"Po*raný generál." Účtování s hrdiny Pražského povstání začalo hned v květnu 1945

Ondřej Stratilík Ondřej Stratilík
před 9 hodinami
Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.

Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945
Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945 | Foto: Aktuálně.cz / Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií, Signatura snímku, I 5593

Podle historiků bylo právě přistání Košické vlády momentem, kdy velitel povstání Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové začali čelit první kritice. Jak už dříve v médiích popisoval Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu, zaznívala slova jako "vy jste povstání zpackali" nebo "vy jste to dělali špatně".

Že se situace v Československu pod silným vlivem Moskvy velmi rychle a citelně mění, bylo cítit i 28. května. To se na Pražském hradě konala přehlídka pražských barikádníků. Akce konající se na počest jedenašedesátých narozenin prezidenta Edvarda Beneše se zúčastnilo téměř deset tisíc "bojovníků".

V čele průvodu měl podle původních plánů - a zcela logicky - kráčet Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové z barikád. Ale to se nestalo.

"Komunisté v České národní radě v čele s Josefem Smrkovským prosadili, že v čele barikádnické armády - před hrdiny od Rozhlasu, Staroměstské radnice či z Pankráce - pochodovaly revoluční gardy pražských továren a velitel jejich štábu štábní kapitán Oldřich Kryštof, který měl zcela minimální vliv na řízení bojů v době povstání!" přibližuje publikace Pražské povstání 1945 vydaná Vojenským historickým ústavem.

"O tři roky později, po únoru 1948, se již historie povstání falšovala bez jakýchkoliv skrupulí a řada jeho hrdinů skončila v kriminálech, či dokonce na šibenici! Generál Kutlvašr byl degradován na vojína a odsouzen 'jen' k doživotnímu žaláři," pokračují vojenští historikové.

Nastupujícímu totalitnímu režimu se zkrátka fakta nehodila. Bylo třeba zdůraznit zásadní podíl Rudé armády na osvobozování Československa. A překážela také legionářská minulost mnohých hybatelů Pražského povstání. Ti na konci první světové války bojovali proti ruským bolševikům.

Proklikejte si přehlednou grafiku  Aktuálně.cz s osudy těch, kdo během povstání vyčistili Prahu od většiny nacistických vojáků, aby pak Rudá armáda, která dorazila až 9. května 1945, když předtím Stalin nedovolil Američanům další postup ze západních Čech, neměla příliš práce a především padlých.

Foto: VHÚ-VÚA

František Bürger "Bartoš" (25. listopadu 1898 až 15. října 1964)

V rakousko-uherské armádě zasáhl do bojů první světové války a padl do zajetí, na jaře 1918 se stal součástí rodícího se československého vojska v Itálii. Během druhé světové války se účastnil odbojových akcí organizace Obrana národa. 

Během Pražského povstání působil jako náčelník štábu Vojenského velitelství Velké Prahy "Bartoš". 

Už v červnu 1945 si spolu s celou rodinou změnil příjmení na Bartoš a dostal se na několik zahraničních postů v Maďarsku či Paříži.

"V roce 1949 sice byl ustanoven velitelem Nejvyšší vojenské akademie v Praze, avšak již s poznámkou 'politicky ne zcela spolehlivý'. V letech 1950 až 1953 vězněn komunisty, po propuštění pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství," líčí Bürgrův příběh web Vojenského historického ústavu.

 

Právě se děje

Další zprávy