"Po*raný generál." Účtování s hrdiny Pražského povstání začalo hned v květnu 1945

Ondřej Stratilík Ondřej Stratilík
před 4 hodinami
Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.

Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945
Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945 | Foto: Aktuálně.cz / Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií, Signatura snímku, I 5593

Podle historiků bylo právě přistání Košické vlády momentem, kdy velitel povstání Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové začali čelit první kritice. Jak už dříve v médiích popisoval Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu, zaznívala slova jako "vy jste povstání zpackali" nebo "vy jste to dělali špatně".

Že se situace v Československu pod silným vlivem Moskvy velmi rychle a citelně mění, bylo cítit i 28. května. To se na Pražském hradě konala přehlídka pražských barikádníků. Akce konající se na počest jedenašedesátých narozenin prezidenta Edvarda Beneše se zúčastnilo téměř deset tisíc "bojovníků".

V čele průvodu měl podle původních plánů - a zcela logicky - kráčet Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové z barikád. Ale to se nestalo.

"Komunisté v České národní radě v čele s Josefem Smrkovským prosadili, že v čele barikádnické armády - před hrdiny od Rozhlasu, Staroměstské radnice či z Pankráce - pochodovaly revoluční gardy pražských továren a velitel jejich štábu štábní kapitán Oldřich Kryštof, který měl zcela minimální vliv na řízení bojů v době povstání!" přibližuje publikace Pražské povstání 1945 vydaná Vojenským historickým ústavem.

"O tři roky později, po únoru 1948, se již historie povstání falšovala bez jakýchkoliv skrupulí a řada jeho hrdinů skončila v kriminálech, či dokonce na šibenici! Generál Kutlvašr byl degradován na vojína a odsouzen 'jen' k doživotnímu žaláři," pokračují vojenští historikové.

Nastupujícímu totalitnímu režimu se zkrátka fakta nehodila. Bylo třeba zdůraznit zásadní podíl Rudé armády na osvobozování Československa. A překážela také legionářská minulost mnohých hybatelů Pražského povstání. Ti na konci první světové války bojovali proti ruským bolševikům.

Proklikejte si přehlednou grafiku  Aktuálně.cz s osudy těch, kdo během povstání vyčistili Prahu od většiny nacistických vojáků, aby pak Rudá armáda, která dorazila až 9. května 1945, když předtím Stalin nedovolil Američanům další postup ze západních Čech, neměla příliš práce a především padlých.

Foto: VHÚ-VÚA

Jaromír Nechanský (4. prosince 1916 až 16. června 1950)

"Nechanský je ve všem všudy správný chlap." Tak znělo hodnocení jednoho z britských velitelů, když rodák z Prahy absolvoval commandos, jeden z nejnáročnějších vojenských výcviků na světě.

Jaromír Nechanský odešel do zahraničního odboje už v červnu 1939. Za Kanál se dostal přes Polsko a Francii a nastoupil k paravýcviku. Britské letouny jej vysadily nad Protektorátem v únoru 1945 u Nasavrk jako člena skupiny Wolfram.

"Během povstání mu byl na nátlak levice v České národní radě podřízen i vojenský velitel povstání brigádní generál a hrdina z ruských legií Karel Kutlvašr. Ten se tomuto podivnému faktu podřídil, protože to bral jako jakousi ministerskou funkci, které je demokraticky orientovaný voják podřízen. A právě generálova skromnost a noblesa a Nechanského kultivované zdvořilé chování dokázaly jakékoliv možné napětí mezi oběma muži odstranit ve prospěch společné věci," popisuje Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu.

Po skončení války byl povýšen na majora, absolvoval Vysokou školu válečnou a oženil se s dcerou předsedy sociální demokracie Bohumila Laušmana. Jenže sláva rychle pominula.

"Pracoval sice pro komunisty ovládanou vojenskou kontrarozvědku, ale když se se svým věrným přítelem, nejmladším členem povstalecké České národní rady a v odboji velitelem elitní organizace české mládeže ZB (Zpravodajská brigáda) Veleslavem Wahlem zapojil do protikomunistického odboje, byl v létě 1949 zatčen a po mediálně silně prezentovaném monstrprocesu spolu s Wahlem odsouzen k trestu smrti, který byl na obou vlastencích vykonán 16. června 1950," přibližuje Marek na stránkách Vojenského historického ústavu.

Historik připomíná, že jej hanobili nejen komunističtí publicisté, ale po roce 1989 i několik "bořitelů mýtů", kteří se snažili tvrdit, že Jaromír Nechanský byl komunistickým agentem-provokatérem.

 

Právě se děje

Další zprávy