Právník: Jmenování bez návrhu Babiše by bylo protiústavní, Hamáčkova dvojrole je velmi neobvyklá
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ačkoliv prezident Miloš Zeman jmenoval druhou vládu Andreje Babiše (ANO) a očekává se, že získá důvěru Sněmovny, pochybnosti o její legitimitě trvají. Důvodem je nejasnost, zda prezident jmenoval ministrem zahraničí Jana Hamáčka (ČSSD) v souladu s ústavou. "Pokud by prezident začal jmenovat ministry bez návrhu předsedy vlády, tak je to základní porušení ústavy," myslí si Marek Antoš, odborník na ústavní právo působící na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Z dostupných informací plyne, že premiér Babiš navrhnul prezidentu Zemanovi na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho za ČSSD. Prezident však jmenoval šéfem diplomacie Jana Hamáčka. Babiš přitom nechtěl odpovědět na otázku, zda jméno nominanta změnil a místo Pocheho navrhnul Hamáčka. Pokud by se tak nestalo, jak vážný by to byl problém?
Vůbec si nedokážu představit, že to bylo jinak. Pokud by prezident začal jmenovat ministry bez návrhu předsedy vlády, tak je to základní porušení ústavy. Nedokážu si představit, že předseda vlády stojí vedle prezidenta a usmívá se. Znamenalo by to, že by Zeman Babiše zcela obešel. K tomu, aby mohl prezident někoho pověřit řízením ministerstva, ústava zcela jednoznačně vyžaduje návrh předsedy vlády.
Pokud došlo k tomu, že Zeman pověřil řízením ministerstva zahraničí pana Hamáčka, musí k tomu mít návrh předsedy vlády. Předpokládám, že byl takový návrh podán.
Jak tedy interpretujete informace o tom, že Babiš navrhl do funkce Pocheho?
Předpokládám, že musely existovat dva návrhy. Jinak by šlo o zásadní neústavní krok. Že by prezident jmenoval někoho, koho předseda vlády nenavrhnul, překračuje mé fantazie. Předpokládám, že by si to předseda vlády nenechal líbit.
Jak nahlíží ústava na dvojroli Hamáčka, který zastává roli ministra vnitra i zahraničí? Politolog Petr Just v rozhovoru pro E15 řekl, že tato situace běžně nastává, skončí-li ministr v průběhu funkce. Není prý ale standardní, aby daný nominant zastával dva posty od začátku vlády.
Z hlediska ústavní praxe je to velmi neobvyklá situace. Navíc se to týká dvou velmi významných ministerstev, jejichž řízení zabere značnou část kapacity toho člověka.
Je dost obtížné, že by byl stejný člověk v čele těchto rezortů dlouhodobě. Na druhou stranu z hlediska ústavy to problém není. Ústava vyžaduje někoho, kdo je členem vlády.
Pokud je jeden člen vlády pověřen řízením dvou, tří, čtyř ministerstev, z hlediska ústavního to problém není. Pověřen může být ale pouze člen vlády, nikdo jiný, a neustále v čele rezortu někdo musí být. Nemůže fungovat bez ministra.
