Poprvé v životě viděli „ameriky“. Mokré winstonky z pole sbírali i sovětští okupanti

„Ježišmarjá, těch bylo!“ reaguje Pavel Balák ve svém bytě na královéhradeckém sídlišti, kolik výbuchů musel přesně před 35 lety na poli provést. Jako vojenský pyrotechnik byl totiž tím hlavním, kdo měl na starosti porcování zbytků sovětského letadla, které nouzově přistálo a shořelo na poli u Dubence na Trutnovsku. Teď popisuje, co přesně se v listopadu a prosinci 1990 ve východních Čechách stalo.

„Takhle dopadlo, tedy doslova a do písmene, letadlo sovětského Aeroflotu u Dubence nedaleko Dvora Králové nad Labem. Tu-154 naštěstí dorolovala v několika kusech takových dvě stě, tři sta metrů od prvních domků vesnice,“ dozvěděly se stovky tisíc lidí, kteří v neděli 18. listopadu 1990 sledovali večerní zpravodajský souhrn Československé televize.

Na palubě letu z Basileje do Moskvy byli ovšem jen členové posádky. Zbytek letadla až po strop zaplnily krabice a kartony západních cigaret značky Winston. Ani dnes, přesně 35 let po kuriózní nehodě, není jasné, komu přesně v Rusku bylo téměř dvacet tun žádaného tabákového zboží určeno.

Cigarety ale udělaly radost Čechoslovákům. Uvnitř letounu se totiž kartony vznítily a kapitánovi nakonec nezbylo nic jiného než se zadýmeným strojem nouzově přistát v oranici. Tvrdé dosednutí proudový stroj rozpáralo. Při tom se 17. listopadu 1990 po třetí odpoledne kolem obcí Dubenec a Nouzov rozsypaly tisícovky krabiček.

„Cigarety značky Winston se staly takovým lákadlem, že tu na okolních komunikacích nebylo v podstatě ani kde zaparkovat. Auta s nejrůznějšími poznávacími značkami se postupně plnila pytli, košíky nebo taškami s cigaretami. Při dosběru kukuřice by pole takhle přelidněné určitě nebylo,“ hlásil krajský redaktor Československé televize.

Přijeďte sbírat, je tu plné pole cigaret

V domě na okraji Dubence, který měl k poli s troskami nejblíž, dnes funguje veterinární ordinace. Lékařka, která právě vychází s injekcí před plot, kde čeká starší muž s nemocným psem, tu prý žije jen osm let. Události z konce roku 1990 si tak nepamatuje.

„Bydlela tu babička mého manžela. Ta hned tehdy volala mému dnešnímu tchánovi do Jaroměře ‚přijeďte si nabrat, je tu plné pole cigaret‘. Takže tatínek mého muže sem také vyrazil sbírat,“ směje se veterinářka, zatímco se sklání k hnědému psovi.

Ovšem tím, kdo si detaily tehdejších dnů pamatuje dobře, je Pavel Balák. Bývalý vojenský pyrotechnik, který v armádě sloužil mezi roky 1974 a 1994. Byl šéfem vyzbrojovací sekce na letišti v Hradci Králové a hlavním pyrotechnikem 10. letecké armády. „Zajišťoval jsem pyrotechnickou činnost pro potřeby útvarů, které byly dislokované na všech vojenských letištích, kromě Žatce, ten spadal pro protivzdušnou obranu státu,“ vypráví ve svém bytě.

Na začátku prosince 1990 vyrazil z Hradce do Rakovníka, kde stály sklady letecké munice. A kde bylo nutné jako na konci každého roku provést inventuru uloženého materiálu. Uprostřed práce ale musel zastavit. „Přišel okamžitý rozkaz k návratu do Hradce Králové,“ vybavuje si, jak se poprvé dozvěděl, že jej čeká speciální úkol.

„Vědělo se, že u Dubence nouzově přistálo sovětské civilní dopravní letadlo, byly toho plné noviny. Sešlo se to tak, že na návštěvě Prahy byl zrovna v ten den i George Bush,“ pokračuje Balák. Americký prezident tehdy do Československa přiletěl, aby s politiky a veřejností oslavil první výročí listopadové revoluce.

„Upřímně, nevěděl jsem, co mám čekat,“ popisuje Balák s tím, že šlo o ojedinělou akci v jeho profesní kariéře. Když 6. prosince k Dubenci dorazil, bylo mu jasné, proč je k odklizení trosek nutný pyrotechnický zásah.

„Na poli ležela nepravidelná vrstva sněhu, všude bláto, těžká technika tam nemohla zajet. Bylo rozhodnuto, že vrak se bude dělit pomocí semtexu, vrtulník pak bude jednotlivé kusy přenášet na nákladní auta na hlavní silnici,“ pokračuje.

„Co šlo sebrat, lidi ještě týž den sebrali. A nejednalo se jen o cigarety. Těch se na poli a v troskách letadla válelo pořád ještě dost, ale byly mokré – ať už od hasičské pěny, nebo od kerosinu z letadla,“ doplňuje Balák.

Pomáhal jen dvanáctiletý syn

První den na poli pracoval s dalšími dvěma muži – expertem z kriminalistického ústavu a pyrotechnikem pardubické Explosie, jenž na místo dovezl trhavinu a rozbušky. „Pohybovali jsme v se bahně, pohyb po poli byl dosti obtížný. Uklouznutí nebo i pády nebyly vzácností,“ uvažuje Balák, proč hned další den zbyl na práci sám a jeho dva spolupracovníci už se nikdy neukázali.

A tak s sebou k Dubenci vozil svého tehdy dvanáctiletého syna Jirku, který mu jako jediný dělal parťáka. „O letadla a letectví se v té době již velmi zajímal a další dny jsem ho bral sebou. Po rozbahněném poli se pohyboval mnohem lépe, takže mně vydatně pomáhal. Z akce si odnesl nezapomenutelné zážitky, jmenování ,Mladým pyrotechnikem´ a několikadenní nachlazení,“ čte dnes Balák ze svého deníku.

Semtex jako nůž krájel letadlo až do okamžiku, kdy se Balák propracoval k titanovým nosníkům, které na trupu držely dvojici bočních motorů. „Po odpálení semtexu obaleného kolem nosníků bylo zjištěno, že účinek trhaviny byl minimální a nosníky byly pouze očouzeny,“ zapsal si Balák.

Větší nálož semtexu nemohl použít už proto, že se nacházel poblíž Dubence a exploze by ohrozila tamější obydlí. Poměrně jasně si vybavuje tehdejší nízkou oblačnost, od níž by se prý tlaková vlna odrazila a opřela se o blízké domy. Nosníky tak zlomil až další den, když na ně použil speciální nálože přivezeného trinitrotoluenu UTN-2.

Nevadilo jim, že jsou nasáknuté kerosinem

Vzhledem k tomu, že zdevastovaný Tupolev patřil sovětskému Aeroflotu a v Československu ještě stále pobývala okupační vojska, zbytky letadla odvážela armáda do ruských posádek v Klášterci a Ústí nad Orlicí. Co s nimi okupanti udělali dál, není dnes jasné.

Pavel Balák vzpomíná, že mnoho ze sovětských vojáků se pohybovalo i přímo v Dubenci. Stejně jako další přihlížející si i oni chtěli přilepšit cigaretami. „Vyházeli jídlo a vše ostatní ze svých batůžků do škarpy a vypadali jako balóny,“ naznačuje Balák oběma rukama, jak měli vojáci naduté uniformy. „Všichni byli doslova napakováni cigaretami, neřešili, že je to nasáklé pěnou a kerosinem. Viděl jsem, jak spoustu krabiček doslova dolovali z bahna. Asi poprvé v životě viděli americké cigarety,“ vykresluje Balák okupanty.

Likvidace celého vraku zánovního stroje Aeroflotu si nakonec vyžádala celkem 120 kilogramů semtexu. Vyšetřování pak ukázalo, že požár na palubě vznikl pravděpodobně v prostoru bufetu, kde se měly cigarety vznítit od zapnuté spirály vařiče.

Všech šest členů posádky nouzové přistání na poli přežilo. A řadě lidí v regionu před 35 lety přineslo jedinečné zpestření Vánoc.

„Ode dneška se tady a v širokém okolí kouří jen ‚američky‘. A jestliže se nekouří, tak se budou načerno prodávat. Takže zájemci mohou jezdit na Trutnovsko nakupovat cigarety značky Winston. Budou určitě levnější a bude jich dost,“ končí tehdejší reportáž Československé televize.