Milé přítelkyně, vážení přátelé, vážení hosté 35. sjezdu, sympatizanti, občané celé České republiky,

v naší politice řešíme současně několik časových a věcných rovin působení: jedná se o dennodenní, krátkodobé a střednědobé (tedy podle volebního cyklu) i dlouhodobé úrovně působení.

Je zřejmé, že zabývat se pouze jednou rovinou, tedy dělat například politiku ze dne na den, od jedné významné události k jiné, či od jednoho průzkumu veřejného mínění k jinému, nebo od jedněch voleb k druhým, takovouto politiku dělat nelze.

Naše politika vychází vždy z programu, střednědobého - volebního i dlouhodobého, které vyjadřují zájmy našich voličů. Nepochybujeme o tom, že náš program je správný, že jdeme správným směrem, avšak občany o tom každý den musíme také přesvědčovat. V desítkách našich praktických činů a politických pozic a stanovisek, které zastáváme v té každodenní politice. Tyto pozice a stanoviska nesmí být v rozporu s naším programem, resp. musí vyjadřovat náš program. To, že máme správný program, který oslovuje významnou část české veřejnosti, nám dává potřebnou sebedůvěru a klid do blízké i vzdálenější budoucnosti; tedy, pokud svůj program budeme naplňovat.

Udržujeme si v současné době stále, podle renomovaných agentur pro výzkum veřejného mínění, slušný odstup ve volebních preferencích od ODS, našeho hlavního soupeře. Obě dvě menší koaliční strany se přitom potácejí na samé hranici své další sněmovní existence; jedna se k pětiprocentní volební podpoře, jejíž dosažení je nezbytné pro vstup do Poslanecké sněmovny, přibližuje shora (KDU-ČSL), druhá zdola (Strana Zelených). Z toho je patrné, že role apendixu ODS malým koaličním stranám zkrátka nesvědčí.

Také vedoucí osobnosti sociální demokracie si udržují značný odstup v popularitě od vedoucích osobností koalice - předsedů koaličních stran, jak musely s jistou nevolí v minulých dnech konstatovat i provládní média.

Myslím, že skvělým úspěchem je skok v osobní popularitě našeho lídra pro volby do Evropského parlamentu Jiřího Havla na 40 % úroveň popularity, což je více nežli premiér Topolánek. Přičemž ještě 30 % lidí Jiřího Havla nezná, má tedy ještě značný růstový potenciál.

K otázce programových cílů naší strany

Skutečnost, že pozorně sledujeme a hodnotíme vývoj volebních preferencí strany i našich politických soupeřů, někdy vyvolává dojem, že naším cílem je pouze dosažení volebního vítězství a získání výkonné moci v zemi. Já sám jsem pak pravicovými médii vykreslován jako člověk posedlý mocí, jakýsi politický technolog moci, v nejlepším případě technokrat, jakási chodící kalkulačka.

Tento uměle vytvářený obraz není pravdivý.

Získání výkonné moci není pro nás cílem, ale pouze a jedině - u sociálně - demokratické strany to ani jinak být nemůže - prostředkem. Prostředkem, či chcete-li podmínkou k tomu, abychom ve smyslu našich ideálů a programu mohli nejen proklamovat, ale také reálně rozvíjet náš demokratický politický systém, a to současně s všeobecným povznesením životní úrovně lidu, svobody, sociální spravedlnosti a důstojnosti každého člověka.

Tento cílový záměr pochopitelně převádíme do konkrétních programových kroků odpovídajících současným podmínkám. Poznamenávám, že současná doba je také dobou kosmických rychlostí, shrnování milionů informací a odpovídající lakonické či zkratkovité formulace závěrů. Proto mi dovolte, abych hlavní úkoly, které chceme řešit, formuloval. To současně vyžaduje vyhnout se obvyklému aritmetickému součtu mnoha jednotlivých úkolů a aktuální programové cíle se pokusit načrtnout jako ucelený, vzájemně provázaný komplex.

V tomto smyslu nám především jde o obranu, ale současně také o další prohlubování evropského modelu sociálního státu. Právě tento model opírající se o demokraticky spravovaný a na sociální solidaritě založený neziskový sektor veřejných služeb, především zdravotnictví, školství, penzijního zabezpečení a sociální výpomoci reálně zajišťuje lidská práva, svobodu a důstojnost každého člověka bez ohledu na jeho sociální postavení.

Tento model je výsledkem mnoha desítek let evropského pokroku iniciovaného především skandinávskými vládami sociální demokracie již ve 20. a 30. letech 20. století, pochopitelně také zejména po II. světové válce spjatý se sociálními demokraty, labouristy a socialisty Německa, Anglie, Francie, Itálie, Španělska, Belgie, Holandska a Rakouska. A proto se také stal základní hodnotou evropského společenství. V tomto smyslu je to nejen sociální, ale můžeme říci, i kulturněhistorický model, odrážející demokratické tradice a morální hodnoty Evropy.

A není tajemstvím, že pro současnou pravici, thatcherovsko-reaganovským neoliberalismem a řekl bych i neomaleným "bushismem" povzbuzenou k nebývalé politické agresivitě, jak to v posledních týdnech vidíme i v naší zemi, je tento model "trnem v oku". Pod líbivými hesly individuální odpovědnosti každého člověka za jeho osud pravice usiluje o prosazení další privatizace veřejného sektoru, odstranění daňové solidarity v zájmu nejbohatších vrstev a postupné přenesení veřejných sociálních výdajů na bedra každého občana. Jde nejenom o zavádění poplatků za zdravotní péči. Jde také o plnou privatizaci fakultních nemocnic, jež dosud garantovaly nejvyšší možnou úroveň zdravotní péče, i všech dalších nemocnic. Což spolu s privatizací zdravotních pojišťoven a širokým zaváděním všech možných nadstandardů má zavést luxusní péči pro bohaté, při nouzovém až nedostupném ošetření milionů důchodců, nízkoplacených zaměstnanců, ale i významné části střední třídy. Současně to má přinést nové příležitosti pro podnikatelské dravce, kteří budou využívat veřejných zdrojů ke svému dalšímu obohacování.

Stejným směrem míří připravované zavádění školného na vysokých školách, převod významné části veřejného systému starobních důchodů na soukromé penzijní fondy a další podobná opatření (likvidace dotací a celkové nabídky jeslí, školek, moderních domů důchodců, sociálního bydlení, sociální výpomoci vůbec, drastické omezování možností odborů a ochrany zaměstnanců atd.).

Obzvláště politováníhodná je paradoxní snaha české pravice nahradit evropský sociální model současným americkým, zatímco nová americká administrativa v čele s prezidentem Obamou ohlašuje posun zcela opačným směrem.

Proto říkám naprosto jednoznačně, že získáme-li vládní výkonnou moc, pak s oporou krajů všechny otevřené i lstivě zastírané útoky na model sociálního státu nejen odrazíme, ale všechna jeho narušení, k nimž v posledních létech za Topolánkovy vlády došlo, či jsou na nejbližší dobu již připravena, zcela nekompromisně zkorigujeme.

Přitom nám nepůjde pouze o důslednou obhajobu modelu sociálního státu, ale i o jeho zkvalitnění a další zvyšování jeho přínosu pro nejširší vrstvy obyvatelstva.

To jednak znamená uskutečnění reformních kroků k obsahovému zkvalitnění např. zdravotnictví a školství, kdy je nutné překonat platové zaostávání nemocničních lékařů a sester navíc při nedostatečném odstupňování jejich kvality, ale také např. pracovníků v zařízeních celé sociální sféry. Podobně pak u učitelů a profesorů, nebo pokud jde o hrozivé zanedbání podílu technického, chemicko-technologického a přírodovědného školství jak vysokého, tak středního. Dále pak urychlení výstavby či modernizace vysoce progresívních lékařských center např. pro cévní mozkové příhody, či onkologických pracovišť a podobně bych mohl hovořit o klíčových obsahových otázkách zlepšení veřejné železniční, autobusové a městské hromadné dopravy, řešení horentních cen energií, vodného a stočného a řady dalších konkrétních otázek souvisejících s kvalitou a efektivností veřejných služeb.

Pravda, tyto programové přístupy k rozšiřování a zvyšování kvality služeb tváří tvář současné ekonomické krizi se mohou zdát jako přehnaně optimistické. Už slyším, jak současná vláda a její takzvaní experti varovně zvedají prsty. Ještě nedávno příchod hospodářské krize zcela popírali a ignorovali, dokonce před pouhými 3 měsíci proti našemu varování prosadili státní rozpočet se schodkem pouhých 38 mld. Kč, aby dnes lkali nad perspektivou troj- či čtyřnásobného deficitu a prosazovali asociální škrty. O krizi jsem hovořil a důrazně prohlašuji v této souvislosti, že i kdyby díky neschopnosti současné vlády měly krizové dopady působit ještě i po našem pravděpodobném vítězství ve sněmovních volbách, nebudeme před našimi sociálními závazky zbaběle ustupovat. Jednak proto, že připravíme program východisek a zabezpečování nového hospodářského vzestupu republiky. Připomínám např. program dobudování Temelína a zásadní rekonstrukce Dukovan, což řádově představuje zakázky mnoha finálním a kooperujícím dodavatelům zhruba až za 200 mld. Kč. Stejně tak lze zásadně rozvinout přestavbu železničních uzlů a vybavení drah novým vozovým parkem, program rekonstrukce stovek mostů a další naléhavé potřeby i reálné možnosti jejich krytí. A vůbec není třeba rezignovat na další příliv zahraničních investic a ani na rozumné využití instituce progresívního zdanění vysokých platových úrovní.

My tedy o programu zkvalitňování sociálního státu hovoříme s plnou odpovědností a vědomím reálných možností perspektivy nejbližších let. Přitom pociťujeme naléhavou potřebu a odpovědnost, abychom jakmile se ekonomiku podaří konsolidovat, bezodkladně odstartovali program zásadního přibližování naší životní úrovně zemím západní Evropy. Naše mzdová úroveň představuje necelou třetinu jejich mezd, což vůbec nelze zdůvodnit odpovídajícím zaostáváním produktivity práce. Vždyť většina našich výrobců a exportérů a také větší část sektoru služeb, např. bankovních atd., je představována organizačními jednotkami zahraničních firem působícími na našem území a domnívat se, že náš Volkswagen - Škoda si může dovolit nižší produktivitu než jeho výrobní závod v Německu je naivní. Nechci vstupovat do složitých vod makroekonomických rozborů, ale mnohé nasvědčuje tomu, že zatímco naše mzdová úroveň činí maximálně jednu třetinu oproti našim západním sousedům, pak úroveň HDP něco přes polovinu až dvě třetiny. Proč by tedy nebylo možné hovořit o perspektivním odstartování realistické české cesty k národnímu blahobytu ihed po překonání důsledků krize. To současně znamená zvýšení významu sociálního státu, který je naší programovou prioritou a základnou.

Přitom ani tyto vysoké programové ambice růstu národního blahobytu nejsou naším jediným a konečným cílem. Připomínám, že sociální demokracie se programově inspirovala myšlenkami osvícenství s nezastupitelnými principy svobody, rovnosti a solidarity. Humanismus, demokracie, lidská důstojnost patří k našim nejvyšším cílům a hodnotám. Nemůžeme však nevidět, že mocné pravicové síly současnosti by tyto morální hodnoty rády obětovaly novým výzvám konzumní společnosti v její honbě za materiální spotřebou a mamonem. V tomto vývojovém trendu konzumní společnost atakuje všechny základní morální hodnoty a přeměňuje je ve zboží. Zbožím a kšeftem se v tomto pochybném přístupu stává kultura, sport, péče o lidské zdraví a vzdělanost. Veřejné výdaje i úspory občanů se zprostředkovávají přes svérázný nepřehledný šedý až černý trh tisíců agentur a finančních makléřů. Zbožím se stává též politika, mnohdy i čest. V zájmu velkého kšeftu se pomocí reklamy a inzercí podmaňovaných médií široce manipulují masy i cílové skupiny např. mládeže, seniorů a podobně k nejvyšší až nesmyslné spotřebě a duchaprázdné zábavě provázené nevkusem, bulvarizací až na pokraji pornografie a svérázného lidského hyenizmu.

Přitom dravý nástup univerzální komercializace tolerující masívní korupci a finanční spekulaci na hranici zákona zcela rozvrací tradiční systém odměňování závislosti na kvalifikaci, výkonnosti a kvalitě podmiňujících racionální fungování trhu. Odměny manažerů nebetyčně převyšují platy stejně i více kvalifikovaných a výkonných chirurgů, univerzitních profesorů, špičkových vědců a pohybují se na sto až dvěstěnásobku průměrné mzdy, na kterou ale 70 % zaměstnanců vůbec nedosahuje, polovina z nich ani zdaleka. Přitom těm, kteří halasí o skvělé životní úrovni lidu, bych doporučoval bližší seznámení se statisíci důchodců a nízkopříjmových vrstev sotva přežívajících nárůst cen energií, dopravy, vody a také nájemného. Objevují se nové symptomy, kdy polovina dětí se nemůže zúčastnit školních lyžařských kurzů, protože rodiče na to nemají, čtvrtina těch šťastnějších absolvuje kurzy v Česku, zatímco další čtvrtina si je dopřává v italských Alpách. Příjmová a vůbec majetková polarizace společnosti rychle postupuje, přičemž okázalé chování velmi problematických zbohatlíků bije do očí. Miliony našich občanů jsou těmito deformacemi šokovány.

V tomto směru se tedy rýsuje velká společenská výzva současnosti, kdy naše humanitní ideály se střetávají s morálními, ale i ekonomickými deformacemi typu konzumní společnosti. Ostatně i příčiny současné krize vyvolané naprostou absencí morální odpovědnosti nenasytných finančních dravců svědčí o tom, že současný ekonomický i společenský systém vyžaduje významných korekcí. Přece nebudeme spoléhat na to, že svědomí finančních žraloků se probudí a jejich okoralá srdce se oblomí a upřímně požádají ty miliony zoufalých nezaměstnaných v Evropě o odpuštění a přistoupí k nápravě sebe sama i společnosti jako celku.

Tu nápravu musíme zjednat my!

Nechci však užívat silných slov, tím méně hrozeb. Řešení nebude jednoduché. Tím spíše nemůžeme odkládat poctivou a otevřenou veřejnou diskusi o těchto naléhavých otázkách.

Takové jsou tedy ambiciózní programové cíle sociální demokracie. Pro jejich realizaci a pro nic jiného bojujeme o příští volební vítězství. Nejde nám o moc jako takovou, ale o moc jako nástroj k všeobecnému povznesení životní i duchovní úrovně lidí, demokratických svobod, rovnosti a důstojnosti všech našich občanů.

Vážení přátelé,

nemohu se ve svém vystoupení nezastavit u dopadů světové hospodářské krize na život českých občanů. Zdá se, že se jedná o krizi srovnatelnou s hospodářskou krizí let 1929 - 33, se všemi potenciálně výbušnými otázkami sociálními a zejména politickými dopady. Propad světového obchodu je dokonce hlubší a dramatičtější než v roce 1929. Podle Asian Development Bank krize způsobila "globální vymazání soukromých finančních aktiv v objemu zhruba 50 tisíc miliard USD, tj. téměř objemu celoročního objemu HDP".

Přesně třicet let po nástupu M. Thatcherové (1979) a R. Reagana (1980) dochází k naprostému zhroucení neoliberálního světového názoru a s ním souvisejících hospodářských a sociálních politik. V USA administrativa prezidenta Obamy staví svůj program na evidentním krachu tržního fundamentalismu a rehabilitaci státních zásahů do ekonomiky, které jsou jako nezbytné a zásadní.

V USA zcela selhaly regulační mechanismy finančních trhů, vlastně: do nedávné doby téměř žádné nebyly, na rozdíl od české legislativy, která díky návrhům Jiřího Havla, Pavla Mertlíka a Jana Mládka z doby zhruba před deseti léty, vytváří plně funkční rámec regulace v naší zemi, což se pro české střadatele ukázalo být požehnáním - jejich vklady v českých bankách jsou jisté a bezpečné.

Vlastně se v tomto směru příčiny krize dnešní příliš neliší od příčin Velké krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Pro tuto chvíli a současnou situaci jsou velmi přiléhavá slova prezidenta F. D. Roosvelta, který ve 30. letech minulého století vyvedl USA z krize, v jednom z jeho velkých projevů k americké veřejnosti: "Penězoměnci uprchli ze svých trůnů v chrámu naší civilizace. Musíme nyní zasvětit tento chrám starým pravdám. Toto zasvěcení spočívá v uplatnění sociálních hodnot, které jsou ušlechtilejší než hmotný zisk."

Anebo jiné vyjádření F.D. Roosvelta v poselství Kongresu USA 4. 1. 1935: "Naše obyvatelstvo trpí nerovností, kterou sporadické léky v minulosti jen nepatrně změnily. Přes všechno úsilí, přes všechny řeči nevymýtili jsme výsady a nepozvedli jsme ty, kterým se ubližuje. Obě tyto podoby nespravedlnosti znemožňují lidské štěstí. Nikdo z nás nechce odstranit to, čemu se říká motiv zisku, protože jím rozumíme právo pracovat k dosažení slušného živobytí pro sebe a svou rodinu."

Málokdo dnes pochybuje, že recese, jíž jsme svědky ve světě i u nás, je recesí dlouhodobou. Krize bude mít - a o tom pochybuje opět málokdo - své politické dopady a už dnes je jasné, že jsou to v převážné míře sociálně - demokratické koncepty, které se stávají součástí efektivních ekonomických a sociálních opatření k překonání kritické situace. Jde zejména o návrat ke klíčové a nezastupitelné roli státu a vlád při záchraně finančního sektoru. Ať již mluvíme o socializaci velkých bank a pojišťoven, expanzivní fiskální politice při relativním vyčerpání možností politiky měnové atd. Nezbytné je také uplatnění přerozdělovacích procesů k odstranění nejkřiklavějších sociálních nerovností vyvolaných sociálně bezohlednou politikou. Je to historická výzva a příležitost pro soc. dem., která se díky krizi otevírá pro tuto politickou generaci, jak tématizovat koncepty sociální spravedlnosti, solidarity, ochrany sociálně slabších a potřebných, důstojného života pro všechny; smíšeného, keynesiánského hospodářství spojeného s nezbytnými státními zásahy v době hlubokého poklesu, progresivního zdanění a s tím související mírou rozdělování, která by na úkor úzké skupiny nejbohatších prospěla všem, mj. také středním vrstvám.

Vezmeme-li si pro nové iniciativy v naší politice v krizové době inspiraci z programu prezidenta Obamy, půjde o to upřednostňovat tyto oblasti:

a) jako ke klíčovému a osudovému se vrátit ke konceptu sociální spravedlnosti, v konkrétní praxi se zaměřit na sociálně citlivější politiku, a to nejen pro sociálně slabé, ale také pro střední vrstvy; tomu musí v budoucnu odpovídat příslušné návrhy změn daňové soustavy s nezbytnými přerozdělovacími procesy.

b) reforma zdravotnictví; v této oblasti navazovat na úspěchy dosažené při kritice současné politiky vlády a výsledky dosažené zejména v závěru soc. dem. vlád.
c) energetická politika a politika v oblasti životního prostředí

d) politika školská a vzdělávací - úkolem sociální demokracie v opozici především je: ukazovat nový kurz. Být majákem všech těch, kteří chtějí změnu.

Volby do Evropského parlamentu

Volby do Evropského parlamentu proběhnou již za dva a půl měsíce. Cítíme sice vysokou podporu veřejnosti v celostátních průzkumech, naši voliči zatím ovšem deklarují pouze malou ochotu jít k volbám do Evropského parlamentu. A to může být náš problém.

Pokud to tak zůstane, pokud to nezměníme, nemusíme být ve volbách úspěšní. Musíme překonat tento problém tak, jako na podzim ve volbách do krajských zastupitelstev a v doplňovacích volbách do senátu: půjde o to mobilizovat naše voliče.
Mobilizovat v prvé řadě naše členy, vytrhnout je ze snění a letargie, do kterých upadli po říjnových volbách a ze které se mnozí z nich ještě neprobrali. Zopakujeme si dnes, ve vystoupení Jiřího Havla, cíle, se kterými půjdeme do voleb do Evropského parlamentu.

Myslím, že nastal čas ke generálnímu útoku na pozici vlády:

V minulém týdnu jsme v Poslanecké klubu došli k názoru, že je třeba odstranit vládu korupce, mafiánských praktik a protilidových reforem.

Vláda zanedbala boj proti krizi, nejprve ji odmítala vůbec vnímat, s protikrizovými opatřeními přichází pozdě a bez respektování sociálního dopadu krize na široké vrstvy obyvatelstva.

Pánové Topolánek a Kalousek, kteří mě před pár měsíci obviňovali, že pokud hovořím o krizi, šířím poplašnou zprávu. Za pár týdnů přitom armáda českých nezaměstnaných dosáhne půl milionu a oni se ani nezapýří.

Vidíme korupční praktiky a podpásové údery této vlády vidíme prakticky v přímém přenosu. Ostatně, každá vláda se udržuje na principech, na nichž vznikla. A tato Topolánkova vláda vznikla korupcí dvou bývalých poslanců ČSSD a vesele v ní pokračuje, jak jsme v pondělí viděli v reportáži v pořadu Reportéři ČT, kterou můžeme směle nazvat kauzou Topolánek - Dalík - Wolf. Pokus o konkrétní ovlivnění veřejnoprávního média a jeho redaktora nese pečeť nátlaku a cenzury.
Přátelé, neoddělit se za těchto okolností od vlády by znamenalo nechat roztát postupně důvěru lidí v nás jako sníh na jarním slunci. A proto jsme vyvolali hlasování i nedůvěře vládě.

Topolánkova vláda nemá zábrany:

Ochranka poslance Melčáka, poskytovaná tomuto člověku bůhví proč, stála za dva roky daňové poplatníky 3,2 mil. Kč, a to jen na osobních výdajích, nemluvě o nákladech na provoz vozidla a dalších výdajích.

Exponenti vlády rozkradli desítky milionů korun při přípravě MS v lyžování na Liberecku.

Situace v soustavě státního zastupitelství, z nějž si ODS snaží učinit svou politickou prokuraturu zajišťující její politické zájmy, ohrožuje právní stát.

Dokonce již i provládní média začala, světe div se, s kritikou praktik dnešních vládních kruhů.

Nezávisle uvažující soudci a státní zástupci jsou utlačováni.

Takhle to dál nejde, my už nemůžeme oportunisticky čekat, až vláda M. Topolánka zničí, co zničit ještě nestačila a pak morálně a ekonomicky zdevastovanou zemi převezmeme do správy a budeme rekonstruovat a rekonstruovat a opravovat a opravovat. Zejména totiž musíme bojovat o důvěru lidí v politiku obecně a v sociální demokracii zvlášť.

Vrátím se však ještě k volbám do EP. V několika málo týdnech dokončíme přípravy na ně, lhal bych, kdybych řekl, že jsem s přípravou volební kampaně zcela spokojen; je potřeba vzít věci rychle za správný konec. Půjdeme opět mezi lidi, na náměstí českých a moravských měst a vesnic, ale chce to, kromě osvědčených postupů také zcela nové nápady a přístupy. To nejhorší, co by se mohlo stát, kdyby naši soupeři pochopili, že postupujeme podle stabilních vzorců svého jednání; důležitý je zkrátka moment překvapení a společné vysoké nasazení. Ihned po sjezdu se osobně do věci vložím, musíme obnovit naši aktivitu z doby před říjnovými volbami. Očekávám aktivitu celé strany tak, abychom připustili jedinou možnou alternativu našeho dalšího postupu při přípravě a průběhu volební kampaně:
a tou je "naše vítězství"

Vážení přátelé,

vedení strany, které budete zítra volit, má stranu v příštím roce a půl provést třemi volebními kampaněmi, vlastně čtyřmi volbami; nejméně dvěma pak: volbami do EP a zejména volbami do PS vítězně; komunálními a doplňovacími volbami do senátu pak s podstatně lepším výsledkem nežli byl ten, který byl dosažen na podzim roku 2006; máme šanci se po podzimních volbách na podzim 2010 stát nejsilnější stranou v senátu, poprvé v dlouhé historii ČSSD a nejsilnější stranou v parlamentu, pracujme na tom společně. Bude to těžká práce, která je ještě před námi, nic nám nespadne do klína zadarmo, všechno si budeme muset vybojovat. Chceme-li mít volební úspěch, musí mít především naše vedení vítězného ducha: ale chtít vyhrát, to ještě neznamená umět vyhrát, mít schopnost vyhrát. Je zkrátka dobré mít ve svém čele lidi, kteří osvědčili schopnost zvítězit a mají stálou touhu vítězit.

Máme proti sobě silně motivovaného protivníka a klub přátel ODS v médiích.

Přátelé, na tomto sjezdu, pokud jde o personální otázky, rozhodnete doslova o budoucnosti ČSSD, o její politické pozici možná na nejbližších deset let; máme velkou šanci vychovat na všech úrovních naší stranické politiky nové lidi, nové talenty, budoucí lídry strany. Kromě voleb a dosažení co nejlepšího výsledku v nich, bude příští vedení strany dále prosazovat projekt modernizace.

Vážení přátelé,

v materiálech sjezdu máte také mou zprávu o zahraniční politice, proto k této problematice jen stručně. Naší snahou bylo uskutečňovat intenzivní zahraniční vztahy se soc. dem., socialistickými a labouristickými stranami Evropy, především pak zemí EU. Intenzivně spolupracujeme především se soc. dem. stranami sousedních zemí. Více méně intenzivní vztahy máme se slovenskými, německými, polskými a rakouskými sociálními demokraty. Naší snahou bylo koordinovat s nimi některé zahraničně - politické otázky (společně jsme v září 2007 vyjádřili odpor k výstavbě protiraketového štítu USA ve střední Evropě).

Intenzivně jsme se věnovali práci v rámci Strany evropských socialistů (PES). Úspěšně jsme pracovali na tom, aby naši slovenští přátelé ze strany Směr získali zpět své řádné členství v PES, které ztratili bezprostředně po ustavení vlády R. Fica s účastí Slotovy Slovenské národní strany. Odváděli jsme - zejména Jiří Havel - velmi solidní práci při přípravě volebního manifestu PES pro volby do EP. My můžeme být plně spokojeni s naší současnou pozicí v rámci této PES. V prosinci tohoto roku se v Praze dokonce uskuteční kongres PES, tedy setkání lídrů soc. dem. stran všech zemí EU. Dosud nikdy v dějinách české soc. dem. naše hnutí nebylo hostitelem tak významné akce mezinárodního sociálně - demokratického hnutí. Jinak řečeno, je to od PES velké uznání výsledků naší práce.

Kromě sociálně demokratických, které tradičně přijíždějí na náš sjezd, jsme nově pozvali představitele nových soc. dem. stran zemí východní Evropy: strany Spravedlivé Rusko a dvou běloruských soc. dem. stran stojících v opozici vůči vládě prezidenta Lukašenka.

Vedoucí představitelé strany uskutečnili v minulém volebním období několik významných zahraničních cest:

První z nich co do významu byla návštěva USA, návštěva amerického Kongresu a jednání s kongresmany obou velkých amerických politických stran, včetně setkání s předsedou Demokratické strany USA H. Deanem.

Další významnou cestou byla návštěva Moskvy na pozvání strany Spravedlivé Rusko a jednání s vedoucími představiteli této strany a s dalšími představiteli Ruské federace.

Mimořádně ilustrativní pro členy naší stranické delegace byla návštěva Číny v září 2007, k seznámení se s aktuálním rozvojem nejlidnatější země světa.

Na pozvání Izraelské strany práce jsme v červnu minulého roku uskutečnili cestu po Izraeli, včetně návštěvy Knesetu a jednání s představiteli Izraelské strany práce i dalších stran v Knesetu zastoupených.

Studijní návštěva v Sýrii v únoru minulého roku měla za cíl seznámit se se situací v jedné z klíčových zemí regionu, včetně jejich vedoucích představitelů; příští soc. dem. vláda má ambici přispět k budoucímu mírovému uspořádání na středním Východě. A určitě jste si povšimli změny pojetí politiky USA za nového prezidenta vůči této.

Je třeba také poznamenat, že výše uvedené zahraniční cesty představitelů ČSSD byly z rozhodující části kryty ze sponzorských darů a jen malou měrou zatížily rozpočet strany.

Důležitá jednání byla vedena s představiteli SPD a Polské sociální demokracie: s těmito stranami jsme uzavřeli dohodu o spolupráci strategického charakteru.

Bez formalit probíhá dlouhodobá strategická spolupráce se slovenskými soc. dem. ze strany Směr.

Naši delegáti se pravidelně zúčastňují sjezdů soc. dem. stran Evropy.

Je nutné také připomenout mou návštěvu Bruselu 4. listopadu minulého roku, kdy jsem se sešel s předsedou Evropské komise Jose Barrosem a s lídry stran PES, abych je informoval o tom, že ČSSD podpoří Topolánkovu vládu při českém předsednictví Rady EU. Následně jsem navštívil Berlín, abych o této naší pozici také informoval německého vicekancléře a ministra zahraniční SRN Franka - Waltera Steinmaiera, lídra SPD pro zářijové volby do Spolkového sněmu.

Vážení přátelé,

v září minulého roku jsme vyhráli vynikajícím způsobem volby do krajských zastupitelstev ve všech třinácti krajích, ve kterých volby probíhaly. Jde nám o to, abychom toto své vynikající vítězství v příštích letech dokázali stabilizovat a zužitkovat ve prospěch občanů.

Celkově toto vítězství vytváří skvělé podmínky pro nové obzory naší politiky. Nejde totiž o to na úrovni kraje nahradit jednu vedoucí garnituru jinou, jde o to změnit obsah, směr politiky v krajích.

Přemýšlejme o veřejné správě na krajské úrovni přívětivé k občanovi, o správě omezující byrokracii a využívající metody moderní počítačové techniky umožňující komfortní, nekonfliktní a nekorupční komunikaci občana s úřady.
Kraje nezatížené ideologickou předpojatostí mohou v mnohem větší míře nežli dosud pracovat na odstraňování regionálních rozdílů či mikroregionálních ekonomických krizí.

Uvažujeme o účelném spojení klasických rozpočtových zdrojů kraje s jejich propojením na systém evropských fondů, případně i se vstupem krajů na finanční trhy i s využitím netradičních metod financování (metoda PPP) pro krytí financování velkých investic.

Kraje se mohou stát vhodným nástrojem sociální politiky státu, jež spojuje svobodnou volbu prostředků umožňující maximální rodinnou péči propojenou s terénní a ústavní péčí a dostatečným rozsahem sociálních služeb.

Kraje jsou již z povahy věci významným článkem přibližujícím politiku jako službu občanům v mnoha oblastech (ve zdravotnictví, v sociální politice, v rozvoji systém vzdělanosti jako celoživotního procesu, v ekologické dopravě založené na propojení železniční dopravy s autobusovou, v ochraně životního prostředí ad.)

V přípravě vlastních sad protikrizových opatření, zaměřených zejména na boj s krizí a s nezaměstnaností.

Vážení přátelé,

vyhrát krajské volby a rozbít hegemonii pravice na krajské úrovni bylo složité. Mnohem složitější ovšem bude toto vítězství v budoucnu obhájit. Důležité k tomu budou kraji dosažené výsledky. K tomu je potřeba vykonat mnoho práce a také úzká spolupráce a vzájemný respekt a pochopení mezi krajskými reprezentacemi, vedením ČSSD, poslaneckým i senátorským klubem.

To nejhorší pro budoucnost ČSSD, co by se mohlo stát, pokud by se nedařilo sladit postup mezi různými úrovněmi politiky ČSSD. Věřím, že neuděláme stejnou chybu, jakou udělalo vedení ODS a hejtmani již dlouho před říjnovými krajskými volbami. Jedna úroveň politiky ODS neměla zájem na úspěchu jiné úrovně politiky stejné strany. Z toho si vezměme ponaučení.

Vážení přátelé,

je ještě jeden problém, který budeme řešit. Je to projekt modernizace strany! Podařilo se nám v této oblasti mnohé, ale velmi mnohé zbývá ještě vykonat. Dva roky jsou na uskutečňování projektu, který má v mnoha směrech změnit zásadním způsobem tvář i charakter strany, krátká doba. Nechci tady blábolit o potřebě více sexy strany a jiných nevkusnostech. Výsledek strany ve volbách není a nebude dán marketingovými triky, ale seriózní prací a plněním volebních závazků.

Velmi podrobně jsme nechali zpracovat detailní sociologické analýzy ve všech oblastech, kde jsme nebyli právě úspěšní v posledních volbách do sněmovny. Byly to téměř všechny části střední třídy a dále to byli Pražané a mladí lidé do 30 let. Od té doby se situace velmi změnila. Srovnali jsme krok s naším hlavním soupeřem téměř ve všech oblastech.

Dnes víme, že nejsme ani v Praze, kde jsme byli v minulosti poráženi, někdy až zahanbujícím způsobem, bez šancí na volební vítězství. Svědčí o tom i průzkum veřejného mínění, který jsme si nechali zpracovat v posledních dnech. Musíme znovu ustavit některé modernizační týmy - alespoň v těch případech - kdy ještě nedokončily svou práci. A tentokrát od nich chtít, kromě návrhů praktických kroků, také návrhy programového charakteru, které pak můžeme promítnout do našich oranžových knih, do našeho příštího programu.

Velmi důležitou částí modernizace strany bude celý politicko-vzdělávací komplex. Znamená to postupně zkvalitňovat práci MDA, organizovat semináře na úrovni ústředí, ze kterých bude znít jasný programový hlas soc. dem. k nejdůležitějším společenským problémům (důchodová reforma; české předsednictví; krize ad.). A propracovávat, rozšiřovat postupně systém vnitrostranického vzdělávání. Letos jsme zahájili školení nových členů. Myslím, že je to cesta správným směrem. Prakticky náš každý šestý člen byl přijat v minulém roce. My naše nové členy potřebujeme co nejdříve zapracovat do stranického prostředí. Potřebujeme však také politické vzdělávání dalších okruhů členů. V prvé řadě členů krajských rad, a to ve spolupráci s Asociací krajů. Přípravu našich kandidátů pro jednotlivé druhy voleb (komunální; sněmovní i senátní) a lídrů kandidátek. Hned po sjezdu začneme pracovat na organizačním zabezpečení těchto úkolů.

Důležitým (a nově pojatým) krokem v naší činnosti je i systém personální práce, který jsme před několika týdny zavedli.

Musíme přemýšlet, jak stále zlepšovat a rozšiřovat spolupráci s neziskovými organizacemi.

Vážení přátelé,

minulá vítězství nezaručují automaticky vítězství příští. Jen tvrdá práce a to, že nám lidé budou věřit, že si udržíme, nebo dokonce ještě zvýšíme důvěru veřejnosti může být předpokladem k vítězství. Jen to, že neustaneme v aktivitě, nebudeme spokojeni sami se sebou, budeme hledat nové formy komunikace s veřejností, nám dává dobré možnosti uspět v budoucnu. Oživíme naše řady novými členy, mladými lidmi, zajímavými osobnostmi, to je zárukou naší cesty vpřed.

Jsem přesvědčen, že jsou před námi další velké úspěchy, další velká volební vítězství.
Děkuji za pozornost.