Polovina dospělých v Česku nedokáže rozpoznat příznaky domácího násilí. Zhruba stejný podíl lidí neví, jak by měl oběti pomoci. Víc než tři pětiny Čechů a Češek jsou ochotny se zapojit a poskytnout pomocnou ruku. Ukázal to únorový průzkum agentury Ipsos pro iniciativu Pod svícnem. Odpovídalo 1060 lidí nad 18 let. Výsledky, které agentura a organizace poskytly, jsou reprezentativní.

Domácí násilí představuje dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Nemusí být jen fyzické, ale také psychické, sexuální či ekonomické. Obětí se většinou stávají ženy. Některé snášejí výpady dlouhá léta, než vyhledají pomoc. Násilí v rodinách často přihlížejí děti, mnohé bývají jeho terčem.

Dost informací o tom, jak se rozpoznají příznaky domácího násilí, má 53 procent dotázaných. Zbytek informace nemá, nebo neví. Tři z deseti lidí nevědí, jaké kroky by měly podniknout, pokud se s obětí domácího násilí potkají. Pětina nedokázala odpovědět. Polovina dotázaných by věděla, jak mají postupovat. Celkem 62 procent dospělých uvedlo, že jsou ochotni oběti aktivně pomoci a zapojit se. Rozhodně by týraným nepomohlo pět procent dospělých, dalších 12 procent by pomoc spíš neposkytlo.

"Ženy jsou více ochotné se aktivně zapojit do pomoci obětem domácího násilí. Muži mají menší zájem o další informace týkající se pomoci obětem domácího násilí," uvedla agentura.

Čtvrtina dospělých si myslí, že stát oběti domácího násilí podporuje dostatečně. O opaku je přesvědčena polovina dotázaných. Zhruba čtvrtina neví.

Pětina lidí uvedla, že v minulosti už oběti pomohli. Další víc než desetina přiznala, že se sice s obětí v minulosti už setkala, ale nepomohla. Téměř dvě pětiny mínily, že oběť o jejich zásah nestála. Čtvrtina se bála, že by situaci ještě zhoršila. Desetina se obávala, že by se sama mohla stát terčem. Osm procent uvedlo, že netušili, jaká pomoc je dostupná a kam by se měli obrátit. Sedm procent si pak myslelo, že by policie či jiné instituce stejně nic nepodnikly.