Praha - Po krátké nemoci zemřel bývalý český ministr životního prostředí Ivan Dejmal. Bylo mu 61 let.
Zprávu oznámila manželka Ivana Dejmala, kterou citovala agentura ČTK. Podle ní exministr zemřel po krátké nemoci.
Dejmal byl výraznou osobností ekologického hnutí v České republice. "Je to velká ztráta, pomáhal zakládat Zelený kruh, který sdružoval všechna ekologická hnutí," uvedl představitel hnutí Děti Země Miroslav Patrik.
"Byl to jeden z nejkoncepčněji uvažujících odborníků v tomto oboru," komentoval Dejmalovu práci lídr ekologického Hnutí Duha Vojtěch Kkotecký. "Měl zcela jasnou představu, jak by měla fungovat státní správa v ochraně přírody," dodal.
Disent a vláda
Kromě ekologie se Ivan Dejma v poslední době se podílel na budování nově zřízeného Ústavu pro studium totalitních režimů, kde pracoval jako výkonný místopředseda.
Dejmal byl ministrem životního prostředí v Pithartově vládě od roku 1991 do roku 1992. Pomáhal prosadit první porevoluční zákony na ochranu životního prostředí.
Byl mimo jiné jednoznačným zastáncem těžebních limitů v severních Čechách. "Je tam jeden z posledních koridorů nerozkopané půdy mezi Krušnými horami a Českým středohořím," připomíněl Dejmal v jednom z rozhovorů pro Aktuálně.cz. "Je to stále přírodní paměť regionu."
Před listopadem 1989 byl aktivní v disentu, v 70. letech byl dvakrát ve vězení za podvracení republiky, následně podepsal Chartu 77.
Čtyři roky vězení
Ekologií se zabýval i po odchodu z vlády a aktivní politiky. S tragicky zesnulým exministrem životního prostředí ve federální vládě Josefem Vavrouškem založil i Společnost pro trvale udržitelný rozvoj. Pracoval v Českém ekologickém ústavu, založil a vedl spolek pro obnovu venkova, řídil také Český ústav ochrany přírody.
Dejmal se narodil 17. října 1946 v Ústí nad Labem. Po maturitě na Střední zahradnické škole studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, odkud byl vyloučen po zatčení za svoji činnost ve studentském hnutí. Studia mohl dokončit až po roce 1989.
Po čtyřletém vězení za podvracení republiky pracoval postupně jako závozník, metař, myč oken, výrobce náhrobních kamenů, údržbář, skladník, strojník chladicích a čerpacích zařízení, a to až do konce roku 1989.
