


Petr Pithart doufá, že nová „národovecko-populistická koalice“ nevydrží u moci celé čtyři roky. Někdejší disident, polistopadový premiér a první šéf Senátu se dnes dožívá 85 let.

Češi by podle Petra Pitharta měli myslet svou hlavou, řídit se svým svědomím, nepropadat fámám a panikám a nehloupnout. Uvedl to jako přání do letošního roku v písemném rozhovoru pro ČTK.
Čerstvý pětaosmdesátník chce věřit tomu, že současné vládní uskupení ANO, SPD a Motoristů, které označil za národovecko-populistickou koalici, nebude u moci celé čtyři roky, protože v komunikaci s veřejností nebude věrohodné. Na druhou stranu naznačil, že současná generace je možná poslední, která ještě žila v demokracii.
"Abychom mysleli vlastní hlavou a řídili se vlastním svědomím. A aby tím pádem nepropadali fámám a panikám," uvedl Pithart na dotaz, co by v letošním roce přál Česku a jeho občanům, tedy i sobě. Lidé by si podle něj měli občas vzpomenout na slova prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka o tom, že "lidé jsou rádi hloupí" a že "myslet, to bolí". "Takže si musím přát, abych nezhloupl já sám," uvedl Pithart.
Největší radost v poslední době má Pithart ze svých vnuček a vnuků. Zklamán je naopak z toho, jak málo lidí se v Česku zajímá o politiku jinak než "lamentováním". Ze svého působení ve veřejném životě cítí spíše uspokojení. Jako jeden úspěch za všechny uvedl takzvanou velkou privatizaci, kterou prováděla česká vláda ještě v rámci československé federace. Příkladem byla podle něj privatizace mladoboleslavské automobilky Škoda, do níž vstoupil koncern Volkswagen.
"Mělo takových úspěchů být na třicet. První na řadě byla Tatra Kopřivnice. Před jejími branami doslova klečel Mercedes, chyběly jen dny. Porážka Občanského hnutí v červnu 1992 však všechno ukončila," uvedl Pithart. Občanské hnutí, jehož byl Pithart spoluzakladatel, vzniklo v roce 1991 po odštěpení Občanské demokratické strany pod vedením Václava Klause z Občanského fóra, následující rok se ale v parlamentních volbách neprosadilo.
Jako politika mrzí Pitharta to, že politická reprezentace přistoupila na přání polistopadového prezidenta Václava Havla. "Myslel, že chce být prezidentem co nejkratší dobu a v důsledku toho měly první vlády po převratu jen dvouletý mandát - což je kdekoli na světě nemožné a vlastně sebevražda," uvedl Pithart. "V důsledku toho se mimo jiné nestačil uzákonit návrat k zemskému zřízení. To mně mrzí ze všeho nejvíc," podotkl. Místo obnovení zemského zřízení, které v bývalém Československu trvalo do počátku roku 1949, vzniklo v Česku před čtvrtstoletím 14 krajů včetně hlavního města Prahy.
Pithart je označován za člověka, který prosazoval etické a hodnotově orientované jednání. "Hodnoty jsou to, s čím se nedá obchodovat. Nelze je převádět na čísla. Jako třeba daně nebo skladbu rozpočtu. Proto o nich jsou a vždycky budou nekonečné spory, která hodnota je vyšší a která nižší," uvedl. Podle něj o hodnotách je proto lepší nemluvit, ale žít podle nich.
Za svou největší chybu Pithart označil své řadové členství v komunistické straně, které skončilo po sovětské okupaci v roce 1968. "Řídil jsem se příkladem svého táty, člena KSČ od roku 1934 a vězně koncentračního tábora. Z této chyby jsem se poučil v tom smyslu, že i osud není něco, čemu se člověk nemá postavit," uvedl signatář protikomunistické iniciativy Charta 77 a autor samizdatové literatury, který kvůli tomu musel místo právnické profese vykonávat za socialistického režimu převážně dělnická povolání.
Mezi chybami minulé vlády Petra Fialy (ODS) vypíchl Pithart v říjnu nedostatečnou komunikaci směrem k veřejnosti o správnosti jejích kroků, zatímco schopnost zaujmout přiznal nynějšímu předsedovi vlády a ANO Andreji Babišovi. "Současná národovecko-populistická vládní koalice nedokončí čtyřletý mandát, protože v komunikaci s veřejností nebude věrohodná; komunikaci se lze trochu naučit, věrohodnosti ne. Tomu chci věřit, ale samotnému mi to nepřipadá moc přesvědčivé... Možná, že jsme poslední generace, která ještě žila v demokracii," míní Pithart.
Za záruku, že v Česku po úspěchu nové koalice nezavládne režim podobný nynějšímu maďarskému či slovenskému, označil Pithart silné demokratické instituce typu Ústavního soudu nebo Senátu. "Instituce jsou vlastně pravidla - omezení. A lidé v nich mohou být zdrženlivější nebo aktivnější, aktivističtější. Myslím si, že v opravdu pevných institucích by si lidé mohli dovolit být malinko aktivističtější. Něco na britský způsob politiky. Přesně popsat se to nedá - asi proto mají Britové ústavu v hlavách, ne na papíře," dodal Pithart.
Politolog, právník a spisovatel Pithart, který je označovaný za jednoho ze zakladatelů české politiky a ústavnosti, se narodil 2. ledna 1941 v Kladně. V rámci politické dráhy patřil mezi možné Havlovy nástupce v čele státu. Za své působení dostal kromě řady zahraničních vyznamenání například Cenu Františka Kriegla Za občanskou statečnost či Čestnou medaili T. G. Masaryka.



Ve věku 90 let zemřel v neděli trumpetista, aranžér a kapelník Václav Hybš. Vystupoval s řadou známých interpretů populární hudby včetně Karla Gotta a Waldemara Matušky.



Nadcházející týden v Česku bude spíš oblačný, srážek bude málo a teplotní maxima přes den většinou pod 20 stupni Celsia. Vyjasnit by se mohlo koncem týdne. Zejména na Českomoravské vrchovině dnes bude vítr s nárazy o rychlosti až 55 kilometrů v hodině. Vyplývá to z předpovědi na webu Českého hydrometeorologického ústavu.



Spor mezi Hradem a ministrem zahraničí, odmítnutí smlouvy s Vatikánem i vlastní ambice na pražský magistrát. „To, co se teď děje, je hnáno osobou Petra Macinky, který prostě rád provokuje,“ říká senátor Václav Láska v pořadu Spotlight Zuzany Tvarůžkové.



Evropské srdce dnes v Maďarsku bije silněji, země si vybrala evropskou budoucnost. V reakci na vítězství opoziční strany Tisza v maďarských parlamentních volbách to napsala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, jejíž instituce měla s dosavadní vládou premiéra Viktora Orbána dlouholeté spory.



Papež Lev XIV. dnes začíná nejdelší cestu od začátku své vlády loni v květnu. Do 23. dubna navštíví čtyři africké země. Vůbec poprvé hlava katolické církve zavítá do Alžírska a po dlouhé době se vrátí do Kamerunu, Angoly a Rovníkové Guineji. Během cesty urazí na 18 tisíc kilometrů.