Brno - Bylo deset hodin večer, na dvoře firmy v Kostelci nad Černými lesy stálo nabourané auto a u něj opilý muž, kterému později naměřili 3,2 promile alkoholu. Nezapíral. Přiznal se, že řídil a havaroval.
Na první pohled jednoznačný případ, o trestu tak neměl nikdo z policistů, státních zástupců a soudců žádné pochybnosti.
Až po devíti měsících se ale u Ústavního soudu ukázalo, že k odsouzení muže chyběly jednoznačné důkazy. To, že měl v krvi alkohol a pod jeho vlivem se k řízení přiznal, k potrestání zdaleka nestačí.
Přiznal se, pak to odvolal
Spor, který skončil vynesením verdiktu Ústavního soudu o nespravedlivém procesu, začal v září 2009, kdy policisté dostali hlášení o podezřele jedoucím autě v Kostelci nad Černými lesy. Auto přejelo do protisměru a narazilo do dalšího, stojícího vozu.
Když policisté přijeli na místo, našli u vozu silně opilého muže. Tomu naměřili nejprve necelé tři a o chvíli později pak 3,22 promile alkoholu. A muž se přiznal, že pil (jedno pivo a čtyři vodky) a taky že vůz řídil. Policisté proto o vině nepochybovali, přes značnou opilost byl podle nich muž v pořádku a vypovídal srozumitelně, další svědky nehledali a nezjišťovali ani další skutečnosti nehody.
Pro státního zástupce i soudce v Kolíně a Praze šlo také o jednoznačný případ. A to přesto, že muž svoje přiznání později odvolal. "Byl jsem opilý a chtěl jsem jen chránit majitelku vozu," uvedl dodatečně.
Soud přesto vynesl trest, proti muži hovořilo kromě výpovědi i to, že nebyl spolehlivý. To, že chránil majitelku auta, soudci jako důvod neuznali. "Stěží by se takto charitativně zachoval ten, kdo byl v rozhodném období dvakrát stíhán za neplacení
výživného pro vlastní děti," rozhodli. Muž tak byl odsouzen na roční podmíněné vězení, tři roky neměl řídit auto a měl také zaplatit asi 30 tisíc škody za nehodu pojišťovně.
Muž si ale stěžoval u Ústavního soudu. "Není proti mně důkaz nepřímý, natož přímý, a to ani z výpovědi policistů," uvedl.
Měli jste pracovat lépe
A ústavní soudci mu vyhověli a verdikt o trestu zrušili. Podle senátu Ústavního soudu vedeného soudcem Vojenem Güttlerem a soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou došlo jednoznačně k porušení práva na spravedlivý proces a práva na osobní svobodu.
"Závěr, ke kterému obecné soudy dospěly ohledně pachatelství a viny stěžovatele, se tak díky absenci přímých důkazů a díky nedostatečnosti nepřímých důkazů, na nichž byl založen, ocitl podle názoru Ústavního soudu v extrémním rozporu s provedenými důkazy," rozhodli soudci.
A vypočítali několik bodů, které hovořily ve prospěch muže a které při vynášení trestu nebyly zohledněny. V rozporu se zákonem tak je podle ústavních soudců to, že se policie spokojila s doznáním pachatele, který vypovídal ještě pod vlivem alkoholu, a nepokusila se ani zajistit stopy z vozidla samého, či svědky z řad osob, které by jí pomohly identifikovat pachatele.
Podle soudců je chybné tvrzení, že muž pod vlivem alkoholu mluvil pravdu a po vystřízlivění si uvědomil svou situaci a začal lhát. "V takovém případě je nutné logicky dospět k závěru, že stejně tak byl schopen (pod vlivem alkoholu) vypovídat nepravdu," uvedli soudci.
Vyšetřovatelům nebyl podezřelý ani rozpor mezi tím, co měl muž vypít, a vysokou hladinou alkoholu v krvi. "Orgány činné v trestním řízení, včetně obecných soudů však nikterak tvrzení stěžovatele ohledně místa a množství alkoholu jím vypitého neprověřovaly a bez jakékoliv opory v provedených důkazech dokonce z původního tvrzení stěžovatele (zjevně však nepravdivého) činily závěry o pravdivosti jeho doznání," uvedli ústavní soudci.
"Ústavní soud proto uzavírá, že provedenými důkazy nebylo prokázáno jednoznačně s nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, že to byl právě stěžovatel, kdo se dopustil skutku, za který byl potrestán," rozhodl Ústavní soud.