„Problémové“? Děti s ADHD mohou ve škole vzkvétat, porozumění ale chybí

Počet dětí s ADHD stabilně stoupá, školy s nimi ale často neumí naložit nebo je dokonce odmítají přijmout. Rodiče řeší předsudky a těžko se orientují ve vlastních právech. Mnozí učitelé zatím neznají strategie, jak děti efektivně vzdělávat. Vhodná podpora přitom podle expertů představuje zásadní rozdíl.

První podezření, že se syn paní Michaely potýká s ADHD, přišlo už ve školce. "Vychovatelky si začali všímat, chování které úplně neodpovídalo jeho věku. Výbuchy vzteku a bezúčelné ‚lítání‘, které se nedalo zastavit. Bylo vidět, že jeho mozek funguje jinak," popisuje s odstupem let Michaela.

Na velké potíže ale rodina narazila až s mladším synem, který má kromě poruchy pozornosti i problémy s řečí.

"Školka se přijetí syna, kterého brala jako problémové dítě, bránila," popisuje matka. Nakonec se musela obrátit na organizaci Spoluškola, která poskytuje právní pomoc rodičům dětí se vzdělávacím znevýhodněním.

Dětí s ADHD přibývá

Počet dětí s ADHD v Česku stabilně roste. Ukazují to i nedávná data Veřejné zdravotní pojišťovny, podle kterých vzrostl počet dětských pacientů s poruchami pozornosti mezi lety 2020 a 2024 ze 14 779 na 16 823.

"To představuje nárůst o téměř 14 procent. Každý rok tak přibývá v průměru přes 500 nových pacientů," uvádí v tiskové zprávě mluvčí pojišťovny Viktorie Plívová.

ADHD

Zkratka označuje poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Projevy poruchy jsou rozmanité. Problémy, se kterými se kvůli diagnostice děti potýkají, mohou být rozdílně závažné.

"Mozek standardně selektuje, co je a není důležité. Děti s ADHD ale mají tuto schopnost oslabenou. Vnímají vše co lze, všechny vjemy vstřebávají naplno a strašně se tak unavují,“ popisuje pedagožka a lektorka se zaměřením na práci s dětmi s poruchou pozornosti Veronika Majkútová.

„To se ale neprojevuje tím, že polehávají a spí, ale naopak hyperaktivitou - stavem, kdy jsou ohromně unavené, ale navenek působí, že překypují energií.“

I přes častější výskyt si s sebou diagnostika ADHD pořád nese silné stigma. Z vlastní zkušenosti to potvrzuje i Michaela. "Lidé dlouhou dobu popírali, že ADHD vůbec existuje. Nedokázali si představit, jak vypadá," říká.

Děti s poruchou pozornosti jsou tak stále označované přívlastky jako: "zlobivé, rozjívené, problémové". Ve školách se pak často potýkají s podmínkami, ve kterých nemohou prosperovat.

Když škola nerozumí, potíže dětí se prohlubují

Podle Marty Ptáčkové, právničky organizace Spoluškola pramení problémy ve školách často z nepochopení.

"Škola se snaží problémy dítěte korigovat - ale pohledem, že to dítě dělá naschvál, což často není pravda. Při nastavování hranic je potřeba postupovat velmi citlivě. Když se to neděje, děti s ADHD to špatně nesou. A projevy poruchy se tak mohou ještě zhoršovat," popisuje Ptáčková.

Její slova potvrzuje i nedávný výzkum Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dotazovaní učitelé z druhého stupně základních škol měli o problematice v obecné rovině jen průměrné znalosti. Nejmenší znalosti přitom měli o účinných strategiích, jak děti s ADHD efektivně vzdělávat.

Za jednu z největších výzev považuje Veronika Majkútová situaci, kdy se při výuce dětí s ADHD používají stejné postupy jako u ostatních.

"Je velmi důležité více zohledňovat jejich potřebu střídat činnosti, zapojovat hravější formy výuky a pracovat s prostředím tak, aby nebylo zbytečně zahlcující," vysvětluje pedagožka. Zároveň dodává, že řada škol si tuto potřebu již uvědomuje a snaží se na ni reagovat.

Jak postupovat při jednání se školou?

Výběr školy nebo první naražení na potíže může být pro rodiče dětí s ADHD velmi náročné. "Obecně je dobré vytvořit si dobrý přehled v legislativě a v tom, kam se obrátit na pomoc," radí Michaela. Matka dvou synů s poruchou pozornosti sází v komunikaci se školou na otevřenost.

"Snažím se vždy otevřeně říkat, že mám dítě s problémem. A že jako rodiče jsme odpovědní za to jej řešit a získat si na svou stranu pedagogy, protože do vzdělávacího procesu stejně dítě nastoupit musí," popisuje.

"Není důvod se upozaďovat, ale chtít po škole to, na co má dítě právo. Být laskavě asertivní a zavést se školou partnerský dialog," doplňuje právnička Ptáčková.

Vyšší nároky na učitele

Práce s žactvem s poruchou pozornosti je podle Majkútové pro pedagogy náročnější než běžná výuka.

"Vyžaduje více trpělivosti, flexibility a podpory. Děti se častěji pohybují, hůře udržují pořádek, potřebují více vedení při přípravě na výuku a někdy mohou působit rušivě," popisuje s tím, že nejde o nezájem, ale o projevy jejich odlišného fungování.

Zdůrazňuje ale, že dobře nastavená podpora přináší velmi dobré výsledky. "Asistenti pedagoga, vhodné pomůcky pro uvolnění přebytečné energie a jasně strukturovaný, pravidelný a předvídatelný režim dokážou dětem výrazně pomoci," říká Majkútová.

Nejde podle ní o žádné zázračné metody, ale o systematickou a vytrvalou práci. "Cílem je, aby se dítě postupně učilo se svými obtížemi pracovat a mohlo být ve škole úspěšné," uzavírá.

To je i případ staršího syna paní Michaely, který s podporou asistentky pedagoga dokončil základní školu a nyní studuje lyceum. "Daří se mu a naučil se s ADHD pracovat. Jasně, porucha tam pořád je. Když má zápal tak je to s ním z nuly na sto. A když nadšení naopak chybí, tak je to fakt těžké. Zklidnil se však emočně a vymizela u něj hyperaktivita a potřeba se pořád hýbat," popisuje Michaela.

Právnička Ptáčková odmítá, že by děti s ADHD patřili do speciálních škol. "Za mě je rozhodně cesta být ve škole běžného proudu. Je to obohacující pro dítě i kolektiv, který se učí pracovat s odlišností . Zvyšuje se empatie, porozumění, kvalita komunikace," vysvětluje s tím, že se správně nastavenou podporou by dítě nemělo nijak negativně ovlivňovat zbytek třídy.