"Vzpomínám na překvapivá setkání s ním u bystřin na jihu Sachalinu (ostrov na východě Ruska, pozn. red.), kde se o koryta plná balvanů dělil se skorci asijskými. Anebo třeba u potůčku proplétajícího se mezi mohutnými baobaby v kopcích v Ománu," říká ornitolog Lukáš Viktora.

V Česku se pěvec s nejdelším ocasem ze všech konipasů vyskytuje především ve vyšších polohách, usadit se může ale i v nížinách. "Konipas horský se k nám rozšířil až po roce 1850. A to od jihu, zřejmě ze Švýcarska a jižního Německa, a postupně sestoupil z hor do středních a nižších poloh," vysvětluje Viktora.

Jde o poměrně rozšířeného pěvce, v Česku žije podle odhadů 20 až 40 tisíc párů a jeho populace je poměrně stabilní. Živí se především hmyzem a pavouky. Hnízdí od dubna do srpna, klade až šest vajec na snůšku.

Na rozdíl od svých příbuzných konipasů bílých není tak častou obětí kukaček, která do jeho hnízd vajíčka klade jen vzácně. "Konipasi jsou svým partnerům i hnízdištím věrní a opakovaně se na ně vracejí, pokud se jim ovšem podaří přežít zimu. Často dokonce využijí i stejné hnízdo, i když téměř nikdy v tomtéž roce," dodává Viktora.

"Veřejnosti je možná méně známý, ale to vůbec není na škodu, vlastně naopak. Vždyť jedním z cílů asi nejpopulárnější kampaně České společnosti ornitologické je upozornit na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybízet veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně," vysvětluje Viktora, proč se ornitologové rozhodli konipase horského zvolit ptákem roku 2025.