Nové hry se dnes běžně pohybují na hranici dvou tisíc korun, u prémiových edic často i výš. Při přepočtu na reálnou hodnotu peněz však cena her v dlouhodobém srovnání klesá. Tituly, které v 70. letech stály v přepočtu několik tisíc korun, by dnes byly výrazně dražší než většina současných novinek. Herní průmysl tak zdražuje spíš na pohled - v reálu si hráči pořizují více obsahu za nižší cenu, než tomu bylo před desítkami let.
Celý díl Krotitelů bossů si můžete poslechnout i ve vaší podcastové aplikaci:
Silný vliv na vnímání cen má přechod k digitální distribuci a modelům předplatného. Služby typu Xbox Game Pass nebo PlayStation Plus umožňují hrát stovky titulů, zároveň ale berou hráčům možnost hru skutečně vlastnit. Pokud předplatné skončí, přístup k obsahu se ztrácí. V posledních měsících navíc tyto služby výrazně zdražily, kdy například nejvyšší tarif Game Passu se nově pohybuje kolem sedmi set korun měsíčně. Zdražení vyvolalo silný odpor hráčů a ukázalo limity trhu, který se dlouho spoléhal na neomezený růst.
Psychologii nákupu her ovlivňují i časté slevové akce. Digitální platformy nabízejí "výhodné ceny" téměř nepřetržitě, přesto se často ukazuje, že sleva není skutečně významná. Opticky nižší částky mají vyvolat dojem úspory, i když hra v minulosti mohla být výrazně levnější. Naopak některé starší tituly si drží plnou cenu celé roky, což dokazuje, že hodnotu určují především fanoušci a poptávka. Hraní je tak v praxi levnější než dřív, ale kvůli marketingu, předplatným a inflaci působí na hráče dražším dojmem než kdykoli předtím.
