První poválečné dny byly v řadě československých měst divoké a nebezpečné. Platilo to třeba i pro Mladou Boleslav. A to hlavně proto, že 9. května 1945 tady sovětské bombardéry shodily desítky tun bomb. Ty měly údajně zneškodnit prchající německé jednotky, ve skutečnosti však zabíjely civilisty včetně maličkých dětí. V úhrnu tady zahynulo 450 lidí.
Hned den nato se přímo ve středočeské Mladé Boleslavi rozjela velká akce Stalinovy vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Jak ve svém bádání zjistila Anna Chlebina, historička z Ústavu pro studium totalitních režimů, vyřizování účtů s těmi, kteří do Československa utekli před bolševiky, dosáhlo tragických rozměrů.
"V podstatě jde o to, že na československém území byl československý občan odsouzen dle sovětského trestního zákoníku, popraven a pohřben na neoznačeném místě," sumarizuje Chlebina svá čerstvá zjištění v rozhovoru s reportérem Aktuálně.cz.
Tím občanem byl Dimitrij Brančišin. "Pocházel z židovské rodiny a jako Žid odešel z Ruska na území Rakouska-Uherska," popisuje Chlebina. Podle jejích slov byl - také kvůli svému židovství - vydírán německými úřady.
Historička přibližuje, že během druhé světové války Brančišin působil v ukrajinském nacionálním spolku UNO (Ukrajins’ke Nacional’ne Objednannja). Ten mohl na území protektorátu působit i během války, nacisté jej nezakázali. Zřejmě i proto, že s některými jeho členy spolupracovali.
Jak vysvětluje Anna Chlebina, sám Brančišin, usazený v Mladé Boleslavi, měl během války sehrát roli svědka v případu komunistického odbojáře Josefa Folprechta popraveného v roce 1942.
Brančišin totiž ve městě provozoval stáčírnu piva s posezením, kde lidem točil pivo ze sudů do lahví. Podle udání měl Folprecht v podniku pronášet protinacistické řeči. "Jako to bylo v tom Švejkovi," doplňuje Chlebina s hořkým úsměvem a odkazuje na jednu část slavného díla Jaroslava Haška.
Někdo Folprechta udal, a když si policisté Brančišina pozvali jako svědka na služebnu, podle protokolu měl během výslechu potvrdit, že odbojář skutečně provolával slova proti Říši.
Vyšetřování trvalo týden
S blížícím se příchodem Rudé armády a jednotek SMERŠ se začala komplikovat i situace kolem samotného Dimitrije Brančišina. "Místní policií v Mladé Boleslavi byl zatčen ve čtvrtek 10. května 1945," říká Anna Chlebina s tím, že československé úřady věděly, co se děje, a zadržené osoby předaly Sovětům.
Agenti SMERŠ takto posbírali a uvěznili celkem osm osob. "Jejich vyšetřování trvalo týden," přibližuje Chlebina. V létě 11. srpna pak zasedl tribunál a všichni byli na československém území odsouzeni podle sovětských zákonů. "Skoro nikde v dokumentech neuváděli místo, kde se odehrál soud, brali to jako polní tribunál," dokládá historička to, jak Sověti obcházeli československé právo.
Trest smrti původně dostali ještě další dva muži. Ačkoli se Brančišin - stejně jako oni - pokusil podat dovolání přímo do Moskvy, jemu jedinému Stalinovi úředníci nevyhověli.
V Pardubicích pak Brančišina sovětští agenti popravili 27. srpna 1945. Zbylých sedm pozatýkaných odvlekli na Sibiř do lágru. Jeden zahynul už během cesty, tři další během věznění. Útrapy přežili pouze tři Ukrajinci. Dva z nich v Sovětském svazu zůstali. "Nejčastěji to bylo buď ze zdravotních důvodů, anebo proto, že v Československu nikoho neměli. Konkrétně v tomto případě ale nevíme," reaguje Anna Chlebina.
SMERŠ v Československu
- Jednotky vojenské kontrarozvědky SMERŠ byly založeny při sovětské státní bezpečnosti NKVD pro boj s nepřáteli Sovětského svazu (antibolševiky) v zahraničí.
- SMERŠ podle historiků existoval jen pár let - na konci druhé světové války a krátce po ní.
- Podle Anny Chlebiny, historičky Ústavu pro studium totalitních režimů, agenti v Československu vyklízeli ideologické a potenciální nepřátele, čímž připravovali půdu pro klidný průběh další sovětizace osvobozené republiky.
A ukazuje na černobílou fotku z archivu ukrajinské bezpečnostní služby SBU: "Druhý z pravé strany nahoře je Ignác Belzecký. Byl jediným, kdo se z osmi zatčených do Československa po deseti letech vrátil."
Přes Sasko do hrůz gulagů
Podle historiků "vylovily" Stalinovy oddíly SMERŠ v Československu v prvních týdnech a měsících po konci války stovky lidí, které zavlekli do odstrašujících sibiřských lágrů. Šlo o osoby ruské, ukrajinské, ale i české národnosti.
Důležité centrum měla bolševická kontrarozvědka v saském Budyšíně (Bautzen), kam stahovala velké počty zadržených předtím, než je transportovala z Evropy do sovětských věznic. Po odchodu Stalinových lovců a uzavření "sovětského speciálního tábora" v roce 1956 se z Bautzenu stalo drsné nápravné zařízení, kam oponenty režimu zavírala tajná policie Stasi.
Díky otevřeným kyjevským archivům se dosud podařilo vypátrat vyšetřovací spisy 42 mužů a žen odvlečených z Československa. Většina případů však zůstává schovaná v moskevských trezorech a podle odborníků se vůbec nedá čekat, že by je v nejbližších letech režim Vladimira Putina zpřístupnil. Natož badatelům ze západního světa.
Jeden z tragických osudů popsal deník Aktuálně.cz už před několika lety. Šlo o ruského emigranta Sergeje Vladimiroviče Marakujeva, který žil v pražských Nuslích. Příslušníci SMERŠ si pro něj přišli 20. května 1945. Od té doby o něm nikdo nevěděl, Sověti jej unesli.
Anna Marakujevová svého muže už nikdy neviděla. Čekala na jeho návrat až do své smrti v roce 1962. Jak řekla badatelům Paměti národa Anastasie Kopřivová, vnučka odvlečeného Marakujeva, osud dědečka zjistila až po roce 1990.
Sovětské velvyslanectví jí prý tehdy stručně odpovědělo na dopis. Až po desítkách let tak zjistila, že dědečka zavraždili hned v roce 1945, pouhé tři měsíce po jeho zatčení v Nuslích.
