer

„V rámci vojenské jednotky měl na starosti politickou a stranickou práci. Klíčové je, že po roce 1989 byly tyto pozice okamžitě zrušeny,“ přibližuje Blažek. Sám Zůna ovšem reportérovi deníku Aktuálně.cz v reakci na Blažkova slova tvrdil, že šlo o „rotační“ funkci, jíž prý v rámci praxe museli posluchači vojenské akademie chtě nechtě projít.

Svou politickou angažovanost a oddanost marxisticko-leninské filozofii Jaromír Zůna v létě roku 1988 tajné službě dokládal i vlivem své rodiny: „Veřejná angažovanost matky byla pro mne motivující zejména při mém vstupu do KSČ.“ Konkrétně pak zmínil její práci v holešovském místním lidovém soudu a její pozdější angažmá lektorky ideově-politického vzdělávání na ZDŠ Klementa Gottwalda ve Vyškově.

„Za angažovanou práci v PO SSM (pionýrská organizace socialistického svazu mládeže – pozn. red.) jsem byl vyznamenán na mezinárodním pionýrském táboře v Seči u Chrudimi,“ sděluje dále Zůna ve svém dotazníku pro tajnou službu. „V roce 1987 jsem obdržel vyznamenání Za příkladnou práci v SSM I. stupně,“ doplňuje ještě.

„Je plně oddán socialistickému zřízení, má kladný vztah k SSSR, je internacionalista,“ napsala si pak zpravodajská služba do Zůnova osobního svazku.

Zůna: „Svět tehdy fungoval jinak“

Reportér deníku Aktuálně.cz proto oslovil Jaromíra Zůnu s tím, aby zjistil, jak po 38 letech svůj zájem o práci totalitního agenta hodnotí. Na textové zprávy v průběhu pondělí odepsal, že právě sedí na jednání vlády, nicméně že později se prý ozve.

„Ta představa je zmatečná. V reálu svět tehdy fungoval jinak. Kdyby to bylo, jak říkáte, neprošel bych atestacemi, lustracemi, bezpečnostním řízením a nebyl bych vybrán ani na zahraniční školy a už vůbec ne do funkcí. Opak byl pravdou,“ odepsal na novinářovu otázku, co jej v době normalizace tolik lákalo na politické práci, jak popisuje ve své obsáhlé přihlášce do služeb totalitní rozvědky.

Související

"Proč mlžíte kolem StB?" ptal se mladík Babiše. Jeho voliči ho bránili, odpověď četl

V létě roku 1988, kdy už několik let pracoval ve Vyškově jako příslušník Československé lidové armády a za sebou měl mimo jiné dva soukromé pobyty v zahraničí – v NDR a Sovětském svazu – nicméně do své kandidatury napsal značně mnohoznačně: „Nikdy jsem si nekladl za cíl vykonávat vysoké funkce, ale hledat takovou práci, která by pro mě byla maximálně zajímavá a přitažlivá. Zatím je to ale v mém životě přesně opačně,“ hodnotil tehdy.

Jestli tím chtěl zdůraznit svůj zájem o vstup do řad agentů totalitního režimu, dnes není jasné. Faktem zůstává, že archivy se o jeho vstupu do zpravodajského kurzu - na rozdíl od prezidenta Petra Pavla - nezmiňují. Jeho cestu do zpravodajské služby tak s největší pravděpodobností překazil listopad 1989 a pád totality.

Zůnův zájem o službu v rozvědce ale dodnes dokládá patnáct zažloutlých a vlastnoručně popsaných stránek. Detailní informace o celé jeho rodině a životě, které náborářům v roce 1988 sdělil, připomínají, jak systémově a pečlivě si komunističtí agenti své budoucí kolegy proklepávali. A jak sami zájemci o službu brali celý proces vážně.

Proč lidé vstupovali do Babišova hnutí? Veronika Žilková dřív říkala, že u ní to bylo z lásky