Do půl roku budete mít vlastní onkocentrum, sliboval lidem z Karlovarského kraje šéf resortu zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Psal se únor 2024 a od založení české sítě středisek pro léčbu rakoviny uplynulo skoro dvacet let. Karlovy Vary se ale nikdy svého onkocentra nedočkaly. A v nejbližší době zřejmě ani nedočkají.
Vedení resortu zdravotnictví totiž přiznává, že teprve začalo s přípravami - příští měsíc bude zkoumat, jestli má vůbec tento region dostatek zdravotnického personálu. "Každé centrum vysoce specializované péče totiž musí splnit určité personální požadavky," uvedl mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.
Jenomže podle odborníků už se mělo dávno konat. Bílé místo na mapě se totiž propisuje do zdravotního stavu obyvatel. A to významně. Třeba šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek přiznal, že právě v Karlovarském kraji je vůbec nejvyšší úmrtnost pacientů na rakovinu. Tumory se totiž nedaří zachytit a léčit včas.
Pacientům zajistíme aspoň ubytování
Stejně to vidí i přednostka Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka Petra Tesařová. "Je to samozřejmě špatně. Péče je v tomto regionu méně dostupná, což má své dopady," říká.
Problém podle ní může nastat třeba u mladých pacientek s rakovinou prsu, jejichž léčba by měla začít okamžitě. "Jinak to nemusí mít šťastný konec, novotvary v mladém organismu totiž bují velmi rychle. O přežití pak nerozhodují týdny, ale dny," vysvětluje lékařka. Potřebnou moderní léčbu přitom může pacientce poskytnout právě jen specializované pracoviště - tedy komplexní onkologické centrum. Nikdo jiný.
"My se proto lidem z Karlovarského kraje snažíme pomáhat alespoň tím, že jsme pro ně na Bulovce zřídili možnost ubytování. V podstatě je hospitalizujeme, i když přijedou jen k ambulantní aplikaci léčby," říká profesorka Tesařová a dodává: "Tohle řešení ale rozhodně není ideální. Potřeby tohoto kraje samozřejmě nestačíme saturovat, mělo by se to řešit přímo u nich na místě."
Podle přednosty Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Luboše Petruželky se totiž kvůli tomu protahují čekají doby i jinde v republice. "Pacienti z nedostatkových regionů se logicky začnou hlásit do Prahy či do jiných onkocenter, kde je se pak čekání natáhne všem. Takže ten koncept, že by mělo být v každém regionu jedno onkologické centru, má smysl. Bylo by to optimální," říká.
Problému už si všímá i čerstvá zpráva Eurostatu. "Rozdíly v dostupnosti onkologické péče jsou v různých částech Česka opravdu značné," uvádí. Zatímco v Praze se podle ní dostane k superspecializované péči onkologů skoro 90 procent všech pacientů a v Plzeňském je to více než 86 procent, v Karlovarském kraji to není ani polovina.
Pacienti ze severozápadních Čech sice můžou podle evropských expertů za péčí dojíždět do jiných regionů, dlouhé cesty však pro ně můžou představovat značnou překážku.
"Žádná vláda nás nebrala vážně"
Za problémy podle zprávy stojí hlavně nedostatek zdravotníků, případně jejich nerovnoměrné rozmístění. Onkologové se totiž hromadí především v Praze a Brně, kde jsou i lékařské fakulty. Naopak v západních Čechách jsou tito lékaři vzácností.
Stejné je to i s onkologickými sestrami. Tady sice evropští experti vidí naději v tom, že loni v Česku vznikl nový specializovaný studijní program pro sestry v onkologické péči, i to má ale podle nich háček. "Bude delší dobu trvat, než se tento program na vysokých školách rozšíří a než z něj vzejdou první absolventi," vysvětlují.
Podle profesorky Tesařové na to přitom onkologové dlouhá léta upozorňovali. "Říkali jsme, že se nedostává onkologů, radioterapeutů, laborantů a fyziků. A že se bude tento problém prohlubovat," podotýká. Žádná vláda ale podle ní toto varování nebrala vážně. "Důsledkem je to, že onkologická centra praskají ve švech, protože pacientů neustále přibývá, ale personálu je stále míň. Zdravotníci jsou kvůli tomu přetížení, opotřebovávají se a můžou vyhořet. Řada z nich pak odchází do méně náročných oborů," říká.
Hlavní je začít včas
Tumory rostou Čechům nejčastěji na prostatě či v prsu, pak také v tlustém střevě a v plicích. V posledních letech nabývají na významu také nádory slinivky a ledvin. Výdaje na prevenci jsou přitom stále poměrně malé - představují jen asi 3,4 procenta celkových výdajů na zdravotnictví. Včasné zachycení je přitom podle onkologa Jana Žaloudíka klíčové. "Protože čím dříve jsou nádory odhaleny, tím je jejich léčba snazší," říká lékař brněnského Masarykova onkologického ústavu.
U tumorů v prvním stadiu dle něj většinou postačí operace a je vyřešeno. "Naopak pozdní stadia rakoviny se léčí velmi složitě. Vyžadují chemoterapii a radioterapii, někdy i další formy léčby," popisuje Žaloudík.
Dokládají to i čísla českého Ústavu zdravotnických informací a statistiky: zatímco první stadium rakoviny plic podle nich přežije až 61 procent pacientů, druhé stadium zvládne už jen 32 procent lidí. U posledního, čtvrtého stadia choroby je naděje na přežití déle než pět let jen asi tříprocentní.
