Restituční spor o Koh-i-noor definitivně končí, dědicové neuspěli
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Soudní spor trval od roku 1995. Původně to vypadalo, že dědicové polovinu historického majetku získají, ale v roce 2010 zasáhl v jejich neprospěch právě Ústavní soud. Justice poté žaloby dědiců zamítla, což předloni potvrdil Nejvyšší soud a nyní také znovu ÚS. Dědicové se domáhali toho, aby soud svůj původní postoj přehodnotil.
„Neuvedli nicméně žádné argumenty, které by již nebyly dříve vzneseny či které by nebyly Úsravní soud v době jeho rozhodování známy. Soud proto neshledal důvod závěry, k nimž dospěl v citovaném nálezu, jakkoliv měnit,“ stojí ve stručném usnesení zpravodajky Michaely Židlické.
Jindřichovi a Zikmundovi Waldesovým továrnu nejprve zabavili nacisté za druhé světové války. Po válce podnik přejmenovaný na Koh-i-noor převzal československý stát na základě dekretu o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Dekrety dopadly na řadu továren, bank, dolů a podniků ve strategických odvětvích, které chtěl přímo kontrolovat stát. Waldesovi tehdy nezískali žádnou peněžní náhradu.
Akciová společnost Koh-i-noor existuje dodnes, vyrábí například slavné patentky, tedy stiskací knoflíky, dále špendlíky, zipy, nýty a další galanterii a drobné kovové zboží. Produkci vyváží do celého světa.
Nejsou zákony
Ústavní soud už v roce 2010 vyjádřil politování, že „rodina byla perzekvována jak nacistickým, tak komunistickým režimem“. Restituce však připadají v úvahu jen v případě splnění zákonných podmínek. Potomci Waldesových podle zákona nárok na vydání majetku nemají a soudy to podle Ústavní soud nemohou obcházet vlastní interpretací. „Zmírňování křivd je kompetencí zákonodárců, nikoliv soudu,“ uvedl tehdy soudce zpravodaj Pavel Rychetský.
V kolekci bezmála 20 obrazů, které rodina chtěla zpět, je například známý obraz Františka Kupky Dívka s patentkou. Podle Kupkovy olejomalby z roku 1912 později vzniklo logo společnosti. Další obrazy mají méně známé autory, většina z nich zachycuje tovární budovy, případně krajiny a městská panoramata.
